Kus za kus

Když přemýšlím o tom, že dám své srdce Bohu, zní to příliš snadno a někdy si myslím, že to můžeme usnadnit, než je to také. Říkáme: „Pane, dávám ti své srdce“ a myslíme si, že to je vše, co je potřeba.

«Potom zabil zápalnou oběť; A Áronovi synové přinesli krev k němu a on jí pokropil oltář dokola. A přinesli mu zápalnou oběť, kousek po kousku, i hlavu, a on to nechal v dýmu na oltáři »(3. Mose 9,12-13.).
Chci vám ukázat, že tento verš je paralelou k pokání, které si Bůh přeje také pro nás.

Někdy, když říkáme Pánu, tady je moje srdce, je to, jako bychom ho házeli před sebe. Tak to není míněno. Když to děláme tímto způsobem, je naše pokání velmi rozmazané a my se vědomě neodvracíme od hříšného aktu. Nehodíme jen kus masa na gril, jinak by se to nevypražilo rovnoměrně. Stejně je to s našimi hříšnými srdci, musíme jasně vidět, od čeho se odvrátit.

Dali mu kousek po kousku zápalnou oběť, včetně hlavy, a on spálil každou část na oltáři. Chtěl bych se zaměřit na skutečnost, že Aaronovi dva synové mu nabídli nabídku kousek po kousku. Nevyhodili tam celé zvíře, ale položili na oltář určité kousky.

Všimněte si, že Aaronovi dva synové předkládali oběť kus po kousku svému otci. Zabité zvíře nedali jen tak celé na oltář. Totéž musíme udělat s naší obětí, se svým srdcem. Namísto toho, abychom říkali: „Pane, zde je mé srdce“, bychom měli před Boha předkládat věci, které znečišťují naše srdce. Pane, dávám ti své drby, dávám ti své chtíče ve svém srdci, zanechávám ti své pochybnosti. Když začneme dávat své srdce Bohu tímto způsobem, přijímá to jako oběť. Všechno zlé v našem životě se pak promění v popel na oltáři, který vítr Ducha odfoukne.

Fraser Murdoch