Audio
Fickleness a loajalita
Mám tendenci dělat věci ve spěchu. Zdá se, že existuje lidská tendence být pro něco nadšený, věnovat se tomu s nadšením a pak to zase nechat vyprchat. Stává se mi to v mých cvičebních programech. V průběhu let jsem zahájil různé gymnastické programy. Na vysoké škole jsem běhal a hrál tenis. Na nějaký čas jsem nastoupil do fitness klubu a pravidelně cvičil. Později jsem trénoval ve svém obýváku pod vedením cvičebních videí. Pár let jsem chodil na procházky. Teď zase cvičím s videi a pořád šlapu. Někdy trénuji každý den, pak to nechám z různých důvodů zase pár týdnů být, pak se k tomu vrátím a skoro musím začít znovu.
Někdy jsem také ve spěchu, duchovně řečeno. Někdy si každý den medituji a píšu do svého deníku, pak přejdu na připravenou studii a zapomenu na deník. Jindy v životě jsem si prostudoval Bibli a byl jsem vystaven studiím. Zvedl jsem oddané knihy a pak je vyměnil za jiné knihy. Někdy jsem se na chvíli přestal modlit a chvíli jsem neotevřel Bibli.
Porazil jsem se, protože jsem si myslel, že je to slabost postav - a možná to tak je. Bůh ví, že jsem nestabilní a nestálý, ale stále mě miluje.
Před mnoha lety mi pomohl určit směr mého života - směrem k němu. Zavolal mě jménem, abych byl jedním z jeho dětí, aby ho poznal a jeho lásku a aby ho vykoupil jeho syn. A i když moje věrnost kolísá, vždy se pohybuji stejným směrem - směrem k Bohu.
AW Tozer to vyjádřil takto: Zdůraznil bych tuto jedinou povinnost, tento velký akt vůle, který vytváří záměr srdce hledět na Ježíše navždy. Bůh přijímá toto předsevzetí jako naši volbu a bere v úvahu mnohá rozptýlení, která nás v tomto světě sužují. Ví, že jsme své srdce nasměrovali k Ježíši, a i my můžeme poznat a utěšovat se vědomím, že se v duši vytváří návyk, který se po určité době stává jakýmsi duchovním reflexem, který není vědomý, vyžaduje více úsilí. naše část (The Pursuit of God, str. 82).
Není to skvělé, že Bůh plně chápe hloupost lidského srdce? A není skvělé vědět, že nám pomáhá zůstat správným směrem, vždy se zaměřuje na jeho obličej? Jak říká Tozer, pokud se naše srdce soustřeďují na Ježíše dost dlouho, zavedeme zvyk duše, která nás vede přímo do věčnosti Boží.
Můžeme být vděční, že Bůh není nestálý. Je stejný včera, dnes i zítra. Není jako my - nikdy nespěchá, začíná a zastavuje. Je vždy věrný a zůstává s námi iv dobách nevěrnosti.
Tammy Tkach
