Křesťanské chování

Křesťanské chování je založeno na důvěře a láskyplné věrnosti našemu Spasiteli, který nás miloval a vydal se za nás. Důvěra v Ježíše Krista se projevuje vírou v evangelium a ve skutky lásky. Kristus skrze Ducha svatého proměňuje srdce svých věřících a dává jim přinášet ovoce: lásku, radost, pokoj, věrnost, trpělivost, laskavost, mírnost, sebeovládání, spravedlnost a pravdu. (1. Johannes 3,23-24; 4,20-21; 2. Korinťanům 5,15; Galatským 5,622-23; Efezským 5,9) 

Normy chování v křesťanství

Křesťané nejsou pod Mojžíšovým zákonem a my nemůžeme být spaseni žádným zákonem, včetně novozákonních přikázání. Ale křesťanství má stále normy chování. Zahrnuje změny ve způsobu, jakým žijeme. Klade nároky na náš život. Máme žít pro Krista, ne pro sebe (2. Korinťanům 5,15). Bůh je náš Bůh, naše priorita ve všem a má co říci o tom, jak žijeme.

Jednou z posledních věcí, které Ježíš řekl svým učedníkům, bylo naučit lidi „zachovávat vše, co jsem vám přikázal“ (Matouš 28,20). Ježíš dával přikázání a jako Jeho učedníci musíme také kázat přikázání a poslušnost. Kážeme a posloucháme tato přikázání ne jako prostředek spásy, ne jako normu odsouzení, ale jako pokyny od Syna Božího. Lidé mají poslouchat jeho slova, ne ze strachu z trestu, ale prostě proto, že to říká jejich Spasitel.

Dokonalá poslušnost není cílem křesťanského života; Cílem křesťanského života je patřit Bohu. Patříme k Bohu, když v nás Kristus žije a Kristus v nás žije, když v něj vkládáme svou důvěru. Kristus v nás nás vede k poslušnosti skrze Ducha svatého.

Bůh nás přemění v obraz Krista. Prostřednictvím Boží moci a milosti se stáváme stále více podobnými Kristu. Jeho přikázání se týkají nejen vnějšího chování, ale také myšlenek a motivací našeho srdce. Tyto myšlenky a motivy našeho srdce vyžadují transformující moc Ducha svatého; nemůžeme to změnit jen naší vlastní vůlí. Takže část víry věří Bohu, že v nás vykonává své dílo transformace.

Největší přikázání – láska k Bohu – je proto největší motivací k poslušnosti. Posloucháme ho, protože ho milujeme, a milujeme ho, protože nás milostí přivedl do svého domu. Je to Bůh, kdo v nás působí, abychom uskutečňovali vůli i jednání podle své dobré vůle (Filipským 2,13).

Co budeme dělat, když nedosáhneme cíle? Samozřejmě, činíme pokání a žádáme o odpuštění v plné důvěře, že je nám k dispozici. Nechceme to brát na lehkou váhu, ale měli bychom ji vždy používat.

Co děláme, když ostatní selhávají? Odsuzujete a trváte na tom, aby konali dobré skutky, aby dokázali svou spravedlnost? Zdá se, že je to lidská tendence, ale je to přesně to, co Kristus říká, že bychom neměli dělat7,3).

Přikázání Nového zákona

Jak vypadá křesťanský život? V Novém zákoně existuje několik stovek přikázání. Nechybí nám návod, jak život založený na víře funguje v reálném světě. Existují přikázání, jak by měli bohatí zacházet s chudými, přikázání, jak by manželé měli jednat se svými ženami, přikázání, jak bychom měli pracovat společně jako církev.

1. Thessalonians 5,21-22 obsahuje jednoduchý seznam:

• Udržujte mír mezi sebou ...
• Odstraní chaotický,
• utěšujte slabé, nést slabé, buďte trpěliví proti všem.
• Uvidíme, že nikdo neodplácí zlo druhému se zlem ...
• honí dobro na věky ...
• Buďte vždy šťastní;
• modlete se bez ustání;
• být vděčný ve všech věcech ...
• Mysl neuhasí;
• prorocká řeč nepopírá.
• Ale zkontrolujte všechno.
• Udržujte dobro.
• Vyhněte se zlu v každé podobě.

Pavel věděl, že křesťané v Soluni měli Ducha svatého, který je může vést a učit. Věděl také, že k křesťanskému životu potřebují nějaké základní výtky a vzpomínky. Duch svatý se rozhodl učit a vést je skrze Pavla. Pavel neohrožoval, že je vyhodí z církve, pokud nesplní požadavky - jednoduše jim přikázal přikázání, která je vedla, aby chodili po cestách věrnosti.

Varování před neposlušností

Paul měl vysoké nároky. I když je možné odpuštění hříchů, v tomto životě existují tresty za hřích – a mezi ně někdy patří i sociální tresty. „Nebudeš mít nic společného s kýmkoli, kdo se nazývá bratr a je smilník nebo lakomec, modlář nebo rouhač, opilec nebo lupič; taky bys neměl jíst s jedním" (1. Korinťanům 5,11).

Pavel nechtěl, aby se církev stala bezpečným útočištěm pro zjevné, nepoddajné hříšníky. Kostel je jakousi léčebnou pro zotavení, ale není „bezpečnou zónou“ pro společenské parazity. Pavel nařídil křesťanům v Korintu, aby potrestali muže, který se dopustil incestu (1. Korinťanům 5,5-8) a také ji povzbudil, aby mu po pokání odpustila (2. Korinťanům 2,5-8.).

Nový zákon má mnoho co říci o hříchu a dává nám mnoho přikázání. Pojďme se jen rychle podívat na Galaťany. V tomto manifestu křesťanské svobody od zákona nám Pavel dává také některá odvážná přikázání. Křesťané nejsou pod zákonem, ale nejsou ani nezákonní. Varuje: „Nenech se obřezat, nebo upadneš z milosti!“ To je docela vážné přikázání (Galatským 5,2-4). Nenechte se zotročit zastaralým zákonem!

Pavel varuje Galaťany před lidmi, kteří by se jim snažili „bránit v poslušnosti pravdě“ (verš 7). Pavel obrátil vývoj proti judaistům. Tvrdili, že poslouchají Boha, ale Pavel řekl, že ne. Neposloucháme Boha, když se snažíme přikázat něco, co je nyní zastaralé.

Pavel se ve verši 9 obrací jinak: „Trocha kvasu zkvasí všechno těsto.“ V tomto případě je hříšný kvásek přístup k náboženství založený na zákonech. Tento omyl se může rozšířit, pokud se nekáže pravda milosti. Vždy se najdou lidé, kteří jsou ochotni pohlížet na zákon jako na měřítko toho, jak jsou věřící. Dokonce i restriktivní předpisy najdou oblibu u lidí s dobrými úmysly (Kolosanům 2,23).

Křesťané jsou povoláni ke svobodě – „Hleďte však, že ve svobodě nedáváte místo tělu; ale skrze lásku služte jeden druhému“ (Galatským 5,13). Se svobodou přicházejí povinnosti, jinak by „svoboda“ jednoho člověka zasahovala do svobody druhého. Nikdo by neměl mít možnost vést druhé do otroctví kázáním, získat pro sebe následovníky nebo zkomodifikovat Boží lid. Takové rozdělující a nekřesťanské chování není dovoleno.

Naše odpovědnost

„Celý zákon je naplněn jedním slovem,“ říká Pavel ve verši 14: „Miluj bližního svého jako sebe samého!“ To shrnuje naši vzájemnou odpovědnost. Opačný přístup, boj o vlastní výhodu, je vskutku sebedestruktivní (verš 15)

„Žijte v duchu a nenaplníte žádosti těla“ (v. 16). Duch nás povede k lásce, ne k sobectví. Sobecké myšlenky pocházejí z těla, ale Duch Boží vytváří lepší myšlenky. „Neboť tělo se bouří proti duchu a duch proti tělu; jsou jeden proti druhému...“ (v. 17). Kvůli tomuto konfliktu mezi duchem a tělem někdy hřešíme, i když nechceme.

Co je tedy řešením pro hříchy, které nás tak snadno napadají? Chcete-li vrátit zákon? Ne!
„Jestliže nad vámi vládne Duch, nejste pod zákonem“ (verš 18). Náš přístup k životu je jiný. Díváme se na Ducha a Duch v nás rozvine touhu a sílu žít podle Kristových přikázání. Postavíme koně před vůz.

Nejprve se díváme na Ježíše a vidíme Jeho přikázání v kontextu naší osobní věrnosti k Němu, nikoli jako pravidla „je třeba uposlechnout, nebo budeme potrestáni“.

V Galatským 5 Pavel vyjmenovává různé hříchy: „Smilstvo, nečistota, prostopášnost; modlářství a čarodějnictví; nepřátelství, sváry, žárlivost, hněv, hádky, neshody, rozdělení a závist; pití, jídlo a podobně“ (v. 19-21). Některé z nich jsou chování, jiné postoje, ale všechny jsou sebestředné a pocházejí z hříšného srdce.

Pavel nás vážně varuje: „...ti, kdož tyto věci činí, nezdědí království Boží“ (verš 21). Toto není Boží cesta; takhle nechceme být; takhle církev nechceme...

Pro všechny tyto hříchy je k dispozici odpuštění (1. Korinťanům 6,9-11). Znamená to, že by církev měla zavírat oči před hříchem? Ne, církev není přikrývka nebo bezpečný přístav pro takové hříchy. Církev má být místem, kde se vyjadřuje a uděluje milost a odpuštění, nikoli místem, kde se hřích může nekontrolovatelně šířit.

„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, cudnost“ (Galatským 5,22-23). To je výsledek srdce oddaného Bohu. „Ale ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali své tělo is jeho vášněmi a jeho žádostmi“ (v. 24). Když v nás působí Duch, rosteme ve vůli a síle odmítat skutky těla. Ovoce Božího díla nosíme v sobě.

Pavlovo poselství je jasné: Nejsme pod zákonem – ale nejsme nezákonní. Jsme pod Kristovou autoritou, pod Jeho zákonem, pod vedením Ducha svatého. Náš život je založen na víře, motivován láskou, charakterizován radostí, mírem a růstem. „Kráčíme-li v Duchu, choďme také v Duchu“ (v. 25).

Joseph Tkach

Křesťanské chování