Utěšující realita Boha

Co by pro vás mohlo být více útěchou než poznání skutečnosti Boží lásky? Dobrá zpráva je, že tu lásku můžete zažít! Navzdory svým hříchům, bez ohledu na vaši minulost, bez ohledu na to, co jste udělali nebo kdo jste. Hloubku Boží oddanosti k vám ukazují slova apoštola Pavla: „Bůh však dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníci“ (Římanům 5,8).
Hrozným výsledkem hříchu je odcizení Bohu. Hřích kazí a ničí vztahy nejen mezi lidmi a Bohem, ale i mezi sebou navzájem. Ježíš nám přikazuje milovat jeho i své bližní: „Nové přikázání vám dávám, milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás, abyste se i vy navzájem milovali“ (Jan 13,34). My lidé nejsme schopni toto přikázání sami poslouchat. Sobectví je základem hříchu a způsobuje, že se na vztahy, ať už s Bohem nebo s lidmi kolem nás, díváme jako na triviální ve srovnání s námi a našimi osobními touhami.

Boží láska k lidem však přesahuje naše sobectví a nevěru. Skrze Jeho milost, která je Jeho darem pro nás, můžeme být vykoupeni z hříchu a jeho konečného výsledku – smrti. Boží plán spásy, smíření s ním, je tak milosrdný a tak nezasloužený, že žádný dar nemůže být nikdy větší.

Bůh nás volá skrze Ježíše Krista. Působí v našich srdcích, aby se nám zjevil, usvědčil nás z našeho hříšného stavu a umožnil nám odpovědět mu vírou. Můžeme přijmout to, co nabízí – vykoupení tím, že ho známe a žijeme v jeho lásce jako jeho vlastní děti. Můžeme se rozhodnout vstoupit do tohoto svrchovaného života: „Neboť v něm je zjevena spravedlnost Boží, která je z víry k víře; jak je psáno: Spravedlivý bude žít z víry“ (Řím 1,17).

V jeho lásce a víře neochvějně usilujeme o onen slavný den vzkříšení, kdy se naše marná těla promění v nesmrtelná duchovní těla: „Přirozené tělo je zaseto a duchovní tělo je vzkříšeno. Existuje-li přirozené tělo, pak existuje i tělo duchovní“ (1. Korinťanům 15,44).

Můžeme se rozhodnout odmítnout Boží nabídku, abychom pokračovali ve svém vlastním životě, po svých cestách, abychom se věnovali vlastním sebestředným honbám a potěšením, které nakonec skončí smrtí. Bůh miluje lidi, které stvořil: „Není to tedy tak, že by Pán otálel se splněním svého slibu, jak si někteří myslí. To, co považují za prokrastinaci, je ve skutečnosti výrazem Jeho trpělivosti s vámi. Protože nechce, aby se někdo ztratil; byl by raději, kdyby se k němu všichni vrátili“ (2. Petr 3,9). Smíření s Bohem je jedinou pravou nadějí celého lidstva.

Když přijmeme Boží nabídku, když se v pokání odvrátíme od hříchu a obrátíme se ve víře k našemu nebeskému Otci a přijmeme jeho Syna jako svého Spasitele, Bůh nás ospravedlní Ježíšovou krví, Ježíšovou smrtí místo nás a posvěcuje nás skrze své duch. Skrze Boží lásku v Ježíši Kristu jsme znovuzrozeni – shůry, symbolizovaní křtem. Náš život pak již není založen na našich dřívějších egoistických touhách a pudech, ale na obrazu Krista a štědré Boží vůli. Nesmrtelný, věčný život v Boží rodině se pak stane naším neporušitelným dědictvím, které obdržíme při návratu našeho Vykupitele. Znovu se ptám, co může být více uklidňující než zažít realitu Boží lásky? Na co čekáš?

Joseph Tkach

Další články o Boží lásce:

Boží bezpodmínečná láska

Náš trojjediný Bůh: živá láska