Ježíšova poslední slova

Ježíš Kristus strávil poslední hodiny svého života přibitý na kříži. Zesměšněný a odmítnutý tímto světem zachrání. Jediný neposkvrněný člověk, který kdy žil, vzal následky naší viny a zaplatil vlastním životem. Bible svědčí o tom, že na Kalvárii, visící na kříži, pronesl Ježíš některá významná slova. Tato poslední Ježíšova slova jsou velmi zvláštním poselstvím od našeho Spasitele, když trpěl největší bolestí svého života. Odhalují nám jeho nejhlubší pocity lásky ve chvílích, kdy dal svůj život za náš.

odpuštění

«Ale Ježíš řekl: Otče, odpusť jim; protože nevědí, co činí! A rozdělili si jeho šaty a hodili o ně los“ (Lk 23,34). Pouze Lukáš zaznamenává slova, která Ježíš pronesl krátce poté, co mu zatloukli hřebíky do rukou a nohou. Kolem něj stáli vojáci, kteří mu uvazovali šaty, prostý lid podněcovaný náboženskými autoritami a přihlížející, kteří si tuto krutou podívanou nechtěli nechat ujít. Velekněží se zákoníky a staršími se posmívali a řekli: ‚Je to král Izraele, ať sestoupí z kříže. Věřme tedy v něho“ (Matouš 27,42).

Po jeho levici a pravici viseli dva zločinci, kteří byli odsouzeni k smrti na kříži s ním. Ježíš byl oklamán, zatčen, zbičován a odsouzen, přestože byl vůči Bohu i lidem naprosto nevinný. Nyní, když Ježíš visel na kříži, navzdory fyzické bolesti a odmítnutí požádal Boha, aby odpustil těm, kteří mu způsobili bolest a utrpení.

spása

Druhý zločinec řekl: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království! A Ježíš mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji“ (Lukáš 23,42-43.).

Spasení zločince na kříži je stálým příkladem Kristovy schopnosti spasit a jeho ochoty přijmout všechny, kdo k Němu přicházejí, bez ohledu na jejich situaci.
I on se předtím posmíval Ježíši, ale teď napravil druhého zločince. Něco se v něm změnilo a on našel víru, když visel na kříži. Není nám řečeno o žádném dalším rozhovoru mezi tímto kajícím se zločincem a Ježíšem. Možná byl tak pohnut příkladem Ježíšova utrpení a modlitbou, kterou slyšel.

Všichni, kdo odevzdají svůj život Ježíši, kteří přijmou Ježíše jako svého Spasitele a Vykupitele, dostávají nejen sílu čelit výzvám současnosti, ale věčnou naději do budoucnosti. Budoucnost po smrti, věčný život v Božím království.

Láska

Ale ne každý, kdo byl svědkem Ježíšova ukřižování, se k němu choval nepřátelsky. Někteří z jeho učedníků a několik žen, které ho doprovázely na jeho cestách, s ním strávili poslední hodiny. Mezi nimi byla Marie, jeho matka, která se nyní bála o syna, kterého jí Bůh zázračně dal. Zde se naplňuje proroctví, které Simeon dal Marii po narození Ježíše: „A Simeon ji požehnal a řekl Marii... a i vaši duši pronikne meč“ (Lukáš 2,34-35.).

Ježíš se postaral o to, aby bylo o jeho matku postaráno, a požádal svého důvěryhodného přítele Jana o podporu: „Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval, stát s ní, řekl matce: ‚Ženo, hle, tvůj syn! Potom řekl učedníkovi: Hle, to je tvá matka! A od té hodiny si ji učedník vzal (Jan 19,26-27). Ježíš projevoval čest a starost o svou matku v nejtěžším období svého života.

Úzkost

Když Ježíš vykřikoval následující slova, pomyslel si poprvé na sebe: „Kolem deváté hodiny Ježíš hlasitě zvolal: Eli, Eli, lama asabtani? To znamená: Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?" (Matouš 27,46; značka 15,34). Ježíš citoval první část Žalmu 22, která prorocky poukazuje na utrpení a vyčerpání Mesiáše. Někdy zapomínáme, že Ježíš byl celý člověk. Byl vtěleným Bohem, ale vystaven fyzickým vjemům a pocitům jako my. „Od šesté hodiny nastala tma po celé zemi až do deváté hodiny“ (Matouš 27,45).

Visel tam na kříži tři hodiny, ve tmě a sužován bolestí, nesl břemeno našich hříchů, naplnil Izajášovo proroctví: „Jistě nesl naše nemoci a vzal na sebe naše bolesti. Ale my jsme si mysleli, že ho Bůh sužuje, bije a umučuje. Ale on byl zraněn pro naše nepravosti a zdrcený pro naše hříchy. Trest je na něm, abychom měli pokoj a jeho ranami jsme uzdraveni. Všichni jsme zabloudili jako ovce a každý se díval svou cestou. Ale Hospodin na něj uvrhl naše hříchy (Izajáš 53,4-6). Jeho poslední tři slova následovala velmi rychle za sebou.

Leiden

„Potom, když Ježíš poznal, že vše je již dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo, žízním“ (Jan 19,28). Okamžik smrti se stále více přibližoval. Ježíš vydržel a přežil horko, bolest, odmítnutí a osamělost. Mohl trpět a zemřít v tichosti, ale místo toho zcela nečekaně požádal o pomoc. Tím se také naplnilo Davidovo tisíc let staré proroctví: «Ta hanba mi láme srdce a je mi špatně. Čekám, že se někdo slituje, ale nikdo není, a na utěšitele, ale žádného nemůžu najít. Dávají mi jíst žluč a pít ocet pro mou žízeň“ (Žalm 69,21-22.).

„Mám žízeň,“ zvolal Ježíš na kříži. Trpěl mukou fyzické i duševní žízně. Bylo to proto, aby mohla být uhašena naše žízeň po Bohu. A tato žízeň bude skutečně uhašena, až přijdeme k prameni živé vody – k našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu a Jeho evangeliu. On je skála, ze které pro nás Nebeský Otec zázračně vylévá vodu na poušti tohoto života – vodu, která uspokojuje naši žízeň. Už nepotřebujeme žíznit po Boží blízkosti, protože Bůh je nám již velmi blízko s Ježíšem a zůstane blízko i na věčnosti.

Je to hotovo!

„Když Ježíš vzal ocet, řekl: Je dokonáno“ (Jan 19,30). Dosáhl jsem svého cíle, vydržel jsem boj až do konce a nyní jsem vyhrál - to znamená Ježíšovo slovo "Je dokonáno!" Síla hříchu a smrti je zlomena. Pro lidi je most postaven zpět k Bohu. Byly vytvořeny podmínky pro záchranu všech lidí. Ježíš dokončil své dílo na zemi. Jeho šestý výrok byl výrok o vítězství: Ježíšova pokora je také vyjádřena v těchto slovech. Došel na konec své milostné práce – protože nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele (Jan 15,13).

Vy, kteří jste přijali Krista vírou jako své „všechno ve všem“, říkejte každý den, že je dokonáno! Jděte a řekněte to těm, kteří se mučí, protože si myslí, že mohou potěšit Boha svým vlastním úsilím o poslušnost a umrtvování. Všechna utrpení, která Bůh vyžaduje, Kristus již vytrpěl. Veškerá tělesná bolest, kterou zákon vyžadoval pro Jeho uspokojení, Kristus již dávno vydržel.

kapitulace

„Ježíš zvolal: Otče, svěřuji svého ducha do tvých rukou! A když to řekl, zahynul“ (Lk 2 Kor3,46). Je to poslední Ježíšovo slovo před jeho smrtí a vzkříšením. Otec vyslyšel jeho modlitbu a vzal Ježíšova ducha a život do svých rukou. Potvrdil své umírání jako spásu pro mnohé, a tak nenechal smrt mít poslední slovo.

Na kříži Ježíš dosáhl toho, že smrt již nevede k odloučení od Boha, ale je branou k neomezenému, intimnímu společenství s Bohem. On nesl náš hřích a překonal jeho následky. Ti, kdo na něj spoléhají, zakusí, že most k Bohu, vztah s ním, trvá i ve smrti a dále. Každý, kdo důvěřuje Ježíši, dává mu své srdce a spoléhá na to, co pro nás udělal na kříži, je a zůstane v Božích rukou.

Joseph Tkach