Z housenky na motýla

Malá housenka se pohybuje obtížně vpřed. Roztahuje se nahoru, protože chce dosáhnout mírně vyšších listů, protože jsou chutnější. Poté objeví motýla sedícího na květu, který se může otáčet sem a tam větrem. Je krásný a barevný. Sleduje, jak létá z květu na květ. Trochu závistivě na něj volá: „Máte štěstí, létáte z květu na květ, záříte v nádherných barvách a můžete létat směrem ke slunci, zatímco já se tu musím potýkat s mnoha nohama a mohu se jen plazit po zemi. Nemůžu se dostat k krásným květům, lahodným listům a mým šatům je bezbarvý, jak je život nespravedlivý! »

Motýl cítí trochu líto housenky a ovládá ji: «Můžete se také stát jako já, možná s mnohem hezčími barvami. Pak už nemusíte bojovat ». Housenka se ptá: „Jak jsi to udělala, co se stalo, že ses tolik změnila?“ Motýl odpoví: "Byl jsem housenka jako ty. Jednoho dne jsem uslyšel hlas, který mi řekl: Teď nadešel čas, abych tě změnil." Následujte mě a já vás přivedu do nové fáze života, postarám se o vaše jídlo a krok za krokem vás změním. Věřte mi a vytrvejte, nakonec budete nakonec úplně novou bytostí. Tma, ve které se nyní pohybujete, vás zavede do světla a odletí směrem ke slunci ».

Tento malý příběh je úžasné srovnání, které nám ukazuje Boží plán pro nás lidi. Housenka se podobá našemu životu, než jsme poznali Boha. Je čas, kdy Bůh v nás začíná pracovat, měnit nás krok za krokem, až k narození a proměně motýla. Čas, kdy nás Bůh živí duchovně a fyzicky a formuje nás tak, abychom mohli dosáhnout cíle, který pro nás stanovil.
V Bibli je mnoho pasáží o novém životě v Kristu, ale soustředíme se na to, co nám chce Ježíš říct v Blahoslavenství. Podívejme se, jak Bůh s námi pracuje a jak nás stále více mění v novou osobu.

Duchovně chudí

Naše chudoba je duchovní a naléhavě potřebujeme jeho pomoc. «Blahoslavení chudí duchem; neboť jejich je království nebeské »(Matouš 5,3). Zde nám Ježíš začíná ukazovat, jak moc Boha potřebujeme. Tuto potřebu můžeme rozpoznat pouze skrze jeho lásku. Co to znamená být „chudý duchem“? Je to určitá pokora, díky které si člověk uvědomí, jak je před Bohem chudý. Zjišťuje, jak je pro něj nemožné činit pokání ze svých hříchů, odložit je a ovládat své city. Takový člověk ví, že vše pochází od Boha a před Bohem se pokoří. Rád by s radostí a vděčností přijal nový život, který mu Bůh ve své milosti dává. Jelikož jsme jako přirození, tělesní lidé nakloněni hříchu, budeme častěji klopýtat, ale Bůh nás vždy narovná. Často si neuvědomujeme, že jsme duchovně chudí.

Opakem duchovní chudoby je být pyšný v duchu. Tento základní postoj vidíme ve farizeově modlitbě: „Děkuji ti, Bože, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci nebo dokonce jako tento celník“ (Lk 18,11). Potom nám Ježíš ukazuje příklad člověka chudého v duchu, s použitím modlitby výběrčího daní: "Bože, buď milostiv mně hříšnému!"

Chudí v duchu vědí, že jsou bezmocní. Vědí, že jejich spravedlnost je vypůjčena a jsou závislí na Bohu. Být duchovně chudí je prvním krokem, který nás formuje v novém životě v Ježíši, přeměnou v nového člověka.

Ježíš Kristus byl příkladem závislosti na Otci. Ježíš o sobě řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže dělat nic sám od sebe, ale jen to, co vidí dělat Otce; protože to, co dělá on, dělá i syn stejným způsobem »(Jan 5,19). Toto je Kristova mysl, kterou v nás chce Bůh formovat.

Vytrpte utrpení

Lidé se zlomeným srdcem jsou jen zřídka arogantní, jsou otevření všemu, co Bůh skrze ně chce udělat. Co sklíčený člověk potřebuje? «Blahoslavení trpící; neboť mají být potěšeni »(Matouš 5,4). Potřebuje útěchu a Utěšitelem je Duch svatý. Zlomené srdce je klíčem k tomu, aby v nás působil Boží Duch. Ježíš ví, o čem mluví: Byl to muž, který znal smutek a utrpení víc než kdokoli z nás. Jeho život a mysl nám ukazují, že zlomená srdce pod Božím vedením nás mohou dovést k dokonalosti. Bohužel, když trpíme a Bůh se zjeví daleko, často reagujeme hořce a obviňujeme Boha. To není Kristova mysl. Boží záměr v obtížném životě nám ukazuje, že má pro nás připravená duchovní požehnání.

Pokorný

Bůh má s každým z nás plán. «Blahoslavení tiší; neboť jim bude patřit země »(Matouš 5,5). Cílem tohoto požehnání je ochota odevzdat se Bohu. Pokud se mu oddáme, on nám k tomu dává sílu. V podřízení se učíme, že se navzájem potřebujeme. Pokora nám pomáhá vidět potřeby toho druhého. Objevuje se úžasný výrok, kde nás zve, abychom před něj složili svá břemena: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne; neboť jsem tichý a pokorný srdcem“ (Matouš 11,29). Jaký bůh, jaký král! Jak daleko jsme od jeho dokonalosti! Pokora, mírnost a skromnost jsou vlastnosti, které v nás chce Bůh formovat.

Připomeňme si krátce, jak byl Ježíš veřejně uražen, když byl na návštěvě u Šimona farizea. Nebyl pozdraven, nohy mu neumyli. Jak reagoval? Neurazil se, neospravedlňoval se, vydržel to. A když na to později Šimona upozornil, pokorně to udělal (Lukáš 7:44-47). Proč je pro Boha tak důležitá pokora, proč miluje pokorné? Protože odráží Kristovu mysl. I my milujeme lidi s touto kvalitou.

Hlad pro spravedlnost

Naše lidská přirozenost hledá svou vlastní spravedlnost. Když si uvědomíme, že naléhavě potřebujeme spravedlnost, Bůh nám dává svou spravedlnost skrze Ježíše: «Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti; neboť budou spokojeni »(Matouš 5,6). Bůh nám připisuje Ježíšovu spravedlnost, protože před ním nemůžeme obstát. Výrok «hlad a žízeň» naznačuje akutní a vědomou potřebu v nás. Touha je silná emoce. Bůh chce, abychom sladili svá srdce a touhy s Jeho vůlí. Bůh miluje potřebné, vdovy a sirotky, vězně a cizince v zemi. Naše potřeba je klíčem k Božímu srdci, On se chce postarat o naše potřeby. Je pro nás požehnáním rozpoznat tuto potřebu a nechat se Ježíšem uklidnit.
V prvních čtyřech blahoslavenstvích Ježíš ukazuje, jak moc Boha potřebujeme. V této fázi transformační "kukla" poznáváme naši potřebu a závislost na Bohu. Tento proces narůstá a nakonec pocítíme hlubokou touhu po Ježíšově blízkosti. Následující čtyři blahoslavenství ukazují Ježíšovo působení v nás navenek.

Milosrdný

Když projevujeme milosrdenství, lidé v nás vidí něco z Kristovy mysli. «Blahoslavení milosrdní; neboť dostanou milosrdenství »(Matouš 5,7). Skrze Ježíše se učíme být milosrdní, protože rozpoznáváme potřeby člověka. Rozvíjíme soucit, empatii a péči o naše blízké. Učíme se odpouštět těm, kteří nám ubližují. Předáváme Kristovu lásku našim bližním.

Mějte čisté srdce

Čisté srdce je orientováno na Krista. «Blahoslavení čistého srdce; neboť oni uvidí Boha »(Matouš 5,8). Naše oddanost naší rodině a přátelům je vedena Bohem a naší láskou k němu. Jestliže se naše srdce obrací více k pozemským věcem než k Bohu, pak nás to od něj odděluje. Ježíš se zcela odevzdal Otci. O to bychom měli usilovat a zcela se odevzdat Ježíši.

Uklidněte se

Bůh chce smíření, jednotu s ním a v těle Kristově. «Blahoslavení tvůrci pokoje; neboť se budou nazývat Božími dětmi »(Matouš 5,9). V křesťanských komunitách často panují neshody, strach z konkurence, strach z migrace ovcí a finanční starosti. Bůh chce, abychom stavěli mosty, zvláště v těle Kristově: «Všichni mají být jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak mají být i oni v nás, aby svět uvěřil že jsi mi poslán. A dal jsem jim slávu, kterou jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme my jedno, já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a svět poznal, že jsi mě poslal a milujte je, jako milujete mě »(Jan 17,21-23).

To se dodržuje

Ježíš prorokuje svým následovníkům: «Služebník není o nic větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás; jestliže dodrželi mé slovo, zachovají i vaše“ (J 15,20). Lidé se k nám budou chovat jako k Ježíši.
Zde je zmíněno zvláštní požehnání pro ty, kteří jsou pronásledováni za konání Boží vůle. «Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost; neboť jejich je království nebeské »(Matouš 5,10).

Skrze Ježíše Krista již žijeme v království Božím, v království nebeském, protože v něm máme svou identitu. K tomuto cíli vedou všechna blahoslavenství. Na konci blahoslavenství Ježíš lidi utěšoval a dal jim naději: «Buďte šťastní a jásejte; budete bohatě odměněni v nebi. Neboť stejným způsobem pronásledovali proroky, kteří byli před vámi »(Matouš 5,12).

V posledních čtyřech blahoslavenstvích jsme dárci, pracujeme navenek. Bůh miluje dárce. Je největším dárcem ze všech. Stále nám dává to, co potřebujeme, duchovně a materiálně. Naše smysly zde směřují k ostatním. Měli bychom odrážet povahu Krista.
Tělo Kristovo začíná opravdu svázat, když jeho členové uznají, že by se měli navzájem podporovat. Ti, kteří mají hlad a žízeň, potřebují duchovní výživu. V této fázi Bůh zamýšlí uznat touhu po něm a pro našeho souseda prostřednictvím našich životních podmínek.

Metamorfóza

Než můžeme vést druhé k Bohu, Ježíš s námi pracuje na budování velmi důvěrného vztahu s ním. Bůh skrze nás ukazuje lidem kolem nás své milosrdenství, čistotu a pokoj. V prvních čtyřech blahoslavenstvích v nás Bůh působí. V následujících čtyřech blahoslavenstvích působí Bůh skrze nás navenek. Vnitřek harmonizuje s vnějškem. Tímto způsobem, kousek po kousku, v nás tvoří nového člověka. Bůh nám dal nový život skrze Ježíše. Naším úkolem je nechat tuto duchovní změnu v nás proběhnout. Ježíš to umožňuje. Petr nás varuje: „Jestliže se to všechno má rozpustit, jak musíte stát ve svatém chození a zbožném bytí“ (2. Petr 3,11).

Nyní jsme ve fázi radosti, malé ochutnávky radosti, která teprve přijde. Když motýl letí ke slunci, setkáme se s Ježíšem Kristem: «Neboť on sám, Pán, sestoupí z nebe, až zazní volání, až zazní hlas archanděla a Boží polnice a mrtví se stali prvními, kteří zemřeli v Kristu, byli vzkříšeni. Poté budeme my, kteří jsme naživu a kteří zůstali, zároveň s nimi zachyceni na oblacích ve vzduchu vstříc Pánu. A tak budeme s Pánem po celou dobu »(1. Thes 4,16-17.).

od Christine Joosten