Audio
ujištění o spasení
Bible potvrzuje, že ti, kdo zachovají víru v Ježíše Krista, budou spaseni a že je nikdy nic nevytrhne z Kristovy ruky. Bible zdůrazňuje nekonečnou věrnost Pána a absolutní dostatek Ježíše Krista pro naši spásu. Dále zdůrazňuje věčnou Boží lásku ke všem národům a popisuje evangelium jako Boží moc ke spáse všech, kdo věří. S touto jistotou spasení je věřící vyzýván, aby zůstal pevný ve víře a rostl v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. (Johannes 10,27-29; 2. Korinťanům 1,20-22; 2. Timoteus 1,9; 1. Korinťanům 15,2; Hebrejci 6,4-6; John 3,16; Římanům 1,16; Hebrejci 4,14; 2. Petr 3,18)
Co takhle "věčné bezpečí?"
Nauka o „věčné bezpečnosti“ je v teologickém jazyce označována jako „vytrvalost svatých“. V běžné řeči je popsána frází „jednou spasená, navždy spasená“ nebo „jednou křesťanka, navždy křesťanka“.
Mnoho písem nám dává jistotu, že již máme spásu, i když musíme čekat na vzkříšení, abychom konečně zdědili věčný život a království Boží. Zde jsou některé z termínů, které Nový zákon používá:
Kdo věří, má život věčný (Jan 6,47) ... kdo vidí Syna a věří v něho, má život věčný; a vzkřísím ho v poslední den (Jan 6,40) ... a já jim dávám věčný život a nikdy nezahynou a nikdo mi je nevytrhne z ruky (Jan 10,28) ... Nyní tedy není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši (Římanům 8,1) ... [Nic] nás nemůže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu (Římanům 8,39) ... [Kristus] tě bude také pevně držet až do konce (1. Korinťanům 1,8) ... Ale věrný je Bůh, který nedovolí, abyste byli pokoušeni nad vaše síly (1. Korinťanům 10,13) ... ten, kdo ve vás započal dobré dílo, jej také dokončí (Filipským 1,6) ... víme, že jsme přišli ze smrti do života (1. Johannes 3,14).
Taková ujištění je založena na doktríně věčné bezpečnosti. Ale je tu další strana, která se týká spásy. Také se zdá, že jsou varování, že křesťané mohou padnout na Boží milost.
Křesťané jsou varováni: „Proto ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl“ (1. Korinťanům 10,12). Ježíš řekl: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení“ (Marek 14,28), a „láska v mnohých vychladne“ (Matouš 24,12). Apoštol Pavel napsal, že někteří v církvi „vírou
ztroskotali“ (1. Timoteus 1,19). Církev v Efezu byla varována, že Kristus sundá její svícen a vyvrhne vlažné Laodicejské z jeho úst. Nabádání v Židům je obzvláště hrozné 10,26-31:
„Neboť jestliže vědomě hřešíme poté, co jsme přijali poznání pravdy, nemáme od nynějška žádnou jinou oběť za hříchy, kromě strašlivého očekávání soudu a chamtivého ohně, který stráví protivníky. Pokud někdo poruší Mojžíšův zákon, musí bez milosti zemřít na dvou nebo třech svědcích. Oč přísnější trest si podle vás zaslouží ten, kdo šlape Božího Syna pod nohy, počítá za nečistou krev smlouvy, kterou byl posvěcen, a haní Ducha milosti? Známe totiž toho, kdo řekl: Moje je pomsta, já odplatím, a znovu: Hospodin bude soudit svůj lid. Je hrozné padnout do rukou živého Boha.“
Hebrejci také 6,4-6 nám dává k zamyšlení:
„Neboť ti, kteří jednou byli osvíceni a okusili nebeský dar a byli naplněni Duchem svatým a okusili dobré slovo Boží a mocnosti budoucího světa, a pak odpadli, znovu činili pokání, protože pro sebe znovu ukřižují Syna Božího a vysmívají se mu."
V Novém zákoně tedy existuje dualita. Mnoho veršů je pozitivní o věčné spáse, kterou máme v Kristu. Tato spása se jeví jako bezpečná. Ale takové verše jsou zmírněny několika varováními, která zdánlivě uvádějí, že křesťané mohou ztratí spásu skrze neustálou nevěru.
Vzhledem k tomu, že otázka věčného spasení nebo toho, zda jsou křesťané v bezpečí – to znamená, že jakmile jsou spaseni, pak jsou spaseni vždy – obvykle kvůli písmům, jako je Židům 10,26Objeví se -31, pojďme se na tuto pasáž podívat blíže. Otázkou je, jak bychom měli tyto verše interpretovat. Komu autor píše a jaká je povaha „nevěry“ lidí a co předpokládali?
Nejprve se podívejme na poselství Židům jako celek. Jádrem této knihy je potřeba věřit v Krista jako ve vše dostatečnou oběť za hřích. Neexistují žádní konkurenti. Víra musí spočívat pouze na něm. Objasnění otázky možné ztráty spasení, které nastoluje verš 26, spočívá v posledním verši této kapitoly: „My však nepatříme k těm, kteří se budou zmenšovat a budou zavrženi, ale k těm, kdo věří a spasí duši“ (v. 26). Někteří se zmenšují, ale ti, kteří zůstávají v Kristu, nemohou být ztraceni.
Stejné ujištění pro věřícího najdeme ve verších před Židy 10,26. Křesťané mají důvěru v přítomnost v Boží přítomnosti skrze Ježíšovu krev (verš 19). K Bohu můžeme přistupovat v dokonalé víře (verš 22). Autor nabádá křesťany těmito slovy: „Držme se pevně vyznání naděje a nezakolísejme; neboť on je věrný, který jim zaslíbil“ (v. 23).
Jedním ze způsobů, jak porozumět těmto veršům v Židům 6 a 10 o „odpadnutí“, je poskytnout čtenářům hypotetické scénáře, které je povzbudí, aby zůstali neochvějní ve své víře. Podívejme se například na Hebrejce 10,19-39 dál. Lidé, ke kterým mluví, mají „svobodu vstupu do svatyně“ (verš 19) skrze Krista. Mohou se „přiblížit k Bohu“ (v. 22). Autor vidí tyto lidi jako „pevně se držící vyznání naděje“ (verš 23). Chce je povzbudit k ještě větší lásce a větší víře (v. 24).
V rámci tohoto povzbuzení vykresluje obraz toho, co by se mohlo stát – hypoteticky, podle zmíněné teorie – těm, kteří „dobrovolně setrvávají v hříchu“ (v. 26). Nicméně lidé, ke kterým se obrací, jsou ti, kteří „byli osvíceni“ a zůstali věrní během pronásledování (verše 32-33). Vložili svou „důvěru“ v Krista a autor je vybízí k vytrvalosti ve víře (v. 35-36). Nakonec o lidech, kterým píše, říká, že nepatříme k těm, kteří se stahují zpět a jsou odsouzeni, ale k těm, kdo věří a zachraňují duši“ (v. 39).
Všimněte si také, jak autor své varování o „odpadnutí od víry“ přeložil do Židů 6,1-8 dokončil: „Ale i když tak mluvíme, drazí, jsme přesvědčeni, že se máte lépe a jste zachráněni. Neboť Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste prokázali jeho jménu tím, že sloužíte a stále sloužíte svatým“ (v. 9-10). Autor dále říká, že jim tyto věci řekl, aby „prokázali stejnou horlivost a vydrželi doufat až do konce“ (verš 11).
Hypoteticky řečeno je možné hovořit o situaci, ve které ji člověk, který měl pravou víru v Ježíše, může ztratit. Pokud by to však nebylo možné, bylo by varování vhodné a účinné?
Mohou křesťané ztratit svou víru v reálném světě? Křesťané mohou „odpadnout“ ve smyslu páchání hříchu (1. Johannes 1,8-2,2). V určitých situacích mohou být duchovně letargičtí. Ale vede to někdy k „odpadnutí“ těch, kteří mají skutečnou víru v Krista? Z Písma to není zcela jasné. Skutečně se můžeme ptát, jak může být člověk „skutečný“ v Kristu a zároveň „odpadnout“.
Postavení církve, jak je vyjádřeno ve víře, je to, že nikdy nemohou být lidé, kteří mají trvalou víru, kterou Bůh dal Kristu, vytrženi z jeho ruky. Jinými slovy, když je víra člověka zaměřena na Krista, nemůže být ztracena. Dokud křesťané drží toto vyznání své naděje, jejich spása je bezpečná.
Otázka o doktríně „jednou spasen, vždy spasen“ souvisí s tím, zda můžeme ztratit víru v Krista. Jak již bylo zmíněno dříve, zdá se, že Židé popisují lidi, kteří měli alespoň počáteční „víru“, ale kterým může hrozit, že ji ztratí.
To však dokazuje to, co jsme učinili v předchozím odstavci. Jediný způsob, jak ztratit spásu, je odmítnout jedinou cestu ke spáse - víru v Ježíše Krista.
List Hebrejům je především o hříchu nevěry v Boží dílo vykoupení, které vykonal skrze Ježíše Krista (viz např. Židům 1,2; 2,1-4; 3,12. 14; 3,19-4,3; 4,14). 10. kapitola Židům dramaticky řeší tento problém ve verši 19 a uvádí, že skrze Ježíše Krista máme svobodu a plnou důvěru.
Verse 23 nás nabádá, abychom dodržovali vyznání naší naděje. Určitě víme následující: Dokud budeme držet vyznání naší naděje, jsme si zcela jisti a nemůžeme ztratit naši spásu. Toto vyznání zahrnuje naši víru v Kristovo smíření za naše hříchy, naši naději na nový život v něm a naši trvalou věrnost mu v tomto životě.
Ti, kdo používají heslo „jednou spaseni, navždy zachráněni“, si často nejsou jisti, co tím myslí. Tato fráze neznamená, že člověk byl spasen jen proto, že řekl pár slov o Kristu. Lidé jsou spaseni, když přijali Ducha svatého, když jsou znovuzrozeni k novému životu v Kristu. Pravá víra se projevuje věrností Kristu, a to znamená nežit již pro sebe, ale pro Spasitele.
Pointa je, že dokud budeme i nadále žít v Ježíši, jsme v bezpečí v Kristu (Žid 10,19-23). Máme v něj plnou jistotu víry, protože je to on, kdo nás zachraňuje. Nemusíme se bát a ptát se. „Dokážu to?“ V Kristu jsme v bezpečí – patříme Mu a jsme spaseni a nic nás nemůže vyrvat z Jeho ruky.
Jediný způsob, jak se můžeme ztratit, je kopnout krev a rozhodnout, že ji nakonec nepotřebujeme a že jsme soběstační. Kdyby tomu tak bylo, tak bychom se o naši spásu nestarali. Dokud zůstaneme věrní v Krista, máme jistotu, že dokončí dílo, které začal v nás.
Útěchou je toto: Nemusíme se bát o své spasení a říkat: „Co se stane, když selžu?“ Už jsme selhali. Je to Ježíš, kdo nás zachraňuje a neselže. Můžeme to nepřijmout? Ano, ale jako křesťané vedení Duchem jsme to nezklamali. Jakmile přijmeme Ježíše, přebývá v nás Duch svatý a přetváří nás ke svému obrazu. Máme radost, ne strach. Jsme v klidu, nebojte se.
Když věříme v Ježíše Krista, přestaneme se starat o to, abychom to „udělali“. On nám to "vyrobil". Odpočíváme v něm. Přestáváme se bát. Máme víru a důvěřujeme Mu, ne sami sobě. Takže otázka ztráty spasení nás již netrápí. Proč? Protože věříme, že Ježíšovo dílo na kříži a jeho vzkříšení je vše, co potřebujeme.
Bůh nepotřebuje naši dokonalost. Potřebujeme Jeho, a dal nám ji jako svobodný dar skrze víru v Krista. Nezklameme, protože naše spása nezávisí na nás.
Stručně řečeno, církev věří, že ti, kdo zůstávají v Kristu, nemohou zahynout. Jste „v bezpečí navždy“. Ale to záleží na tom, co lidé míní, když říkají „jednou spaseni, navždy spaseni“.
Co se týče doktríny předurčení, můžeme shrnout postavení církve několika slovy. Nevěříme, že Bůh vždy určoval, kdo bude ztracen a kdo ne. Je to názor církve, že Bůh učiní spravedlivé a spravedlivé ustanovení pro všechny, kteří v tomto životě nedostali evangelium. Takoví lidé budou souzeni na stejném základě jako my, tj. Zda vloží svou věrnost a víru v Ježíše Krista.
Paul Kroll
