Audio
kdo je církev?
Pokud bychom se zeptali kolemjdoucích na otázku, co je to kostel, typická historická odpověď by byla, že je to místo, kam se chodí v určitý den v týdnu uctívat Boha, společenství a účastnit se církevních programů. Kdybychom provedli pouliční průzkum a zeptali se, kde je kostel, mnozí by si pravděpodobně vybavili známá církevní společenství, jako je katolická, protestantská, pravoslavná nebo baptistická církev, a spojili by je s konkrétním místem nebo budovou.
Chceme-li pochopit podstatu církve, nemůžeme si položit otázku co a kde. Musíme si položit otázku kdo. kdo je církev? Odpověď nalézáme v listu Efezským: „A všechno mu položil pod nohy [Ježíše] a ustanovil ho hlavou církve nade vším, což je jeho tělo, dokonce plnost toho, který naplňuje všechno ve všem“ (Efezským 1,22-23). Jsme Církev, Tělo Kristovo, jehož Hlavou je sám Ježíš Kristus. Když věříme, že jsme církví místo toho, aby církev byla místem, kam jdeme, změní se naše perspektiva a naše realita.
členy nějakého orgánu
Po Ježíšově vzkříšení pozval Ježíš jedenáct učedníků na horu v Galileji, kterou předtím určil. Ježíš k nim promluvil a dal jim příkaz: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a učte všechny národy: křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a naučte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“ (Matouš 28,18-20.).
Všechno, co tělo dělá, je společným úsilím všech jeho údů: „Jako tělo je jedno a má mnoho údů, ale všechny údy těla, ač je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. Neboť jedním Duchem jsme byli všichni pokřtěni v jedno tělo, ať jsme Židé nebo Řekové, otroci nebo svobodní, a všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. Neboť tělo není jeden úd, ale mnoho“ (1. Korinťanům 12,12-14.).
Zdravé tělo funguje jako jednotka. Cokoli se hlava rozhodne udělat, celé tělo odpovídá v harmonii, aby to uskutečnilo: „Vy jste však tělo Kristovo a každý je údem“ (1. Korinťanům 12,27).
Jako jednotliví členové duchovního těla Kristova jsme církví. Je velmi důležité, abychom se v tomto světle viděli. Toto je osobní pozvání k účasti na tom, co Ježíš dělá. Když cestujeme, jsme povoláni činit učedníky. Jako součást většího celku odrážíme Ježíše v našem každodenním životě a účastníme se jeho vykupitelského díla. Často se cítíme nedostateční a myslíme si, že nejsme dost dobří. S takovými myšlenkami podceňujeme, kdo Ježíš ve skutečnosti je a že je vždy po našem boku. Je nezbytné uznat důležitost Ducha svatého. Krátce před svým zatčením Ježíš své učedníky ujistil, že je nenechá osiřet: „A já požádám Otce a on vám dá jiného Utěšitele, aby byl s vámi navěky: Ducha pravdy, kterého svět nedává. mít může přijímat, protože ho nevidí a nezná. Znáte ho, neboť zůstává s vámi a bude ve vás“ (Jan 14,16-17.).
Ježíšova přítomnost v našich životech se dnes projevuje skrze přebývání Ducha svatého. Kde je přítomen Duch, tam je také církev. Naše osobnosti, životní zkušenosti a vášně nás utvářejí a představují dary Ducha.Pavel vyzdvihuje radosti i utrpení své služby církvi. Odvolává se na tajemné Boží poselství, které bylo nyní zjeveno věřícím: „Bůh jim chtěl dát poznat, jaké je slavné bohatství tohoto tajemství mezi národy, totiž Kristus ve vás, naděje slávy. O to se také snažím a zápasím v jeho síle, která ve mně mocně působí“ (Koloským 1,27).
Každý z nás je vybaven k tomu, aby dokončil dílo Boží, dílo Ježíše v nás, které v nás koná svým životem. Ježíš nás jako jednotlivce nepovolal do izolace; potřebujeme další lidi. Církev, jako tělo Kristovo, se skládá z mnoha různých členů. Ježíš nás povolal, abychom vstoupili do vztahů s jinými křesťany. jak to vypadá v akci?
Jsme církev, když se setkáváme s jinými křesťany. Ježíš řekl: „Jestli se dva z vás na zemi shodnou, oč budou prosit, můj Otec v nebesích jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já mezi nimi“ (Matouš 18,19-20.).
Když se spojíme s dalšími podobně smýšlejícími křesťany, kteří věří jako my a souhlasí s tím, že Ježíš je Pán a že nás vyzývá, abychom se navzájem milovali, pracujeme společně pro dobro dobrých vztahů v těle Kristově.
Církví jsme, když se natahujeme a sloužíme v lásce: „Jste povoláni, drazí přátelé, abyste žili ve svobodě – ne ve svobodě poddat se svým hříšným sklonům, ale ve svobodě sloužit jeden druhému v lásce“ (Galatským 5,13 Bible nového života).
Jsme Bohem povoláni budovat vztahy s lidmi. Ježíš chce, abychom navázali stabilní vztahy a získali nové přátele. Poznáváme nové lidi a oni stejně tak nás – jde o udržení dobrého vzájemného vztahu mezi sebou. Když se necháme vést Boží láskou, prospěje to všem. Neboť Duch působí v nás a plodí ovoce Ducha (Galatským 5,22-23.).
V Židům se dozvídáme o neviditelném duchovním shromáždění, ke kterému je povolán každý křesťan: „Vy jste však přišli na horu Sion a do města živého Boha, nebeského Jeruzaléma, k mnoha tisícům andělů a ke shromáždění a... církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a Bohu, Soudci všech, a duchům spravedlivých, kteří byli dovedeni k dokonalosti, a prostředníkovi nové smlouvy, Ježíši, a krvi kropení, které mluví lépe než krev Ábelova." (Židům 12,22-24.).
V církvi se děje mnohem víc, než se na první pohled zdá. Když se církev sejde, není to jen sbírka milých lidí. Skládá se z vykoupených lidí, kteří byli obnoveni smrtí a vzkříšením Syna Božího. Celé stvoření oslavuje úžasné zjevení Boží vykupitelské moci a milosti, která je patrná v této různorodé skupině. Je pro nás výsadou podílet se na Ježíšově pokračující práci na vykoupení Jeho stvoření.
Jste srdečně zváni k návštěvě jednoho z našich kostelů. Těšíme se na setkání s vámi!
od Sama Butlera
Další články o kostele: