Bůh nás miluje

Víte, že pro většinu lidí, kteří věří v Boha, je těžké uvěřit, že je Bůh miluje? Pro lidi je snadné představit si Boha jako Stvořitele a Soudce, ale strašně těžké si představit Boha jako toho, kdo je miluje a hluboce se o ně stará. Ale pravdou je, že náš nekonečně milující, tvořivý a dokonalý Bůh netvoří nic, co by bylo proti němu, co by bylo v protikladu k němu samému. Všechno, co Bůh tvoří, je dobré, dokonalý projev Jeho dokonalosti, tvořivosti a lásky ve vesmíru. Kdekoli najdeme opak tohoto – nenávist, sobectví, chamtivost, strach a úzkost – není to proto, že by Bůh věci tak stvořil.

Co je zlo než zvrácenost toho, co bylo původně dobré? Všechno, co Bůh stvořil, včetně nás lidí, bylo nesmírně dobré, ale je to špatné použití stvoření, co plodí zlo. Existuje proto, že zneužíváme dobrou svobodu, kterou nám Bůh dal, abychom se vzdalovali od Boha, zdroje našeho bytí, místo abychom se k Němu přibližovali.

Co to pro nás osobně znamená? Jednoduše toto: Bůh nás stvořil z hloubky své nezištné lásky, ze své neomezené zásoby dokonalosti a ze své tvůrčí síly. To znamená, že jsme dokonale celiství a dobří, tak jak nás stvořil. Ale co naše problémy, hříchy a chyby? To vše je výsledkem toho, že se vzdalujeme od Boha, který nás stvořil a udržuje náš život jako zdroj našeho bytí.
Když jsme se odvrátili od Boha svým vlastním směrem, od Jeho lásky a dobroty, nemůžeme vidět, jaký ve skutečnosti je. Vidíme ho jako děsivého soudce, někoho, koho je třeba se bát, někoho, kdo čeká, aby nám ublížil nebo se pomstil za jakoukoli špatnost, kterou jsme udělali. Ale Bůh takový není. Vždy je dobrý a vždy nás miluje.

Chce, abychom ho poznali, abychom zažili jeho pokoj, jeho radost, jeho hojnou lásku. Náš Spasitel Ježíš je obrazem Boží přirozenosti a všechno nese svým mocným Slovem (Židům 1,3). Ježíš nám ukázal, že Bůh je s námi, že nás miluje i přes naše šílené pokusy od něj utéct. Náš Nebeský Otec touží, abychom činili pokání a přišli do Jeho domova.

Ježíš vyprávěl příběh o dvou synech. Jeden z nich byl stejný jako ty a já. Chtěl být středem svého vesmíru a vytvořit si svůj vlastní svět. Nárokoval si proto polovinu svého dědictví a utekl, jak jen mohl, žil jen proto, aby se zalíbil. Ale jeho oddanost líbit se a žít pro sebe nefungovala. Čím více peněz z dědictví používal pro sebe, tím hůř se cítil a tím bídněji se cítil.

Z hlubin zanedbaného života se jeho myšlenky obrátily zpět k otci a domovu. V krátkém, světlém okamžiku pochopil, že vše, co opravdu chce, vše, co opravdu potřebuje, vše, co mu dělá dobře a šťastně, může najít přímo v domě jeho otce. V síle onoho okamžiku pravdy, v tom chvilkovém nerušeném kontaktu se srdcem svého otce, se vyrval z prasečího žlabu a vydal se na cestu domů. Pořád přemýšlel, jestli by jeho otec vůbec přijal takového blázna a ztroskotance, jakým se stal.

Zbytek příběhu znáte - je to v Lukáši 15. Jeho otec ho nejen znovu vzal k sobě, ale viděl ho přicházet, když byl ještě daleko; upřímně očekával svého marnotratného syna. A běžel mu vstříc, obejmout ho a zasypat ho stejnou láskou, jakou k němu vždy choval. Jeho radost byla tak velká, že se to muselo oslavit.

Byl tam ještě jeden bratr, ten starší. Ten, který zůstal s otcem a neutekl a nezdálo se, že by mu zpackal život. Když se tento bratr doslechl o oslavě, rozzlobil se a zahořkl na svého bratra a otce a nešel do domu. Ale jeho otec k němu také vyšel a ze stejné lásky k němu mluvil a zasypal ho stejnou nekonečnou láskou, jakou zasypal svého ničemného syna.

Otočil se konečně starší bratr a připojil se k oslavě? Ježíš nám to neřekl. Ale historie nám říká to, co všichni potřebujeme vědět – Bůh nás nikdy nepřestane milovat. Touží po tom, abychom činili pokání a vrátili se k Němu. Nikdy není otázkou, zda nám odpustí, přijme nás a bude nás milovat, protože je Bůh, náš Otec, jehož nekonečná láska je vždy stejná.
Je čas přestat utíkat před Bohem a vrátit se k Němu domů? Bůh nás učinil dokonalými a celistvými, což je úžasný výraz v jeho krásném vesmíru, poznamenaném jeho láskou a kreativitou. A stále jsme. Jediné, co musíme udělat, je činit pokání a znovu se spojit s naším Stvořitelem, který nás dnes miluje, stejně jako nás miloval, když nás povolal k existenci.

Joseph Tkach