Kdo byl Ježíš?

Byl Ježíš člověk nebo Bůh? odkud se vzal Na tyto otázky nám dává odpověď Janovo evangelium. Jan patřil k úzkému kruhu učedníků, kterým bylo dovoleno být svědky Ježíšova proměnění na vysoké hoře a ve vidění okusili Boží království (Matouš 17,1). Do té doby byla Ježíšova sláva zahalena normálním lidským tělem. Byl to také Jan, kdo jako první z učedníků uvěřil v Kristovo vzkříšení. Krátce po Ježíšově zmrtvýchvstání přišla Marie Magdalská k hrobu a viděla, že je prázdný: "Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k ​​druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval [to byl Jan], a řekla jim: ať ho vezme od Hospodina z hrobu, a nevíme, kam ho položili“ (Jan 20,2:20,2). Jan běžel k hrobu a dostal se tam rychleji než Petr, ale smělý Petr se odvážil dovnitř jako první. "Po něm vešel druhý učedník, který přišel první k hrobu, viděl a uvěřil" (Jan ).

John hluboké porozumění

Jan, možná zčásti pro svou zvláštní blízkost k Ježíši, dostal hluboký a komplexní vhled do povahy svého Vykupitele. Matouš, Marek a Lukáš začínají každý svůj životopis Ježíše událostmi, které spadají do Kristova pozemského života. Jan naproti tomu začíná v časovém bodě, který je starší než historie stvoření: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Totéž bylo na počátku u Boha. Všechny věci jsou stvořeny stejným a bez téhož nevzniká nic, co je stvořeno“ (Jan 1,1-3). Pravá identita Slova je odhalena o několik veršů později: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme spatřili jeho slávu, slávu jako jednorozený od Otce, plný milosti a pravdy“ (Jan 1,14). Ježíš Kristus je jediná nebeská bytost, která kdy sestoupila na zem a stala se tělesným člověkem.
Těchto několik veršů nám říká mnoho o povaze Krista. Byl Bohem a zároveň se stal člověkem. Od počátku žil s Bohem, který byl jeho otcem od početí Ježíše z Ducha svatého. Ježíš byl dříve „Slovo“ (řecky logos) a stal se mluvčím a zjevovatelem Otce. „Boha nikdo nikdy neviděl. Jen ten jediný, který je sám Bůh po boku Otce, nám ho dal poznat“ (Jan 1,18).
V prvním listě Jana dává vynikající dodatek: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, na co jsme se dívali a čeho jsme se dotkli rukou, o slovu života – a života se zjevilo a my jsme viděli, svědčíme a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a ukázal se nám“ (1. Johannes 1,1-2.).

Tento text nenechává nikoho na pochybách, že člověk, se kterým žili, pracovali, hráli si, plavali a rybařili, nebyl nikdo jiný než člen Božství – s Bohem Otcem as Ním od počátku shodný. Pavel píše: „Neboť v něm [Ježíšovi] bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panství, mocnosti nebo vrchnosti; to vše je stvořeno jím a pro něj. A on je nade vším a všechno je v něm“ (Koloským 1,16-17). Pavel zde zdůrazňuje téměř nepředstavitelný rozsah služby a autority předlidského Krista.

Božství Kristovo

Jan, inspirován Duchem svatým, opakovaně zdůrazňuje preexistenci Krista jako Boha před jeho narozením jako člověk. To se táhne jako červená nit celým jeho evangeliem. „Byl na světě a svět povstal skrze něj, a svět ho nepoznal“ (Jan 1,10 Elberfeldova Bible).

Jestliže svět stvořil on, žil předtím, než byl stvořen. Jan Křtitel zachycuje stejné téma a ukazuje na Ježíše: «To byl ten, o kterém jsem řekl: ‚Po mně přijde ten, který přišel přede mnou; neboť byl lepší než já“ (Jan 1,15). Je pravda, že Jan Křtitel byl počat a narozen před Synem člověka Ježíšem (Lk 1,35-36), ale Ježíš ve své preexistenci naopak žil věčně před Janovým početím.

Ježíšovo nadpřirozené poznání

Jan odhaluje, že i když byl Kristus vystaven slabostem a pokušením těla, měl moc přesahující lidskou existenci (Židům 4,15). Když Kristus povolal Natanaela za učedníka a budoucího apoštola, Ježíš ho viděl přicházet a řekl mu: „Než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem, viděl jsem tě. Natanael mu odpověděl: Rabbi, ty jsi syn Boží, ty jsi král Izraele!" (John 1,48-49). Nathanaela očividně překvapilo, že s ním může mluvit úplně cizí člověk, jako by ho znal.

V důsledku znamení, která Ježíš učinil v Jeruzalémě, mnozí uvěřili v jeho jméno. Ježíš věděl, že jsou zvědaví: «Ale Ježíš jim nedůvěřoval; neboť je všechny znal a nikoho nepotřeboval, aby svědčil o člověku; neboť věděl, co je v člověku“ (Jan 2,24-25). Kristus Stvořitel stvořil lidstvo a žádná lidská slabost mu nebyla cizí. Znal všechny její myšlenky a motivy.

který přichází z nebe

Jan velmi dobře znal pravý Ježíšův původ. Je s ním velmi jasné slovo Kristovo: „Nikdo nevystoupil do nebe, kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syna člověka“ (Jan 3,13). O několik veršů později Ježíš ukazuje svůj nebeský sestup a nejvyšší postavení: „Kdo je shůry, je nade vše. Kdo je ze země, je ze země a mluví ze země. Kdo přichází z nebe, je nade všechny“ (Jan 3,31).
Ještě před svým lidským narozením náš Spasitel viděl a slyšel poselství, které později hlásal na zemi. V záměrně kontroverzních rozhovorech s náboženskými vůdci své doby na zemi řekl: «Vy jste zdola, já jsem shora; vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa“ (Jan 8,23). Jeho myšlenky, slova a činy byly inspirovány nebem. Mysleli pouze na věci tohoto světa, zatímco Ježíšův život ukázal, že přišel ze světa tak čistého, jako je ten náš.

Pán Starého zákona

V tomto dlouhém dialogu s Ježíšem vychovali farizeové Abrahama, velmi váženého praotce nebo otce víry? Ježíš jim vysvětlil: „Tvůj otec Abraham byl rád, že vidí můj den, a viděl to a zaradoval se“ (Jan 8,56). Bůh-Osoba, která se stala Kristem, skutečně chodila s Abrahamem a rozmlouvala s ním (1. Mojžíš 18,1-2). Bohužel tito horlivci Ježíšovi nerozuměli a řekli: "Ještě ti není padesát let a viděl jsi Abraháma?" (John 8,57).

Ježíš Kristus je totožný s Bohem-osobou, která chodila po poušti s Mojžíšem, který vyvedl děti Izraele z Egypta. Pavel to objasňuje: „Všichni [naši otcové] jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; neboť pili z duchovní skály, která je následovala; ale skálou byl Kristus“ (1. Korinťanům 10,1-4.).

Od Stvořitele k Synovi

Jaký je důvod, proč ho vůdci farizeů chtěli zabít? "Neboť Ježíš nejen že neposlechl jejich (farizeové) zachovávání soboty, ale dokonce nazval Boha svým Otcem, čímž se stal rovným Bohu." (John 5,18 Naděje pro všechny). Vážení čtenáři, pokud máte děti, pak jsou na stejné úrovni jako vy. Nejsou to nižší bytosti jako zvířata. Vyšší autorita však byla a je vlastní Otci: „Otec je větší než já“ (J 14,28).

V této diskusi s farizeji Ježíš velmi jasně objasňuje vztah otce a syna: „Amen, amen, pravím vám, syn nemůže dělat nic sám od sebe, ale jen to, co vidí dělat otce; neboť cokoli činí, podobně činí i Syn“ (Jan 5,19). Ježíš má stejnou moc jako jeho otec, protože i on je Bůh.

Oslavované božství znovu získáno

Než existovali andělé a lidé, byl Ježíš oslavenou Boží osobou. Ježíš existuje jako Bůh od věčnosti. Zbavil se této slávy a sestoupil na zem jako muž: „Ten, kdo byl v božské podobě, nepovažoval za loupež rovné Bohu, ale vyprázdnil se a přijal podobu služebníka, stal se rovným lidem a Zjevně rozpoznán jako lidská bytost“ (Filipským 2,6-7.).

Jan píše o Ježíšově posledním Pesachu před jeho umučením: „A nyní, Otče, oslav mne spolu s sebou slávou, kterou jsem měl u tebe dříve, než byl svět“ (Jan 17,5).

Ježíš se vrátil do své dřívější slávy čtyřicet dní po svém vzkříšení: „Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nade všechna jména, aby se před Ježíšovým jménem sklonilo každé koleno, které je na nebi, na zemi i pod světem. zemi a každý jazyk by měl ke slávě Boha Otce vyznávat, že Ježíš Kristus je Pán“ (Filipským 2,9-11.).

součástí Boží rodiny

Ježíš byl Bohem předtím, než se narodil jako člověk; byl Bohem, když chodil po zemi v lidské podobě, a nyní je Bohem po pravici nebeského Otce. Jsou to všechny lekce, které se můžeme naučit o Boží rodině? Konečným údělem člověka je být součástí samotné Boží rodiny: „Milovaní, už jsme Boží děti; ale ještě nebylo odhaleno, čím budeme. Víme, že až bude zjeveno, budeme podobní; neboť ho uvidíme takového, jaký je“ (1. Johannes 3,2).

Rozumíte úplným důsledkům tohoto prohlášení? Byli jsme stvořeni, abychom byli součástí rodiny – Boží rodiny. Bůh je otec, který chce mít vztah se svými dětmi. Bůh, Nebeský Otec, touží uvést celé lidstvo do důvěrného vztahu s Ním a zasypat nás svou láskou a dobrotou. Boží hlubokou touhou je, aby s ním byli všichni lidé smířeni. Proto poslal svého jednorozeného syna Ježíše, posledního Adama, aby zemřel za hříchy lidstva, aby nám bylo odpuštěno a abychom byli smířeni s Otcem a přivedeni zpět jako milované Boží děti.

od Johna Rosse Schroedera