Objevte svou jedinečnost

Je to příběh Wemmicků, malého kmene dřevěných panenek vytvořených řezbářem. Hlavní činností Wemmicků je dávat si navzájem hvězdy za úspěch, chytrost či krásu, případně šedé puntíky za nemotornost a ošklivost. Punchinello patří mezi dřevěné panenky, které vždy nosily pouze šedé puntíky. Punchinello prochází životem smutně, až jednoho dne potká Lucii, která nemá ani hvězdy, ani body, ale je šťastná. Punchinello chce vědět, proč je Lucia tak odlišná. Vypráví mu o Eli, řezbáři, který vyrobil všechny Wemmicky. Často navštěvuje Eliho v jeho dílně a cítí se v jeho přítomnosti šťastná a bezpečná.

Punchinello se tedy vydává k Eli. Když vejde do svého domu a podívá se na velký pracovní stůl, kde Eli pracuje, připadá si tak malý a nedůležitý, že chce tiše vyklouznout. Pak ho Eli zavolá jménem, ​​zvedne ho a opatrně položí na svůj pracovní stůl. Punchinello si stěžuje: Proč jsi mě udělal tak obyčejného? Jsem nemotorný, moje dřevo je drsné a bezbarvé. Hvězdy získávají jen ti speciální. Pak Eli odpoví: Jsi pro mě výjimečný. Jsi jedinečný, protože jsem tě udělal já, a já nedělám chyby. Miluji tě takového, jaký jsi. Mám s tebou ještě hodně práce. Chci ti dát srdce jako já. Punchinello utíká domů plný radosti z poznání, že ho Eli miluje takového, jaký je, a že je v jeho očích cenný. Když dorazí ke svému domu, všimne si, že z něj spadly šedé skvrny.

Bez ohledu na to, jak tě svět vidí, Bůh tě miluje takového, jaký jsi. Ale miluje tě příliš na to, aby tě nechal tak. To je poselství, které je v knížce pro děti jasné, že hodnotu člověka neurčují druzí lidé, ale jeho Stvořitel, a jak důležité je nenechat se ovlivnit ostatními.

Připadáte si někdy jako Punchinello? Nejste spokojeni se svým vzhledem? Jste ve své práci nešťastní, protože vám chybí uznání nebo pochvala? Marně toužíte po úspěchu nebo prestižní pozici? Pokud jsme smutní jako Punchinello, můžeme i my jít za svým Stvořitelem a stěžovat si na naše domnělé utrpení. Protože většina jeho dětí nepatří mezi vznešené, úspěšné a mocné na světě. Má to svůj důvod. Bůh nedělá chyby. Zjistil jsem, že ví, co je pro mě dobré. Podívejme se do Bible, abychom viděli, co nám Bůh chce říci, jak nás utěšuje, jak nás napomíná a co je pro něj důležité: „Vyvolil si to, čím svět opovrhuje a co si váží, a ustanovil to k tomu. zničit to, co je na světě důležité, aby se žádný člověk nikdy nemohl chlubit před Bohem“ (1. Korinťanům 1,27-28 Bible New Life).

Než si zoufáme, podívejme se, že nás Bůh navzdory všemu miluje a jak jsme pro něj důležití. Zjevuje nám svou lásku: „V Kristu si nás před stvořením světa vyvolil, abychom žili svatý a bezúhonný život, život v jeho přítomnosti a naplněný jeho láskou. Od samého počátku nás předurčil, abychom byli jeho syny a dcerami skrze Ježíše Krista. To byl jeho plán; tak se rozhodl“ (Efezským 1,4-5 NGÜ).

Naše lidská přirozenost usiluje o úspěch, prestiž, uznání, krásu, bohatství a moc. Někteří lidé tráví svůj život snahou získat souhlas svých rodičů, jiní chtějí, aby je schválili jejich děti, jejich manželé nebo kolegové z práce.

Někteří usilují o úspěch a prestiž ve své kariéře, jiní usilují o krásu nebo moc. Moc nevyužívají jen politici a bohatí. Touha po moci nad druhými lidmi se může vkrádat do každého z nás: ať už je to nad našimi dětmi, nad partnerem, nad rodiči nebo nad kolegy v práci.

Marnivost a touha po uznání

V Jamesi 2,1 a 4 Bůh nás varuje před chybou, že se necháme oslepit zjevem jiné osoby: «Drazí bratři a sestry! Věříte v našeho Pána Ježíše Krista, jemuž jedinému patří veškerá sláva. Pak se nenechte ohromit postavením a pověstí lidí! ... Neaplikovali jste dvojí metr a nenechali jste se řídit lidskou ješitností?“
Bůh nás varuje před světskými zájmy: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li někdo svět, nemá v sobě Otcovu lásku. Neboť vše, co je na světě, žádost těla, žádost očí a pyšný život, není z Otce, ale ze světa“ (1. Johannes 2,15-16.).

S těmito světskými standardy se můžeme setkat i v křesťanských společenstvích. V Jakubově dopise čteme, jak v tehdejších církvích vznikaly problémy mezi bohatými a chudými, takže i v dnešních církvích najdeme světská měřítka, jako je pověst člověka, talentovaní členové, kteří jsou preferováni, a pastoři, kteří rádi mít moc nad cvičením „svého stáda“. Všichni jsme lidé a jsme ve větší či menší míře ovlivněni naší společností.

Proto jsme varováni, abychom se od toho odvrátili a šli ve šlépějích našeho Pána, Ježíše Krista. Měli bychom vidět svého bližního tak, jak ho vidí Bůh. Bůh nám ukazuje, jak pomíjivé jsou pozemské statky, a hned povzbuzuje chudé: „Kdo je mezi vámi chudý a málo si všímá, ať se raduje, že je před Bohem velmi vážený. Bohatý člověk by naproti tomu nikdy neměl zapomínat, jak málo se před Bohem počítá jeho pozemský majetek. Zahyne jako polní květ spolu se svým bohatstvím“ (Jakub 1,9-10 Naděje pro všechny).

Nové srdce

Nové srdce a mysl, které v nás Bůh vytváří skrze Ježíše Krista, uznává marnost a pomíjivost světských záležitostí. "Dám ti nové srdce a nového ducha ve tvém nitru a odejmu z tvého těla srdce kamenné a dám ti srdce z masa" (Ezekiel 36,26).
Stejně jako Šalomoun uznáváme, že „všechno je marné a žene se za větrem“. Náš starý člověk a jeho honba za pomíjivými hodnotami nás činí buď ješitnými, jsme-li výjimeční, nebo nešťastnými, když nedosahujeme svých cílů a tužeb.

Na co se Bůh dívá?

Co se počítá u Boha, je pokora! Vlastnost, o kterou lidé většinou neusilují: „Nedívejte se na jeho vzhled a vysokou postavu; Odmítl jsem ho. Neboť není tak, jak vidí člověk: člověk vidí, co má před očima; ale Pán hledí na srdce“ (1. sobota 16,7).

Bůh nehledí na zevnějšek, vidí vnitřní postoj: „Já však hledím na zarmoucené a se zlomeným srdcem, kteří se třesou před mým slovem“ (Izaiáš 66,2).

Bůh nás povzbuzuje a ukazuje nám pravý smysl našeho života, věčného života, abychom své schopnosti a dary, stejně jako nedostatek určitých talentů, nehodnotili podle měřítek světské pomíjivosti, ale dívali se na ně z nadhledu. vyšší, nehynoucí světlo. Samozřejmě není nic špatného na získávání znalostí, dobré práci nebo snaze o dokonalost. Otázky, které bychom si měli položit, jsou: Jaký je můj motiv? Je to, co dělám, pro Boží slávu, nebo pro svou vlastní? Dostávám uznání za to, co dělám, nebo chválím Boha? Pokud toužíme po hvězdě, jako je Punchinello, můžeme najít způsob, jak toho dosáhnout v Božím slově. Bůh chce, abychom zářili jako hvězdy: «Ve všem, co děláte, si dejte pozor na to, abyste si stěžovali a neměli své názory. Neboť váš život by měl být jasný a bezchybný. Potom, jako Boží příkladné děti, budete zářit jako hvězdy v noci uprostřed tohoto zkaženého a temného světa“ (Filipským 2,14-15 Naděje pro všechny).

Nedávno jsem viděl krásný zvířecí film o lví rodině. Dabing byl velmi povedený, takže si myslíte, že zvířata mluvila. V jedné scéně lvíčí matka s mláďaty vzhlíží ke krásné hvězdné obloze a matka hrdě říká: "Samostatně se třpytíme, ale ve smečce záříme jako hvězdy." Díky našim přirozeným darům se můžeme třpytit jako jednotlivci, ale skrze Ježíše Krista záříme jako hvězdy a jako Punchinello naše šedé skvrny odpadávají.

od Christine Joosten

 Další články o jedinečnosti:

Mimo štítky

Kameny v Boží ruce