Víra v Boha

Víra v Boha je dar od Boha, zakořeněný v jeho vtěleného Syna a osvícený jeho věčným slovem skrze svědectví Ducha svatého v Písmu. Víra v Boha činí lidská srdce a mysl vnímavými k Božímu daru milosti, spáse. Skrze Ježíše Krista a Ducha svatého nám víra umožňuje duchovně komunikovat a být věrní Bohu, našemu Otci. Ježíš Kristus je původcem a dovršovatelem naší víry a skrze víru, nikoli skutky, získáváme spasení skrze milost. (Efezským 2,8; Akty 15,9; 14,27; Římanům 12,3; John 1,1.4; Skutky apoštolů 3,16; Římanům 10,17; Hebrejci 11,1; Římanům 5,1-2; 1,17; 3,21-28; 11,6; Efezským 3,12; 1. Korinťanům 2,5; Židům 12,2)

Reagujte ve víře k Bohu

Bůh je velký a dobrý. Bůh používá svou mocnou moc k podpoře svého slibu lásky a milosti vůči svému lidu. Je pokorný, milující, pomalý k hněvu a bohatý na milost.

To je hezké, ale jak je to pro nás důležité? Jaký je rozdíl v našich životech? Jak reagujeme na Boha, který je mocný a pokorný? Reagujeme minimálně dvěma způsoby.

Vertrauen

Když si uvědomíme, že Bůh má veškerou moc dělat, co chce, a že vždy tuto moc používá jako požehnání pro lidstvo, pak můžeme mít absolutní důvěru v to, že jsme v dobrých rukou. Má schopnost i deklarovaný účel dělat všechny věci, včetně naší vzpoury, naší nenávisti a naší zrady jeho a proti sobě, za naši spásu. Je naprosto důvěryhodný - hoden naší důvěry.

Když jsme uprostřed zkoušek, nemocí, utrpení a dokonce i umírání, můžeme si být jisti, že Bůh je stále s námi, že se o nás stará a že má vše pod kontrolou. Nemusí to tak vypadat a určitě se cítíme pod kontrolou, ale můžeme si být jisti, že Bůh nebude překvapen. Může proměnit každou situaci, každé neštěstí na naše nejlepší.

Nikdy nemusíme pochybovat o Boží lásce k nám. „Ale Bůh prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme byli ještě hříšníci“ (Římanům 5,8). „Podle toho jsme poznali lásku, že Ježíš Kristus za nás položil svůj život“ (1. Johannes 3,16). Můžeme se spolehnout na to, že Bůh, který neušetřil ani svého Syna, nám dá skrze svého Syna vše, co potřebujeme k věčnému štěstí.

Bůh neposlal nikoho jiného: Syn Boží, nezbytný pro Božství, se stal člověkem, aby za nás mohl zemřít a vstát z mrtvých (Židům 2,14). Nebyli jsme vykoupeni krví zvířat, ne krví dobrého člověka, ale krví Boha, který se stal člověkem. Pokaždé, když přijímáme svátost, připomínáme si tuto úroveň lásky k nám. Můžeme si být jisti, že nás miluje. On
získal naši důvěru.

„Bůh je věrný,“ říká Pavel, „který vás nenechá pokoušet nad vaše síly, ale učiní pokušení tak, abyste je mohli vydržet“ (1. Korinťanům 10,13). „Ale Hospodin je věrný; on tě posílí a ochrání před zlem“ (2. Thessalonians 3,3). I když „jsme nevěrní, on zůstává věrný“ (2. Timoteus 2,13). Nezmění svůj názor na to, že nás chce, volá nás, je k nám milostivý. „Držme se pevně vyznání naděje a nezakolísejme; neboť věrný je ten, kdo jim to zaslíbil“ (Žid 10,23).

Je to závazek vůči nám, uzavřel smlouvu, aby nás vykoupil, aby nám dal věčný život, aby nás navždy miloval. Nechce být bez nás. Je důvěryhodný, ale jak bychom mu měli odpovědět? Bojíme se? Snažíme se být hodní jeho lásky? Nebo mu věříme?

Nikdy nemusíme pochybovat o Boží moci. To se projevuje ve vzkříšení Ježíše z mrtvých. Toto je Bůh, který má moc nad samotnou smrtí, moc nad všemi bytostmi, které stvořil, moc nad všemi ostatními mocnostmi (Kolosanům 2,15). Křížem nad vším zvítězil a o tom svědčí jeho vzkříšení. Smrt ho nemohla udržet, protože je knížetem života (Skutky apoštolů 3,15).

Stejná moc, která vzkřísila Ježíše z mrtvých, nám dá nesmrtelný život (Římanům 8,11). Můžeme věřit, že má moc a touhu splnit všechna svá zaslíbení pro nás. Můžeme Mu věřit ve všem – a to je dobře, protože je hloupé věřit čemukoli jinému.

Vlastně se nám to nepodaří. Samotné, i slunce selže. Jediná naděje spočívá v Bohu, který má větší moc než slunce, větší moc než vesmír, který je věrnější než čas a prostor, plný lásky a věrnosti nám. Máme tu jistou naději v Ježíši, našem Vykupiteli.

Víra a důvěra

Všichni, kdo uvěří v Ježíše Krista, budou spaseni (Skutky 16,31). Ale co to znamená věřit v Ježíše Krista? Dokonce i Satan věří, že Ježíš je Kristus, Syn Boží. Nelíbí se mu to, ale ví, že je to pravda. Satan navíc ví, že Bůh existuje a že odměňuje ty, kdo ho hledají (Hebr 11,6).

Jaký je tedy rozdíl mezi naší vírou a Satanovou vírou? Mnozí z nás znají jednu odpověď od Jakuba: Pravá víra se projevuje skutkem (Jakub 2,18-19). To, co děláme, ukazuje, čemu skutečně věříme. Chování může být důkazem víry, i když někteří lidé poslouchají ze špatných důvodů. Dokonce i Satan působí pod omezeními uloženými Bohem.

Co je tedy víra a jak se liší od víry? Myslím, že nejjednodušší vysvětlení je, že spasitelná víra je důvěra. Důvěřujeme Bohu, že se o nás postará, že nám bude dělat dobro místo zla, že nám dá věčný život. Důvěra znamená vědět, že Bůh existuje, že je dobrý, že má moc dělat, co chce, a věřit, že tuto moc použije k tomu, aby udělal to, co je pro nás nejlepší. Důvěra znamená ochotu podřídit se Mu a být ochoten Ho poslouchat – ne ze strachu, ale z lásky. Pokud Bohu důvěřujeme, pak ho milujeme.

Důvěra ukazuje, co děláme. Ale zákon není důvěra a nevytváří důvěru - je to jen výsledek důvěry. Pravá víra je v podstatě důvěra v Ježíše Krista.

Dar od Boha

Odkud tento typ důvěry pochází? Není to něco, co bychom mohli vyrábět od sebe. Nemůžeme se přesvědčit ani použít lidskou logiku k vytvoření laxního a solidního případu. Nikdy nebudeme mít čas zabývat se všemi možnými námitkami, všemi filosofickými argumenty o Bohu. Jsme však nuceni rozhodovat každý den: budeme věřit Bohu nebo ne? Snaha o zpoždění rozhodnutí je sama o sobě rozhodnutím - ještě tomu nedůvěřujeme.

Každý křesťan se v té či oné chvíli rozhodl důvěřovat Kristu. Pro některé to bylo dobře promyšlené rozhodnutí. Pro ostatní to bylo nelogické rozhodnutí ze špatných důvodů – ale rozhodně to bylo správné rozhodnutí. Nemohli jsme věřit nikomu jinému, ani sami sobě. Pokud bychom zůstali sami, zkazili bychom si život. Nemohli jsme věřit ani jiným lidským autoritám. Pro některé z nás byla víra volbou ze zoufalství – nebylo nikam, kam bychom mohli jít, než ke Kristu (Jan 6,68).

Je normální, že naše počáteční víra je nezralá víra - dobrý začátek, ale není to dobré místo k zastavení. Musíme růst v naší víře. Jak řekl muž Ježíšovi:
"Věřím; pomoz mé nevíře“ (Mark 9,24). Sami učedníci měli jisté pochybnosti i po uctívání vzkříšeného Ježíše8,17).

Odkud se tedy víra bere? Je to dar od Boha. Efezským 2,8 nám říká, že spasení je dar od Boha, což znamená, že víra, která vede ke spasení, musí být také darem.
Ve Skutcích 15,9 je nám řečeno, že Bůh vírou očistil srdce věřících. Bůh v ní pracoval. On je Ten, kdo „otevřel dveře víry“ (Skutky 1 Kor4,27). Bůh to udělal, protože on je ten, kdo nám umožňuje věřit.

Nevěřili bychom Bohu, kdyby nám nedal schopnost mu důvěřovat. Lidé byli příliš zkaženi hříchem, než aby věřili nebo důvěřovali Bohu ze své vlastní síly nebo moudrosti. Proto víra není „dílem“, který nás opravňuje ke spasení. Slávu nezískáme tím, že se kvalifikujeme – víra znamená jednoduše přijmout dar, být za dar vděčný. Bůh nám dává schopnost dar přijímat, těšit se z daru.

důvěryhodný

Bůh má dobrý důvod, aby nám uvěřil, protože existuje člověk, který je naprosto důvěryhodný, aby věřil a byl spasen. Víra, kterou nám dává, je založena v jeho Synu, který se stal tělem pro naši spásu. Máme dobrý důvod věřit, protože máme spasitele, který pro nás koupil spásu. Udělal vše potřebné jednou provždy, podepsal, zapečetil a vydal. Naše víra má pevný základ: Ježíše Krista.

Ježíš je začátečníkem i zakončovatelem víry (Židům 12,2), ale práci nedělá sám. Ježíš dělá jen to, co chce Otec, a působí v našich srdcích skrze Ducha svatého. Duch svatý nás učí, usvědčuje a dává nám víru4,26; 15,26; 16,10).

Slovem

Jak nám Bůh (Otec, Syn a Duch svatý) dává víru? Obvykle se to děje prostřednictvím kázání. „Víra tedy pochází ze slyšení, ale slyšení skrze slovo Kristovo“ (Řím 10,17). Kázání je v psaném Božím slově, Bibli, a je v mluveném slově Božím, ať už v kázání v kostele nebo v prostém svědectví jednoho člověka druhému.

Slovo evangelia nám říká o Ježíši, o Slovu Božím, a Duch svatý používá toto Slovo, aby nás osvítil a nějakým způsobem nám dovoloval se tomuto Slovu oddat. To je někdy označováno jako „svědek Ducha Svatého“, ale není to jako svědek v soudní síni, kterého můžeme zpochybňovat.

Je to spíš jako vnitřní přepínač, který se přeuspořádá a umožňuje nám přijmout dobrou zprávu, která je kázána. Cítí se dobře; Ačkoliv stále můžeme mít otázky, věříme, že touto zprávou můžeme žít. Můžeme na tom stavět naše životy, na tom můžeme činit rozhodnutí. To dává smysl. Je to nejlepší možná volba. Bůh nám dává možnost důvěřovat mu. Také nám dává schopnost růst ve víře. Ukládání víry je semeno, které roste. Napomáhá a zmocňuje naše mysli a emoce k tomu, abychom pochopili stále více evangelia. Pomáhá nám stále více porozumět Bohu tím, že se zjevuje skrze Ježíše Krista. Chcete-li použít obraz Starého zákona, začneme chodit s Bohem. Žijeme v něm, myslíme na něj, věříme v něj.

pochybovat

Většina křesťanů však občas bojuje s vírou. Náš růst není vždy hladký a konzistentní - děje se to prostřednictvím zkoušek a otázek. Pro některé se objevují pochybnosti z důvodu tragédie nebo vážného utrpení. Pro ostatní je to prosperita nebo dobré časy, které se podvědomě snaží důvěřovat více hmotným věcem než Bohu. Mnozí z nás se setkávají s dvěma druhy výzev pro naši víru.

Chudí lidé mají často silnější víru než bohatí lidé. Lidé, které pronásledují neustálé zkoušky, vědí, že nemají žádnou naději kromě Boha, že nemají jinou možnost, než Mu důvěřovat. Statistiky ukazují, že chudí lidé dávají církvi vyšší procento svých příjmů než bohatí lidé. Zdá se, že jejich přesvědčení (i když ne dokonalé) je vytrvalejší.

Zdá se, že největším nepřítelem víry je, když všechno jde hladce. Lidé jsou v pokušení věřit, že sila jejich inteligence je tak moc dokázala. Ztrácejí dětský postoj závislosti na Bohu. Spoléhají na to, co mají místo Boha.

Chudí lidé jsou v lepší situaci, aby se dozvěděli, že život na této planetě je plný otázek a že Bůh je nejmenší. Důvěřují mu, protože všechno ostatní se ukázalo jako nedůvěryhodné. Peníze, zdraví a přátelé - všichni jsou nestabilní. Nemůžeme se na ni spolehnout.

Pouze na Boha se lze spolehnout, ale i kdyby tomu tak bylo, ne vždy máme důkaz, který bychom chtěli mít. Takže mu musíme věřit. Jak řekl Job: I když mě zabije, budu mu důvěřovat3,15). Pouze on nabízí naději na věčný život. Jen on nabízí naději, že život má smysl nebo smysl.

Část růstu

Někdy však bojujeme s pochybnostmi. To je prostě jen část procesu růstu ve víře učením se důvěřovat Bohu více životem. Vidíme volby, které leží před námi, a znovu volíme Boha jako nejlepší řešení.

Jak řekl Blaise Pascal před sto lety, i když věříme, že z jiného důvodu, měli bychom alespoň věřit, protože Bůh je nejlepší sázka. Pokud ho následujeme a on neexistuje, pak jsme nic neztratili. Ale pokud ho nebudeme následovat a on existuje, pak jsme ztratili všechno. Takže nemáme co ztratit, ale získat vše tím, že věříme v Boha tím, že žijeme a myslíme si, že je nejjistější realitou ve vesmíru.

To neznamená, že budeme všemu rozumět. Ne, nikdy nepochopíme všechno. Víra znamená důvěřovat Bohu, i když tomu vždy nerozumíme. Můžeme ho uctívat, i když máme pochybnosti8,17). Spasení není soutěž inteligence. Víra, která nás zachraňuje, nepochází z filozofických argumentů, které mají odpověď na každou pochybnost. Víra pochází od Boha. Pokud se spoléháme na to, že známe odpověď na každou otázku, nespoléháme se na Boha.

Jediný důvod, proč můžeme být v Božím království, je skrze milost, skrze víru v našeho Spasitele Ježíše Krista. Když se spoléháme na svou poslušnost, spoléháme na něco špatného, ​​na něco nespolehlivého. Potřebujeme reformovat svou víru směrem ke Kristu (dovolit Bohu, aby reformoval naši víru) a k němu samotnému. Zákony, dokonce ani dobré zákony, nemohou být základem naší spásy. Poslušnost dokonce i přikázání nové smlouvy nemůže být zdrojem naší bezpečnosti. Jen Kristus je důvěryhodný.

Jak rosteme v duchovní zralosti, často si uvědomujeme naše hříchy a hříšnost. Uvědomujeme si, jak daleko jsme od Boha, a to nás také může zpochybnit, že Bůh skutečně poslal svého Syna, aby zemřel za lidi tak zkažené jako my.

Pochybnosti, ať jsou velké, by nás měly vést zpět k větší víře v Krista, neboť jen v Něj máme vůbec šanci. Neexistuje žádné jiné místo, kde bychom se mohli obrátit. Ve svých slovech a činech vidíme, že přesně věděl, jak zkorumpovaní jsme byli, než přišel zemřít za naše hříchy. Čím lépe vidíme sami sebe, tím více vidíme potřebu odevzdat se Boží milosti. Jen on je dost dobrý na to, aby nás zachránil před sebou a jen nás osvobodí od našich pochybností.

společenství

Stává se to tím, že věříme, že máme plodný vztah s Bohem. Prostřednictvím víry, kterou se modlíme, skrze víru, kterou uctíváme, skrze víru, že slyšíme jeho slova v kázáních a ve společenství. Víra nám umožňuje sdílet se s Otcem, Synem a Duchem svatým. Prostřednictvím víry jsme schopni projevit svou věrnost Bohu skrze našeho Spasitele Ježíše Krista skrze Ducha svatého působícího v našich srdcích.

Stává se to tím, že věříme, že můžeme milovat jiné lidi. Víra nás osvobozuje od strachu ze zesměšňování a odmítání. Můžeme milovat ostatní, aniž bychom se obávali toho, co nám budou dělat, protože věříme v Krista, že nás velkoryse odměňuje. Vírou v Boha můžeme být velkorysí k ostatním.

Tím, že věříme v Boha, můžeme Ho nejprve dát do našich životů. Věříme-li, že Bůh je tak dobrý, jak říká, pak ho budeme hodnotit za nic jiného a budeme ochotni přinést oběti, které od nás žádá. Budeme mu důvěřovat a věříme, že zažijeme radosti spásy. Křesťanský život je věcí důvěry v Boha od začátku až do konce.

Joseph Tkach

Víra v Boha