Náš trojjediný Bůh: živá láska

Když se ho někdo zeptá na nejstaršího stvoření, někteří se mohou odkazovat na borovice Tasmania ve věku 10.000 nebo na keř 40.000. Jiní by si mohli myslet, že na pobřeží španělských Baleárských ostrovů je roční mořská rosa 200.000. Jak staré jsou tyto rostliny, existuje něco mnohem staršího - a to je věčný Bůh zjevený v Písmu jako živá láska. Láska projevuje podstatu Boha. Láska mezi osobami trojice (Trojice) již existovala před stvořením času, od věčnosti. Nikdy nebyla doba, kdy pravá láska neexistovala, protože náš věčný trojjediný Bůh je zdrojem pravé lásky.

Augustin z Hippa († 430) zdůraznil tuto pravdu odkazem na Otce jako na „milence“, na Syna jako na „milovaného“ a na Ducha svatého jako na lásku mezi nimi. Ze své nekonečné, nekonečné lásky stvořil Bůh vše, co existuje, včetně tebe a mě. Teolog Colin Gunton ve svém díle The Triune Creator argumentuje ve prospěch tohoto trinitárního vysvětlení stvoření a tvrdí, že si musíme vzít za svědectví celou Bibli, a nejen příběh o stvoření. 1. Kniha Mojžíšova. Gunton zdůrazňuje, že tento přístup není nový – takto chápala stvoření raná křesťanská církev. Irenej například poznamenal, že trojiční perspektiva zcela jasně ukazuje na stvoření ve světle toho, co se stalo v Ježíši. Bůh, který stvořil vše z ničeho (ex nihilo), tak učinil záměrně – z lásky, v lásce a pro lásku.

Thomas F. Torrance a jeho bratr James B. říkali, že stvoření je výsledkem nekonečné Boží lásky. To je jasné ze slov Všemohoucího: „Učiňme člověka ke svému obrazu k naší podobě [...]“ (1. Mose 1,26). Ve výrazu „Nechte nás […]“ se odkazuje na trojjedinou Boží přirozenost. Někteří exegeté Bible nesouhlasí a tvrdí, že tento pohled, s odkazem na Trojici, vnucuje Novému zákonu porozumění Starému zákonu. Obvykle chápou „Nechte nás [...]“ jako literární prostředek ( pluralis majestatis) nebo v něm vidí znamení, že Bůh mluví k andělům jako ke svým spolutvůrcům. Písmo svaté však andělům nikde nepřipisuje tvůrčí sílu. Kromě toho bychom měli vykládat celou Bibli s ohledem na osobu Ježíše a jeho učení. Bůh, který řekl: „Nech nás […]“ byl trojjediný Bůh, ať už to naši starověcí věděli nebo ne.

Čteme-li Bibli s Ježíšem na mysli, uvědomujeme si, že Boží stvoření lidských bytostí k jeho obrazu jasně vyjadřuje jeho povahu, která se projevuje v lásce. V Kolosanech 1,15 a ve 2. Korinťanům 4,4 dozvídáme se, že Ježíš sám je obrazem Boha. Odráží nám obraz Otce, protože on a Otec jsou shodní ve vztahu dokonalé lásky jeden k druhému. Písmo svaté nám říká, že Ježíš je spojen se stvořením (včetně lidstva) tím, že o něm mluví jako o „prvorozeném“ před veškerým stvořením. Pavel nazývá Adama obrazem (antiobrazem) Ježíše, „který měl přijít“ (Římanům 5,14). Ježíš je takříkajíc archetypem celého lidstva. Podle Pavlových slov je Ježíš také „posledním Adamem“, který jako „duch, který dává život“ obnovuje hříšného Adama (1.5,45) a aby lidstvo chodilo ke svému obrazu.

Jak nám říká Písmo, „oblékli jsme nového [člověka], obnoveni v poznání podle obrazu toho, který ho stvořil“ (Koloským 3,10), a „všichni s odkrytou tváří hleďte na slávu Páně [...]; a budeme proměněni k jeho obrazu z jedné slávy do druhé Pánem, který je Duch“ (2. Korinťanům 3,18). Autor listu Židům nám říká, že Ježíš je „odrazem jeho [Boží] slávy a obrazem jeho přirozenosti“ (Židům 1,3). Je pravým obrazem Boha, který okusil smrt pro všechny tím, že přijal naši lidskou přirozenost. Tím, že se s námi stal jedním, nás posvětil a učinil z nás své bratry a sestry (Žid 2,9-15). Byli jsme stvořeni a nyní jsme znovu stvořeni k obrazu Syna Božího, který i nám odráží svaté, láskyplné vztahy v Trojici. Máme žít, pohybovat se a být v Kristu, který je zakořeněn ve tříčlenném společenství lásky Otce, Syna a Ducha svatého. V Kristu as Kristem jsme milované Boží děti. Naneštěstí však ti, kdo nejsou schopni rozpoznat Boží trojjedinou bytost nesenou láskou, snadno ztratí tuto důležitou pravdu, protože místo toho přijmou různé mylné představy:

• Einen triteismuskterý popírá základní jednotu Boha a podle níž existují tři nezávislá božstva, přičemž každému vztahu mezi nimi je připisována externalita, a nikoli vlastnost, která je vlastní Boží bytosti a která ho definuje.
• Einen modalismusjehož učení se zaměřuje na nerozdělenou povahu Boha, který se objevuje v různých dobách v jednom ze tří různých způsobů bytí. Tato nauka také popírá jakékoli vnitřní i vnější vztahy s Bohem.
• Einen Subordinace, který učí, že Ježíš je stvoření (neboli božská bytost, ale podřízená Otci), a tedy ne věčně Bohu rovný Syn Všemohoucího. Tato doktrína dále popírá, že Bůh je ve své podstatě trojičním vztahem věčné svaté lásky.
• Další doktríny, které obhajují nauku o Trojici, ale které nejsou schopny uchopit svou vlastní slávu: že trojjediný Bůh ztělesňoval a dával lásku ve své podstatě ještě předtím, než došlo ke stvoření.

Pochopení, že trojjediný Bůh je ze své podstaty láska, nám pomáhá vidět lásku jako základ všeho bytí. Těžištěm tohoto porozumění je, že vše vychází a obíhá kolem Ježíše, který zjevuje Otce a sesílá Ducha svatého. Pochopení Boha a Jeho stvoření (včetně lidstva) tedy začíná touto otázkou: Kdo je Ježíš?

Je nepopiratelně trinitární myšlení, že Otec stvořil vše a založil své království tím, že do středu svého plánu, záměru a zjevení postavil svého Syna. Syn oslavuje Otce a Otec oslavuje Syna. Duch svatý, který nemluví sám za sebe, neustále ukazuje na Syna a tím oslavuje Syna a Otce. Otec, Syn a Duch svatý se těší z této trojjediné interakce podporované láskou. A když my, Boží děti, vydáváme svědectví o Ježíši jako o našem Pánu, činíme tak skrze Ducha svatého, abychom ctili Otce. Jak prorokoval, pravá služba víry spočívá „v duchu a v pravdě“. Uctíváním Otce, Syna a Ducha svatého vzdáváme hold Staršímu, který nás stvořil v lásce, abychom my ho na oplátku mohli milovat a navždy v něm zůstat.

Nesen láskou,

Joseph Tkach        
Prezident GRACE COMMUNION INTERNATIONAL