Žije Bůh na zemi?

Dvě známé staré gospelové písně říkají: „Čeká na mě neobydlený byt“ a „Můj majetek je hned za horou“. Tyto texty jsou založeny na Ježíšových slovech: «V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby tomu tak nebylo, řekl bych ti: ‚Jdu, abych ti připravil místo?' (Jan 14,2).

Tyto verše jsou často citovány na pohřbech, protože slibují, že Ježíš v nebi připraví pro Boží lid odměnu, která na lidi čeká po smrti. Ale chtěl tím Ježíš říci? Bylo by špatné, kdybychom se snažili vztáhnout každé slovo, které řekl, přímo do našich životů, aniž bychom zvažovali, co chtěl v tu chvíli adresátům říci. V noci před svou smrtí seděl Ježíš se svými učedníky v místnosti známé jako Poslední večeře. Učedníci byli šokováni tím, co viděli a slyšeli. Ježíš jim umyl nohy a oznámil, že je mezi nimi zrádce. Prohlásil, že ho Petr zradí nejen jednou, ale třikrát. Dokážete si představit, jak se dařilo apoštolům? Mluvil o utrpení, zradě a smrti. Mysleli si a přáli si, aby byl předchůdcem nového království a aby s ním vládli! Zmatek, zoufalství, zmařená očekávání, strach a emoce, které jsou nám také příliš známé. A Ježíš tomu všemu oponoval: «Nebojte se svého srdce! Věř v Boha a věř ve mě!" (Jan 14,1). Ježíš chtěl své učedníky duchovně vybudovat tváří v tvář hrozícímu hororovému scénáři.

Co chtěl Ježíš říci svým učedníkům, když řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků“? Pojmenování v domě mého otce odkazuje na chrám v Jeruzalémě: „Proč jste mě hledali? Copak jsi nevěděl, že musím být ve věci svého otce?" (Luke 2,49). Chrám nahradil svatostánek, přenosný stan používaný Izraelity k uctívání Boha. Uvnitř svatostánku (z latinského tabernaculum = stan nebo chýše) se nacházela místnost oddělená tlustým závěsem, které se říkalo svatyně svatých. To byl příbytek Boha (svatostánek v hebrejštině znamená «miškán» = příbytek nebo příbytek) uprostřed jeho lidu. Jednou za rok bylo vyhrazeno pouze veleknězi vstoupit do této místnosti, aby si uvědomil přítomnost Boha. Slovo obydlí nebo životní prostor znamená místo, kde člověk žije, ale nejednalo se o stálý příbytek, ale o mezipřistání na cestě, která člověka dlouhodobě vedla na jiné místo. To by pak znamenalo něco jiného než být po smrti s Bohem v nebi; neboť nebe je často považováno za poslední a poslední příbytek člověka.

Ježíš mluvil o přípravě místa k pobytu pro své učedníky. kam by měl jít? Jeho cesta ho nevedla přímo do nebe, aby si tam postavil příbytky, ale z Večeřadla ke kříži. Svou smrtí a vzkříšením měl připravit místo v domě svého otce pro své vlastní. Bylo to jako říct, že vše je pod kontrolou. To, co se má stát, se může zdát hrozné, ale to vše je součástí plánu spásy. Pak slíbil, že se vrátí. V této souvislosti se nezdá, že by narážel na svůj druhý příchod, i když se těšíme na Kristovo slavné zjevení v poslední den. Víme, že Ježíšova cesta ho měla přivést na kříž a že se o tři dny později vrátí z mrtvých. Znovu se vrátil v podobě Ducha svatého v den Letnic.

Ježíš řekl: „Až půjdu, abych vám připravil místo, zase přijdu a vezmu vás s sebou, abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (Jan 14,3). Zastavme se na chvíli u zde použitých slov „vezmi si mě“. Je třeba je chápat ve stejném smyslu jako slova, která nám říkají, že Syn (Slovo) byl u Boha: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Totéž bylo na počátku s Bohem“ (Jan 1,1-2.).

Volba těchto slov popisuje vztah mezi otcem a synem a poukazuje na jejich důvěrný vztah k sobě navzájem. Jde o intimní a hluboký vztah tváří v tvář. Ale co to má společného s tebou a mnou dnes? Než na tuto otázku odpovím, dovolte mi krátce zopakovat chrám.

Když Ježíš zemřel, chrámová opona se roztrhla na dvě části. Tato trhlina symbolizuje nový přístup k Boží přítomnosti, která se s ní otevřela. Chrám již nebyl Božím domovem na této zemi. Zcela nový vztah s Bohem byl nyní otevřen pro každou jednotlivou lidskou bytost. Četli jsme: V domě mého otce je mnoho domů. Ve svatyni svatých bylo místo pouze pro jednu osobu, jednou ročně na Den smíření za velekněze. Nyní došlo k radikální změně. Bůh skutečně uvolnil místo pro všechny lidi v sobě, ve svém domě! Bylo to možné, protože Syn se stal tělem a vykoupil nás z ničivé moci hříchu a smrti. Vrátil se k Otci a před Boží přítomností k sobě přitáhl celé lidstvo: «A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě. Ale řekl to, aby naznačil, jakou smrtí zemře“ (Jan 12,32-33.).

Téhož večera Ježíš řekl: «Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něj příbytek“ (Jan 14,23). Vidíš, co to znamená? V tomto verši čteme znovu o sídlech. Jaké představy si spojujete s dobrým domovem? Možná: mír, odpočinek, radost, ochrana, učení, odpuštění, zaopatření, bezpodmínečná láska, přijetí a naděje, abychom jmenovali alespoň některé. Ježíš nepřišel na zem jen proto, aby za nás usmířil. Ale také se s námi přišel podělit o všechny tyto představy o dobrém domově a nechat nás zažít život, který prožil se svým otcem společně s Duchem svatým. Ten neuvěřitelný, jedinečný a důvěrný vztah, který spojil samotného Ježíše samotného s jeho Otcem, je nyní otevřen i nám: „Vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (Jan 14,3). kde je Ježíš Ježíš je v Otcově lůnu v nejužším společenství: «Boha nikdo nikdy neviděl; jednorozený, který je Bůh a je v lůnu Otce, to prohlásil“ (Jan 1,18).

Dokonce se říká: „Spočívat někomu v klíně znamená ležet v jeho náručí, být jím chován jako předmět své nejhlubší náklonnosti a náklonnosti, nebo, jak se říká, být jeho přítelem na prsou“. Tam žije Ježíš. Kde jsme teď? Jsme součástí nebeského království Ježíšova: „Ale Bůh, bohatý na milosrdenství, ve své velké lásce, kterou nás miloval, nás oživil s Kristem, i když jsme byli mrtví v hříších – milostí jsi zachráněn – ; a s ním nás vzkřísil a ustanovil nás s ním v nebi v Kristu Ježíši“ (Efezským 2,4-6.).

Nacházíte se právě teď v obtížné, skličující nebo stresující situaci? Buďte si jisti: Ježíšova slova útěchy jsou určena vám. Stejně jako kdysi chtěl posílit, povzbudit a upevnit své učedníky, dělá totéž tobě se stejnými slovy: «Neboj se svého srdce! Věř v Boha a věř ve mě!" (Jan 14,1). Nenechte se tížit svými starostmi, spolehněte se na Ježíše a přemýšlejte o tom, co říká – a co nechává nevyřčené! Jen neříká, že musí být stateční a všechno dobře dopadne. Nezaručuje vám čtyři kroky ke štěstí a prosperitě. Neslibuje, že vám dá domov v nebi, který nebudete moci obývat, dokud nezemřete, takže to stojí za všechno vaše utrpení. Spíše dává najevo, že zemřel na kříži, aby na sebe vzal všechny naše hříchy a přibil je sebou na kříž, aby bylo smazáno vše, co nás může oddělit od Boha a života v jeho domě. Apoštol Pavel to vysvětluje takto: „Dokud jsme ještě byli jeho nepřáteli, byli jsme smířeni s Bohem skrze smrt jeho Syna. Pak to nemůže být jinak, než že i my nyní nalezneme spásu skrze Krista – nyní, když jsme byli smířeni a když Kristus vstal a žije“ (Římanům 5,10 NGÜ).

Jste vtaženi do trojjediného Božího života skrze víru v lásku, abyste mohli mít účast na důvěrném společenství s Otcem, Synem a Duchem svatým - v Božím životě - tváří v tvář. Splní se ti touha Davidova srdce: „Dobré věci a milosrdenství mě budou provázet, dokud budu živ, a v domě Hospodinově budu přebývat navěky“ (Žalm 23,6).

Bůh chce, abyste byli jeho součástí a vším, co právě teď představuje. Stvořil tě, abys žil v jeho domě nyní a navždy.

Gordon Green