Být obřím víry

Chcete být člověkem, který má víru? Chtěli byste víru, která dokáže pohnout horami? Chtěli byste se podílet na víře, která může přivést mrtvé zpět k životu, na víře, jako je David, který by mohl zabít obra? Ve vašem životě může být mnoho obrů, které chcete zničit. To je případ většiny křesťanů, včetně mě. Chcete se stát obřím víry? Můžete, ale nemůžete to udělat sami!

Častokrát křesťané, kteří dokončili 11. Přečtěte si kapitolu Listu Židům, kterou byste považovali za nesmírně šťastné, kdybyste se trefili jen do jednoho z těchto lidí z biblické historie. Bůh by pak byl s vámi také spokojen. Tento názor je způsoben tím, že většina křesťanů věří, že tato pasáž by nás měla vést k tomu, abychom byli jako oni a abychom je napodobovali. To však nespočívá v jejím cíli a ani Starý zákon o to nestojí. Po výčtu všech mužů a žen jmenovaných jako představitelů jejich víry pokračuje autor slovy: «Proto i my, kteří jsme obklopeni takovým oblakem svědků, chceme odložit všechna břemena a hřích, který tak snadno lapá nás. Chceme vytrvale běžet v běhu, který je před námi, a vzhlížet k tomu, kdo předchází naši víru a dovršuje ji, k Ježíši »(Židům 12,1-2 ZB). Všimli jste si něčeho na těchto slovech? Tito obři víry jsou nazýváni svědky, ale jací to byli svědci? Na to najdeme odpověď v Ježíšově výroku, který si můžeme přečíst v Janově evangeliu: „Můj Otec pracuje až do dnešního dne, i já pracuji“ (Jan 5,17). Ježíš tvrdil, že Bůh je jeho Otec. "Proto se ho Židé ještě více snažili zabít, protože nejen porušil sobotu, ale také řekl, že Bůh je jeho Otec a učinil se rovným Bohu" (Jan 5,18). Když si uvědomil, že mu nikdo nevěřil, řekl jim, že má čtyři svědky, kteří dokazují, že je Syn Boží.

Ježíš jmenuje čtyři svědky

Ježíš připouští, že jeho vlastní svědectví není věrohodné: „Jestliže svědčím sám o sobě, mé svědectví není pravdivé“ (Jan 5,31). Jestliže ani Ježíš nemůže svědčit o sobě, kdo může? Jak víme, že mluví pravdu? Jak víme, že je Mesiáš? Jak víme, že svým životem, smrtí a vzkříšením nám může přinést spasení? No, říká nám, kam v tomto ohledu obrátit pohled. Stejně jako státní žalobce, který povolává svědky, aby ověřili tvrzení nebo tvrzení, jmenuje Ježíš Jana Křtitele jako svého prvního svědka: «Je to někdo jiný, kdo o mně svědčí; a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé. Poslal jsi k Janovi a on svědčil o pravdě »(Jan 5,32-33). Dosvědčil Ježíše slovy: "Hle, toto je Beránek Boží, který nese hřích světa!" (Johannes 1,29).
Druhým svědectvím jsou skutky, které Ježíš vykonal prostřednictvím svého Otce: «Ale já mám větší svědectví než Janovo; neboť skutky, které mi dal Otec dokončit, právě tyto skutky, které činím, svědčí o mně, že mě Otec poslal »(Jan 5,36).

Někteří Židé však Janovu nebo Ježíšovu učení a zázrakům nevěřili. Proto Ježíš vydal třetí svědectví: „Otec, který mě poslal, svědčil o mně“ (Jan 5,37). Když byl Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem v Jordánu, Bůh řekl: „Toto je můj drahý Syn, v němž mám zalíbení; to byste měli slyšet! » (Matouš 17,5).

Někteří z jeho posluchačů toho dne nebyli u řeky, a proto neslyšeli Boží slova. Pokud byste toho dne naslouchali Ježíši, možná byste byli skeptičtí k Ježíšově učení a zázrakům, nebo byste neslyšeli Boží hlas u Jordánu, ale v žádném případě byste nebyli schopni ustoupit od posledního svědka. Nakonec jim Ježíš předloží konečné svědectví, které mají k dispozici. Kdo byl tento svědek?

Slyšte Ježíšova slova: „Zkoumáte písma, protože si myslíte, že v nich máte věčný život – a právě ona o mně vydávají svědectví“ (Jan 5,39 Např). Ano, písma svědčí o tom, kdo je Ježíš. O jakých spisech se tu bavíme? V době, kdy Ježíš pronesl tato slova, byla slova ze Starého zákona. Jak o něm vydali svědectví? Ježíš tam není nikdy výslovně zmíněn. Jak již bylo řečeno na začátku, události a protagonisté v nich zmínění svědčí o Johnovi. Jsou jeho svědky. Všichni lidé ve Starém zákoně, kteří chodili vírou, byli stínem věcí budoucích: „Kteří jsou stínem věcí budoucích, ale tělo samo je z Krista“ (Koloským 2,17 Eberfeldova Bible).

David a Goliath

Co to všechno má společného s vámi jako budoucím obrem víry? No všechno! Vraťme se k příběhu Davida a Goliáše, příběhu, ve kterém je pastýř tak silný ve víře, že dokáže srazit obra na zem jediným kamenem (1. Kniha Samuelova 17). Mnozí z nás čtou tento příběh a přemýšlí, proč nemáme Davidovu víru. Věříme, že byly zaznamenány, aby nás naučily, jak se stát jako David, abychom i my mohli stejně věřit v Boha a dobýt obry v našich životech.

V tomto příběhu však David není zástupcem nás osobně. Takže bychom se na jeho místě neměli vidět. Jako předzvěst budoucnosti svědčil o Ježíši jako ostatní svědci jmenovaní v Listu Židům. Zástupci jsou pro nás izraelské armády, které se strašlivě stáhly zpět před Goliášem. Dovolte mi nastínit, jak to vidím já. David byl pastýřem, ale v Žalmu 23 prohlašuje: „Hospodin je můj pastýř“. Ježíš o sobě řekl: „Já jsem dobrý pastýř“ (Jan 10,11). David pocházel z Betléma, kde se narodil Ježíš (1. sobota 17,12). David měl jít na bojiště na příkaz svého otce Jišaje (verš 20) a Ježíš řekl, že ho poslal jeho otec.
Král Saul slíbil, že dá svou dceru za ženu muži, který dokáže zabít Goliáše (1. sobota 17,25). Ježíš se ožení se svou církví, až znovu přijde. Goliáš se 40 dní vysmíval izraelským armádám (verš 16) a také se Ježíš 40 dní postil a byl pokoušen ďáblem na poušti (Matouš 4,1-11). David se obrátil ke Goliášovi a řekl: „Dnes mi tě Hospodin vydá a já tě zabiju a useknu ti hlavu“ (verš 46 ZB).

Na oplátku se Ježíš stal im 1. Kniha Mojžíšova prorokuje, že rozdrtí hlavu hada, ďábla (1. Mose 3,15). Jakmile byl Goliáš mrtev, izraelská vojska porazila Pelištejce a mnoho z nich zabila. Bitva však již byla vyhrána Goliatovou smrtí.

Máte víru?

Ježíš řekl: „Ve světě se bojíš; ale buďte dobré mysli, dobyl jsem svět »(Jan 16,33). Pravdou je, že to nejsme my, kdo má víru setkat se s obrem, který nám stojí proti nám, ale víra v Ježíše. Má pro nás víru. Už pro nás porazil obry. Naším jediným úkolem je dát na útěk to, co zbylo po nepříteli. Nemáme víru z vlastní vůle. Je to Ježíš: „Chceme hledět na toho, který předchází naši víru a zdokonaluje ji“ (Židům 12,2 Např).

Pavel to vyjadřuje takto: „Neboť zákonem jsem zemřel zákonu, abych žil Bohu. Jsem ukřižován s Kristem. Žiji, ale nyní ve mně žije ne já, ale Kristus. Neboť to, co nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne »(Galatským 2,19 - 20).
Jak se tedy stát obrem víry? Žít v Kristu a on ve vás: „V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy jste ve mně a já ve vás“ (Jan 14,20).

Obři víry zmínění v Listu Hebrejům byli svědky a předzvěsti Ježíše Krista, který předcházel a zdokonaloval naši víru. Bez Krista nemůžeme dělat nic! Nebyl to David, kdo zabil Goliáše. Byl to sám Ježíš Kristus! My lidé nemáme takovou víru jako hořčičné semínko, které dokáže hory přenášet. Když Ježíš řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: Vytáhněte se a přesaďte se do moře a on by vás poslechl“ (Lukáš 17,6). Ironicky to myslel: Nemáš vůbec žádnou víru!

Milý čtenáři, tvé činy a úspěchy z tebe nedělají obra víry. Ani se jím nestanete tím, že budete intenzivně prosit Boha, aby zvýšil vaši víru. To vám nebude k ničemu, protože už jste obří víry v Krista a jeho vírou překonáte vše skrze něj a v něj! Už předcházel a zdokonalil vaši víru. Vpřed! Pryč s goliášem!

Takalani Musekwa