Zlomený džbán

Kdysi byl v Indii nosič vody. Na ramenou mu spočívala těžká dřevěná hůl, ke které byl vlevo a vpravo připevněn velký džbán na vodu. Nyní měl jeden z džbánů prasklinu. Ten druhý však byl dokonale tvarovaný a spolu s ním byl nosič vody schopen na konci své dlouhé cesty od řeky k domu svého pána dodat plnou část vody. Když se dostal do domu, v rozbitém džbánu zůstala jen asi polovina vody. Celé dva roky dodával nosič vody svému pánovi plný a napůl plný džbán. Dokonalý ze dvou džbánů byl samozřejmě velmi hrdý na to, že nosič vody mohl v sobě vždy nést plnou část vody. Džbán s prasklinou se ale styděl, že byl kvůli své chybě jen o polovinu lepší než ten druhý. Po dvou letech hanby to zlomený džbán nemohl déle vydržet a řekl svému dopravci: „Tak se za sebe stydím a chci se ti omluvit.“ Nosič vody se podíval na džbán a zeptal se: „Ale na co? Za co se stydíš? “ „Po celou dobu jsem nedokázal zadržet vodu, takže si mohl přes mě přivést do domu svého pána jen polovinu. Musíte tvrdě pracovat, ale nedostanete plnou mzdu, protože místo dvou džbánů s vodou doručíte vždy jen jeden a půl. ““ řekl džbán. Nosiči vody bylo starého džbánu líto a chtěl ho uklidnit. Řekl tedy: „Když jdeme do domu mého pána, dávej pozor na nádherné květy na silnici.“ Džbán se dokázal trochu usmát, a tak vyrazili. Na konci cesty se však džbán cítil znovu docela mizerně a znovu se kajícně omluvil nosiči vody.

Ale on odpověděl: „Viděl jsi ty divoké květiny na silnici? Všimli jste si, že rostou pouze na vaší straně silnice, ne na té, kde nosím druhý džbán? Věděl jsem o tvém skoku od začátku. A tak jsem nasbíral semínka divokých květů a rozptýlil je po vaší straně cesty. Pokaždé, když jsme utekli do domu mého pána, zalil jsi ji. Byl jsem schopen každý den vybrat některé z těchto nádherných květin a použít je k výzdobě stolu mého pána. Ty jsi stvořil všechnu tu krásu. “

Autor neznámý