Audio
Letnice: Duch a nové začátky
I když se v Bibli můžeme dočíst, co se stalo po Ježíšově vzkříšení, nejsme schopni porozumět pocitům Ježíšových učedníků. Už viděli více zázraků, než si většina lidí dokázala představit. Slyšeli Ježíšovo poselství tři roky a stále mu nerozuměli, a přesto ho následovali. Jeho smělost, vědomí Boha a jeho smysl pro osud činily Ježíše jedinečným. Ukřižování pro ni bylo šokující událostí. Všechny naděje Ježíšových učedníků byly zmařeny. Jejich vzrušení se změnilo ve strach – zamkli dveře a plánovali se vrátit domů do zaměstnání, které kdysi měli. Pravděpodobně jste se cítil otupělý, psychicky paralyzovaný.
Potom se objevil Ježíš a ukázal mnoha přesvědčivými znameními, že je naživu. Jaký úžasný obrat událostí! To, co učedníci viděli, slyšeli a čeho se dotkli, odporovalo všemu, co dříve věděli o realitě. Bylo to nepochopitelné, dezorientující, záhadné, elektrizující, povzbuzující a všechno najednou.
Po 40 dnech byl Ježíš vyzdvižen do nebe oblakem a učedníci zírali na oblohu, pravděpodobně beze slova. Dva andělé jim řekli: „Muži z Galileje, proč stojíte a díváte se k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde znovu, jak jste ho viděli odcházet do nebe“ (Sk. 1,11). Učedníci se vrátili as duchovním přesvědčením a smyslem pro své poslání hledali v modlitbě nového apoštola (Sk 1,24-25). Věděli, že mají práci a úkol, který mají splnit, a věděli, že k tomu potřebují pomoc. Potřebovali sílu, sílu, která jim dá nový život na dlouhou trať, sílu, která je regeneruje, obnovuje a proměňuje. Potřebovali Ducha svatého.
Křesťanský svátek
„A když nastal den Letnic, byli všichni pohromadě na jednom místě. A najednou se z nebe ozval zvuk jako mohutná bouře a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim jazyky rozdělené a jako ohnivé a posadili se na každý z nich; a všichni byli naplněni Duchem svatým a začali kázat v jiných jazycích, jak jim Duch dal důvod mluvit“ (Skutky 2,1-4).
V knihách Mojžíšových byly letnice popsány jako svátek sklizně, ke kterému došlo ke konci sklizně obilí. Letnice byly mezi svátky jedinečné, protože se při oběti používal kvas: „Vyneseš ze svých domů dva chleby jako oběť povznášení, ze dvou desetin jemné mouky, kynuté a upečené, jako první oběť Hospodinu“ (3. Mojžíš 23,17). V židovské tradici byly letnice také spojovány s vydáváním zákonů na hoře Sinaj.
Nic v zákoně nebo tradici by učedníky nepřipravilo na dramatický příchod Ducha svatého v tento zvláštní den. Nic v symbolice kvasu by například učedníky nevedlo k očekávání, že Duch svatý způsobí, že budou mluvit jinými jazyky. Bůh udělal něco nového. Nešlo o pokus vylepšit nebo aktualizovat festival, změnit symboly nebo zavést nový způsob oslav starověkého festivalu. Ne, tohle bylo něco úplně nového.
Lidé je slyšeli mluvit v jazycích Parthie, Libye, Kréty a dalších oblastí. Mnozí se začali ptát: co znamená tento úžasný zázrak? Petr byl inspirován k vysvětlení významu a jeho vysvětlení nemělo nic společného se starozákonním svátkem. Spíše se tím naplnilo proroctví Joela o posledních dnech.
Žijeme v posledních dnech, řekl svému publiku – a význam toho je ještě úžasnější než zázrak jazyků. V židovském myšlení byly „poslední dny“ spojovány se starozákonními proroctvími o Mesiáši a Božím království. Petr v podstatě říkal, že nastal nový věk.
Další novozákonní spisy přidávají podrobnosti o této změně věků: Stará smlouva se naplnila skrze Ježíšovu oběť a prolití jeho krve. Je zastaralý a již neplatí. Věk víry, pravdy, ducha a milosti nahradil věk Mojžíšova zákona: „Ale než přišla víra, byli jsme drženi a uzavřeni pod zákonem, dokud se víra nevyjevila“ (Galatským 3,23). Ačkoli ve Starém zákoně existovala víra, pravda, milost a Duch, ovládaly jej zákony a charakterizoval jej zákon, na rozdíl od nové doby, která se vyznačuje vírou v Ježíše Krista: «Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše; Milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista“ (Jan 1,17).
Měli bychom se ptát sami sebe, stejně jako oni v prvním století: „Co to znamená? (Skutky apoštolů 2,12). Musíme Petrovi naslouchat, abychom se naučili inspirovaný význam: Žijeme v posledních dnech, v konečných časech, v novém a jiném věku. Už se nedíváme na fyzický národ, fyzickou zemi nebo fyzický chrám. Jsme duchovní národ, duchovní dům, chrám Ducha svatého. Jsme lid Boží, tělo Kristovo, království Boží.
Bůh udělal něco nového: poslal svého Syna, který pro nás zemřel a vstal z mrtvých. Toto je poselství, které hlásáme. Jsme dědici velké sklizně, sklizně, která se odehrává nejen na této zemi, ale i na věčnosti. Duch svatý je v nás, aby nám dal sílu, obnovil nás, proměnil nás a pomohl nám žít život víry. Jsme vděční nejen za minulost, ale i za budoucnost, kterou nám Bůh slíbil. Jsme vděční za dar Ducha svatého, který nás naplňuje silou a duchovním životem. Kéž žijeme v této víře, vážíme si daru Ducha svatého a dokazujeme, že jsme svědky Kristovy lásky v tomto světě.
Žijeme ve věku dobrých zpráv – hlásání Božího království, do kterého vstupujeme vírou přijetím Ježíše Krista jako Pána a Spasitele.
Jak bychom měli na tuto zprávu reagovat? Petr na otázku odpověděl takto: „Čiňte pokání“ – obraťte se k Bohu – „a dejte se každý z vás pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy a dostali jste dar Ducha svatého“ ( Acts 2,38 ). Nadále odpovídáme tím, že se zavazujeme k „učení apoštolů a společenství, lámání chleba a modlitbám“ (Sk. 2,42 ).
Poučení z letnic
Křesťanská církev si i nadále připomíná příchod Ducha svatého v den Letnic. Ve většině tradic přicházejí Letnice 50 dní po Velikonocích. Křesťanský svátek se ohlíží za počátky křesťanské církve. Na základě událostí ze Skutků vidím ve svátku četná cenná ponaučení:
- Potřeba Ducha svatého: Nemůžeme hlásat evangelium bez Ducha svatého, který v nás přebývá a zmocňuje nás pro dílo Boží. Ježíš řekl svým učedníkům, aby kázali ve všech národech – ale nejprve museli počkat v Jeruzalémě, dokud nebudou „oděni mocí shůry“ (Lukáš 24,49) bych. Církev potřebuje sílu – potřebujeme nadšení (doslova: Bůh v nás) pro práci, která je před námi.
- Různorodost církve: Evangelium jde ke všem národům a je kázáno všem lidem. Boží dílo již není zaměřeno na jedno etnikum. Vzhledem k tomu, že Ježíš je druhým Adamem a semenem Abrahamovým, jsou zaslíbení rozšířena na celé lidstvo. Různorodé jazyky letnic jsou obrazem globálního rozsahu díla.
- Žijeme v nové době, v nové době. Petr je nazval poslední dny; mohli bychom to také nazvat věkem milosti a pravdy, církevním věkem nebo věkem Ducha svatého a nové smlouvy. Ve způsobu, jakým Bůh nyní působí ve světě, je důležitý rozdíl.
- Poselství se nyní zaměřuje na Ježíše Krista, ukřižovaného, vzkříšeného, který přináší spasení a odpuštění těm, kdo věří. Kázání ve Skutcích znovu a znovu opakují základní pravdy. Pavlovy dopisy poskytují další vysvětlení teologického významu Ježíše Krista, protože jedině skrze něj můžeme vstoupit do Božího království. Činíme to vírou a vstupujeme tam i v tomto životě. Podílíme se na životě budoucího věku, protože v nás přebývá Duch svatý.
- Duch svatý spojuje všechny věřící v jedno tělo a církev roste skrze poselství Ježíše Krista. Církev by se neměla vyznačovat jen Velkým posláním, ale také společenstvím, lámáním chleba a modlitbou. Nejsme spaseni tím, že děláme tyto věci, ale Duch nás vede k takovým projevům našeho nového života v Kristu.
Žijeme a pracujeme mocí Ducha svatého; je to Bůh v nás, kdo nám přináší radost ze spasení, vytrvalost uprostřed pronásledování a lásku, která přesahuje kulturní rozdíly v církvi. Přátelé, spoluobčané v Božím království, buďte požehnáni, když slavíte Letnice Nové smlouvy, proměněné životem, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista a přebýváním Ducha svatého.
Joseph Tkach
Další články o Letnicích: