Myslete na Ježíše s radostí

Ježíš řekl, abychom na Něj pamatovali pokaždé, když přijdeme ke stolu Páně. V dřívějších letech pro mě byla svátost tichou, vážnou událostí. Měl jsem nepříjemný pocit, když jsem před obřadem nebo po obřadu mluvil s jinými lidmi, protože jsem se snažil zachovat vážnost. Přestože myslíme na Ježíše, který zemřel krátce poté, co sdílel poslední večeři se svými přáteli, neměli bychom tuto událost vnímat jako pohřební obřad.

Jak si ho připomeneme? Budeme truchlit a truchlit jako skupina placených truchlících? Máme plakat a být smutní? Máme myslet na Ježíše se stížnostmi viny nebo lítostí, že kvůli našemu hříchu podstoupil tak hroznou smrt – smrt zločince – římským mučidlem? Je to doba pokání a vyznání hříchů? Možná je to nejlepší dělat v soukromí, i když někdy tyto pocity vyvstanou, když pomyslíme na Ježíšovu smrt.

Co takhle přistoupit k této době vzpomínání z úplně jiné perspektivy? Ježíš řekl svým učedníkům: «Jděte do města a řekněte jednomu z nich: 'Mistr říká: 'Můj čas je blízko; Budu s vámi jíst velikonoční večeři se svými učedníky“ (Matouš 26,18). Ten večer, když si s nimi sedl, aby měl poslední večeři a naposledy si s nimi promluvil, měl toho na srdci hodně. Ježíš věděl, že už s nimi nebude jíst, dokud se Boží království neobjeví ve své plnosti.

Ježíš s těmito muži strávil tři a půl roku a měl je velmi rád. Svým učedníkům řekl: „Toužil jsem s vámi sníst tohoto velikonočního beránka, než budu trpět“ (Lukáš 2 Kor2,15).

Představme si ho jako Syna Božího, který přišel na zem, aby žil mezi námi a byl jedním z nás. On je Ten, kdo nás v podobě své osoby osvobodil od zákona, od okovů hříchu a od útlaku smrti. Osvobodil nás od strachu z budoucnosti, dal nám vyhlídku na poznání Otce a šanci být povolán a být dětmi Božími. «Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: Toto je mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku“ (Lk 2 Kor2,19). Buďme naplněni radostí, když vzpomínáme na Ježíše Krista, kterého Bůh pomazal: „Duch Pána Boha je nade mnou, protože mě Pán pomazal. Poslal mě, abych přinesl dobrou zprávu chudým, spoutal lidi se zlomeným srdcem, kázal zajatcům o svobodě a těm, kdo jsou v otroctví, aby byli svobodní a svobodní“ (Izaiáš 61,1).

Ježíš vydržel kříž kvůli radosti, která ho čekala. Je těžké si představit tak velkou radost. Rozhodně to nebyla lidská ani pozemská radost. Musela to být radost být Bohem! Nebeská radost. Radost věčnosti! Je to radost, kterou si ani neumíme představit a popsat!

Toto je Ten, Ježíš Kristus, na kterého máme pamatovat. Ježíš, který proměnil náš smutek v radost a který nás zve, abychom byli součástí jeho života, nyní a navždy. Vzpomeňme na něj s úsměvem na tváři, s radostným výkřikem na rtech a s lehkým srdcem naplněným radostí z poznání a spojení s naším Pánem Kristem Ježíšem!

Tammy Tkach