Audio
Otče, odpusť jim
Představte si na okamžik šokující scénu na Kalvárii, kde bylo ukřižování vykonáno jako extrémně bolestivý trest smrti. Toto bylo považováno za nejkrutější a nejponižující formu popravy, jaká kdy byla vymyšlena, a byla vyhrazena těm nejopovrhovanějším otrokům a nejhorším zločincům. Proč? Bylo provedeno jako odstrašující příklad vzpoury a odporu proti římské nadvládě. Oběti, nahé a zmítané nesnesitelnou bolestí, často směřovaly své bezmocné zoufalství v podobě nadávek a urážek na okolní diváky. Přítomní vojáci a diváci slyšeli od Ježíše pouze slova odpuštění: „Ale Ježíš řekl: Otče, odpusť jim; protože nevědí, co činí!" (Lukáš 23,34). Ježíšovy žádosti o odpuštění jsou mimořádně pozoruhodné ze tří důvodů.
Za prvé, navzdory všemu, čím prošel, Ježíš stále mluvil o svém Otci. Je to výraz hluboké, láskyplné důvěry, připomínající Jobova slova: „Hle, i když mě zabije, čekám na něj; „Vskutku, odpovím mu ze svých cest“ (Job 13,15).
Za druhé, Ježíš nežádal o odpuštění pro sebe, protože byl osvobozen od hříchu a šel na kříž jako neposkvrněný Beránek Boží, aby nás zachránil před našimi hříšnými cestami: „Nebo víte, že nespasíte porušitelným stříbrem nebo zlatem od vaše marné chování podle způsobu vašich otců, ale s drahocennou krví Kristovou jako nevinného a neposkvrněného beránka“ (1. Petr 1,18-19). Postavil se za ty, kteří ho odsoudili k smrti a ukřižovali, a za celé lidstvo.
Za třetí, modlitba, kterou Ježíš řekl podle Lukášova evangelia, nebyla jednorázová. Původní řecký text naznačuje, že Ježíš tato slova pronášel opakovaně – jako pokračující vyjádření jeho soucitu a ochoty odpouštět, a to i v nejtemnějších hodinách jeho utrpení.
Představme si, jak často Ježíš volal k Bohu ve své nejhlubší nouzi. Dorazil na místo známé jako Skull Site. Římští vojáci mu přibili zápěstí ke dřevu kříže. Kříž byl vztyčen a on visel mezi nebem a zemí. Obklopen posmívajícím se a nadávajícím davem musel sledovat, jak si vojáci mezi sebou rozdělují jeho oblečení a hráli kostky o jeho bezešvý hábit.
V hloubi svého srdce známe závažnost našich hříchů a propast, která nás odděluje od Boha. Skrze Ježíšovu bezmeznou oběť na kříži se nám otevřela cesta odpuštění a smíření: „Neboť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, rozšiřuje svou milost na ty, kdo se ho bojí. Dokud je ráno od večera, snímá z nás naše přestoupení“ (Žalm 103,11-12.).
Přijměme s vděčností a radostí toto úžasné odpuštění, které nám bylo dáno skrze Ježíšovu oběť. Zaplatil nejvyšší cenu nejen proto, aby nás očistil od našich hříchů, ale také aby nás přivedl do živého a láskyplného vztahu s naším Nebeským Otcem. Už nejsme cizinci ani nepřátelé Boha, ale spíše jeho milované děti, se kterými je smířen.
Stejně jako nám bylo uděleno odpuštění skrze Ježíšovu nezměrnou lásku, jsme povoláni být odrazem této lásky a odpuštění v našich interakcích s našimi bližními. Je to tento Ježíšův postoj, který nás vede a inspiruje, abychom procházeli životem s otevřenou náručí a srdcem, připraveni porozumět a odpustit.
Barry Robinson
Další články o odpuštění: