Duch svatý - funkčnost nebo osobnost?

Duch svatý je často popsán z hlediska funkčnosti, jako například: Boží moc nebo přítomnost či jednání nebo hlas. Je to vhodný způsob, jak popsat mysl?

Ježíš je také popisován jako Boží moc (Filipským 4,13), přítomnost Boží (Galatským 2,20), působení Boha (Jan 5,19) a hlas Boží (Jan 3,34). Přesto mluvíme o Ježíši z hlediska osobnosti.

Písmo svaté také připisuje Duchu svatému osobnostní rysy a následně povyšuje profil ducha nad pouhou funkčnost. Duch svatý má vůli (1. Korinťanům 12,11: "Ale to vše dělá stejný duch a přiděluje každému jeho vlastní, jak chce"). Duch svatý zkoumá, zná, učí a rozlišuje (1. Korinťanům 2,10-13.).

Duch svatý má emoce. Ducha milosti lze hanit (Hebr 10,29) a zarmoutit se (Efezským 4,30). Duch svatý nás utěšuje a stejně jako Ježíš je nazýván pomocníkem (Jan 14,16). V jiných pasážích Písma Duch svatý mluví, přikazuje, svědčí, je mu lháno, zasahuje, usiluje, atd... Všechny tyto pojmy jsou v souladu s osobností.

Biblicky řečeno, duch není co, ale kdo. Mysl je „někdo“, ne „něco“. Ve většině křesťanských kruhů je Duch svatý označován jako „on“, což nelze chápat jako označení pohlaví. Místo toho se „on“ používá k označení osobnosti ducha.

Božství ducha

Bible připisuje božské vlastnosti Duchu svatému. Není popisován jako andělská nebo lidská povaha. Práce 33,4 poznamenává: "Duch Boží mě stvořil a dech Všemohoucího mi dal život." Duch svatý tvoří. Duch je věčný (Hebr 9,14). Je všudypřítomný (Žalm 139,7).

Prozkoumejte písma a uvidíte, že Duch je všemocný, vševědoucí a dává život. To vše jsou vlastnosti božské přirozenosti. Bible proto popisuje Ducha svatého jako božského.