Jaké je Ježíšovo poselství?

Ježíš vykonal mnoho zázraků, které Jan nezahrnul do svého evangelia, ale zaznamenává zázraky, abychom mohli věřit a důvěřovat Ježíši jako Mesiáši: «Ježíš učinil před svými učedníky mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této jedné knize. Ale tato jsou napsána, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, protože věříte, měli život v jeho jménu“ (Jan 20,30:31).

Zázrak nasycení velkého zástupu ukázal na duchovní pravdu. Také proto Ježíš chtěl, aby o tom Filip přemýšlel: „Když Ježíš vzhlédl, viděl, že k němu přicházejí zástupy. Potom řekl Filipovi: Kde nakoupíme chleba pro všechny ty lidi? Zeptal se na to, aby zjistil, zda mu Filip bude věřit; neboť už věděl, jak se postarat o lidi“ (Jan 6,5-6 Naděje pro všechny).

Ježíš je chléb, který sestoupil z nebe, aby dal život světu. Tak jako je chléb potravou pro náš fyzický život, tak je Ježíš zdrojem duchovního života a duchovní energie. Kdy Ježíš nasytil velký zástup, o kterém Jan vypráví: „Bylo těsně před velikonocemi, svátkem Židů“ (Jan 6,4). Chléb je důležitým prvkem ve velikonočním období, Ježíš odhaluje, že spása nepřichází z fyzického chleba, ale od samotného Ježíše. Filipova odpověď ukazuje, že tuto výzvu nerozpoznal: «Za dvě stě haléřů jim chléb nestačí, že všichni může mít trochu“ (Jan 6,7).

Andreas o ceně nespekuloval, ale s dětmi musel být dobrý, kamarádil se s klukem: „Je tady kluk, který má pět ječných bochníků a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?" (John 6,9). Možná doufal, že v davu je více lidí, kteří moudře přinesli oběd. Ježíš nařídil učedníkům, aby přiměli lidi, aby se posadili. Na louce usedlo asi pět tisíc mužů. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky Bohu a dal jich, kolik lidé chtěli. Totéž udělal s rybou. Každý jedl, kolik chtěl.

„Když lidé viděli znamení, které Ježíš dělá, řekli: ‚To je vpravdě ten prorok, který má přijít na svět‘“ (Jan 6,14-15). Mysleli si, že Ježíš je prorok, o kterém Mojžíš předpověděl: «Povolám jim z jejich bratří proroka, jako jsi ty, a vložím mu svá slova do úst; bude k nim mluvit vše, co mu přikážu“ (5. Po 18,18). Nebyli ochotni naslouchat Ježíši. Chtěli ho násilím učinit králem, vnutit mu svou představu o tom, jaký by měl být mesiáš, místo aby dovolili Ježíšovi dělat to, k čemu ho Bůh poslal. Když se všichni nasytili, řekl Ježíš učedníkům: „Shromážděte zbytky, které zbyly, ať nic nezahyne“ (Jan 6,12). Proč by chtěl Ježíš posbírat všechny zbytky? Proč ty doplňky nenechat lidem? Učedníci shromáždili dvanáct košů zbytků, říká nám Jan. Nepíše nic o tom, co se stalo s těmi napůl snědenými bochníky. Co je v duchovní sféře, že Ježíš nechtěl zahynout? John nám dává nápovědu později v této kapitole.

Procházka po vodě

K večeru sestoupili jeho učedníci na břeh jezera. Nasedli do člunu a vydali se přeplout jezero směrem ke Kafarnaum. Byla už tma a Ježíš ještě nesestoupil z hory. Nechali Ježíše samotného, ​​protože nebylo neobvyklé, že Ježíš chtěl být v určitých časech častěji sám. Ježíš nikam nespěchal. Mohl čekat na loď jako jiní lidé. Ale chodil po vodě, zřejmě proto, aby dal duchovní lekci.

V Matoušovi je duchovní lekcí víra, Jan neříká nic o tom, že by Petr chodil po vodě, potopil se a byl zachráněn Ježíšem. John nám říká toto: «Chtěli ho vzít na palubu; a hned byla loď na souši, kam se chystali jít“ (Jan 6,21). To je prvek příběhu, který nám chce John sdělit. Příběh nám říká, že Ježíš není omezen fyzickými okolnostmi. Jakmile přijmeme Ježíše, jsme duchovně v cíli.

Chléb života

Lidé znovu hledali Ježíše a hledali další jídlo zdarma. Ježíš je povzbudil, aby místo toho hledali duchovní pokrm: „Neusilujte o jídlo, které pomíjí, ale o pokrm, který přetrvává k životu věčnému. Syn člověka vám to dá; neboť na něm je pečeť Boha Otce“ (Jan 6,27).

Zeptali se ho tedy: Co musíme udělat, abychom získali přijetí od Boha? Ježíš jim odpověděl, že postačí jedna věc: „Toto je dílo Boží, abyste věřili v toho, kterého on poslal“ (Jan 6,29).

Nesnažte se propracovat do Božího království – jen důvěřujte Ježíši a budete uvnitř. Požadovali důkaz, jako by krmení těch pěti tisíc nestačilo! Očekávali něco mimořádného, ​​jako když Mojžíš krmí jejich předky na poušti „manou“ (chléb z nebe). Ježíš odpověděl, že pravý chléb z nebe Izraelity nejen živí, ale dává život celému světu: „Neboť toto je chléb Boží, který sestupuje z nebe a dává život světu“ (Jan 6,33).

„Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude hladovět; a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit“ (Jan 6,35). Ježíš prohlásil, že On je chléb z nebe, zdroj věčného života ve světě. Lidé viděli Ježíše dělat zázraky a stále mu nevěřili, protože nesplňoval jejich požadavky na Mesiáše. Proč někteří věřili a jiní ne? Ježíš to vysvětlil jako dílo Otce: "Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho ke mně nepřivede Otec!" (John 6,65 Naděje pro všechny).

Co dělá Ježíš poté, co to Otec udělal? Ukazuje nám svou roli, když říká: «Co mi Otec dává, přichází ke mně; a toho, kdo ke mně přijde, nevyženu ven“ (Jan 6,37). Mohou ho opustit sami od sebe, ale Ježíš je nikdy nevyžene. Ježíš chce plnit Otcovu vůli a Otcovou vůlí je, aby Ježíš neztratil nikoho z těch, které mu Otec dal: „To je však vůle toho, který mě poslal, abych neztratil nic z toho, co má. dán mi, ale vzkřísím jej v poslední den“ (Jan 6,39). Protože Ježíš nikdy neztratí ani jednoho, slibuje, že je vzkřísí v poslední den.

jíst jeho maso?

Ježíš je vyzval ještě více: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,53). Stejně jako Ježíš neměl na mysli produkt vyrobený z pšenice, když se nazýval pravým chlebem, tak Ježíš neznamená, že bychom měli skutečně jíst jeho maso. V Janově evangeliu je často chybou brát Ježíšova slova doslovně. Historie ukazuje, že Ježíš měl na mysli něco duchovního.

Vysvětlení pro to dává sám Ježíš: «Je to duch, který dává život; maso je k ničemu. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život“ (Jan 6,63). Ježíš zde nezmiňuje svou svalovou tkáň – mluví o svých slovech a učení. Zdá se, že jeho učedníci pochopili podstatu věci. Když se jich Ježíš ptá, zda chtějí odejít, Petr odpovídá: „Pane, kam půjdeme? Máš slova věčného života; a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Svatý Boží“ (Jan 6,68-69). Petr se nestaral o to, aby měl přístup k Ježíšovu tělu – soustředil se na Ježíšova slova. Jednomyslné poselství Nového zákona je, že svaté pochází z víry, nikoli ze zvláštního jídla nebo nápoje.

Z nebe

Důvod, proč by lidé měli věřit v Ježíše, je ten, že sestoupil z nebe. Ježíš v této kapitole několikrát opakuje tento důležitý výrok. Ježíš je naprosto důvěryhodný, protože má nejen poselství z nebe, ale protože on sám je z nebe. Židovským vůdcům se jeho učení nelíbilo: „Židé proti němu reptali, protože řekl: ‚Já jsem chléb, který sestoupil z nebe‘“ (Jan 6,41).

Ani někteří z Ježíšových učedníků je nemohli přijmout – dokonce i poté, co Ježíš dal jasně najevo, že nemluví o svém doslovném těle, ale že jeho slova sama o sobě jsou zdrojem věčného života. Trápilo je, že Ježíš tvrdil, že je z nebe – a že je tedy víc než člověk. Petr věděl, že nemá kam jít, protože jen Ježíš měl slova věčného života: «Pane, kam půjdeme? Máš slova věčného života; a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Svatý Boží“ (Jan 6,68.). Proč Petr věděl, že tato slova měl pouze Ježíš? Petr důvěřoval Ježíši a byl přesvědčen, že Ježíš je Svatý Boží.

Jaké je Ježíšovo poselství. On je samotné poselství! Proto jsou Ježíšova slova důvěryhodná; proto jsou jeho slova duch a život. Věříme v Ježíše nejen kvůli jeho slovům, ale také kvůli tomu, kým je. Nepřijímáme ho za jeho slova – přijímáme jeho slova za to, kým je. Protože Ježíš je Svatý Boží, můžete Mu důvěřovat, že udělá to, co slíbil: nikoho neztratí, ale vzkřísí vás, milý čtenáři, v Soudný den. Ježíš nechal všechen chléb shromáždit do dvanácti košů, aby nic nezahynulo. To je vůle Otce a to je něco, co stojí za to přemýšlet.

Joseph Tkach