Slovo se stalo masem

Jan nezačíná své evangelium jako ostatní evangelisté. Neříká nic o tom, jak se Ježíš narodil, říká: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a Bůh bylo Slovo. Totéž bylo na počátku u Boha »(Jan 1,1-2.).

Možná se ptáte, co znamená „to slovo“, což v řečtině znamená „logo“? Jan vám dává odpověď: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme viděli jeho slávu, slávu jako jednorozený Syn Otce, plný milosti a pravdy“ (Jan 1,14).

Slovo je osoba, židovský muž jménem Ježíš, který na počátku existoval s Bohem a byl Bohem. Není to stvořená bytost, ale věčně živý Bůh, který stvořil všechno stvoření: „Všechno je stvořeno toutéž věcí a bez téhož nevzniká nic, co je stvořeno“ (Jan 1,3).

Proč John vysvětluje toto pozadí? Proč potřebujeme vědět, že Ježíš byl původně člověkem, který nejen žil s Bohem, ale je také Bohem? Díky tomu můžeme porozumět důsledkům, které Ježíš na sebe vzal, když se pro nás ponížil. Když Ježíš přišel na zem, vzdal se své všezářné slávy, která z něj udělala Syna Božího, abychom byli jako lidé jako my. Jádrem této slávy je láska.

Neomezený Bůh, který vstoupil do mezí času a lidské pomíjivosti. Narozením Ježíše se všemohoucí Bůh zjevil v Betlémě ve slabosti novorozeného dítěte. Ježíš se vzdal své slávy a žil ve skromných poměrech: „Ačkoli byl Bohem, netrval na svých božských právech. Zřekl se všeho; zaujal pokorné postavení služebníka a narodil se a byl uznán jako muž »(Filipanům 2,6-7 Bible New Life).

Ježíš je vždy připraven odložit svou vlastní slávu a slávu, aby nás zachránil. Sláva není o moci a prestiži. Skutečná velikost nespočívá v síle nebo penězích. „Znáte totiž milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli je bohatý, stal se chudým kvůli vám, abyste vy zbohatli jeho chudobou“ (2. Korinťanům 8,9). Boží velikost se projevuje v jeho bezpodmínečné lásce a ochotě sloužit, jak ukazuje událost narození Ježíše.

Těžkopádný porod

Přemýšlejte o okolnostech Ježíšova narození. Nepřišlo, když byli Židé silným národem, ale když jimi opovrhovala Římská říše a vládla jim. Do nejvýznamnějšího města nepřišel, vyrostl v oblasti Galileje. Ježíš se narodil za trapných okolností. Pro Ducha svatého by bylo stejně snadné stvořit dítě v vdané ženě jako v neprovdané ženě. Ještě předtím, než se Ježíš narodil, byl Ježíš v obtížné situaci. Lukáš nám říká, že Josef musel cestovat do Betléma, aby mohl být započítán do sčítání lidu: «Tak se také Josef vydal z Galileje, z města Nazaret, do judské země do města Davidova, které se nazývá Betlém, protože byl z Davidova rodu a rodu, aby si ho mohla vážit Marie, jeho důvěryhodná manželka; byla těhotná »(Lukáš 2,4-5.).

Bůh miloval svět tak moc, že ​​mu dal svého jediného syna, ale svět ho nechtěl. «Vešel do svého majetku; a jeho vlastní ho nepřijali »(Johannes 1,10). Jeho lid znal Boha pouze jako Boha svrchované moci a neviditelné slávy. Nedbali na Boha, který se procházel v zahradě Eden a volal na své tvrdohlavé děti. Nedůvěřovali hlasu Božímu, který k nim mluvil jemně, ale pevně. Svět nechtěl přijmout Boha, jak se jim zjevil. Ale Bůh nás tolik miloval, i když jsme byli bezbožní hříšníci: „Bůh však ukazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme byli ještě hříšníci“ (Římanům 5,8). Narození Ježíše a jeho velká pokora by nám to mělo připomínat.

Dotek cti

Andělé představovali v betlémě atmosféru cti, slávy a slávy. Zde byla jasná světla, nebeský chór zpíval chválu Bohu: „Okamžitě se objevilo množství nebeských zástupů s andělem, který chválil Boha a řekl: Sláva na výsostech Bohu a pokoj na zemi lidem jeho dobré vůle. “ (Lukáš 2,13-14.).

Bůh poslal své anděly k pastýřům, ne kněžím a králům. Proč anděl přinesl zprávu o narození Ježíše pastýřům všech lidí? Chce nám připomenout začátek se svými vyvolenými lidmi, až bude znovu psát dějiny. Abraham, Izák a Jákob byli všichni pastýři, nomádi a usedlí lidé, kteří žili venku a potulovali se se svými velkými stády. Podle židovské tradice měli pastýři na betlémských polích zvláštní úkol pást ovce a jehňata, která byla používána v chrámu k obětem.

Pastýři spěchali do Betléma a našli novorozené, bezchybné dítě, o kterém Jan řekl: "Hle, toto je Beránek Boží, který nese hřích světa!" (Johannes 1,29).

Pastýři byli považováni za necivilizované lidi, kterým se nedalo věřit. Muži, kteří páchli trusem, zemí, zvířaty a potem. Lidé na okraji společnosti. Byli to přesně tyto lidi, které si anděl Boží vybral.

Útěk do Egypta

Anděl varoval Josefa ve snu, aby utekl do Egypta a chvíli tam zůstal. "Josef tedy vstal, vzal s sebou v noci dítě i jeho matku a uprchl do Egypta" (Matouš 2,5-6.).

Ježíšek byl přivezen do Egypta a stal se uprchlíkem v zemi, kterou Izraelité opustili, v zemi otroctví a vyvrženců. To byl Ježíšův osud být chudý, pronásledovaný a odmítnutý lidmi, které přišel zachránit. Kdo chce být velký, řekl Ježíš, měl by se stát služebníkem. To je skutečná velikost, protože to je podstatou Boha.

Boží láska

Ježíšovo narození nám ukazuje, co je láska a jak je Boží podstata. Bůh nám lidem dovoluje nenávidět a bít Ježíše, protože ví, že nejlepší způsob, jak přijít k rozumu, je vidět, k čemu vede sobectví. Ví, že nejlepší způsob, jak překonat zlo, není silou, ale vytrvalou láskou a laskavostí. Jeho mysl naše rány nebolí. Pokud ho odmítneme, nebude mít deprese. Nepomstí se, když mu ublížíme. Může být bezmocným dítětem, může zaujmout místo ukřižovaného zločince, může klesnout tak hluboko, protože nás miluje.

Bohatství Ježíše Krista

Když za nás Kristus dal svůj život, nebyla to jen jeho smrt, obětoval se za nás, aby chudí mohli zbohatnout. „Duch sám svědčí našemu duchu, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme také dědici, totiž Boží dědicové a spoludědicové s Kristem, protože trpíme s ním, abychom s ním byli také vzkříšeni k slávě »(Římanům 8,16-17.).

Ježíš se nejen postaral o naši chudobu, dal nám také své bohatství. Kristus nás svou smrtí učinil spoludědici, abychom mohli neviditelně zdědit vše, co má. Všechno, co má, nám odkázal. Jsme si vědomi tohoto rozsahu?

Lekce pro nás

Ježíšovo narození má pro nás důležité poselství, jak se k sobě máme chovat a jak se k sobě máme chovat. Bůh chce, abychom byli tím, kým je on, jako byl Ježíš. Ne vzhledem, ne mocí, ale láskou, pokorou a vztahem. Ježíš řekl, že služebník není větší než Pán. Jestliže on, náš Pán a Učitel, sloužil nám, měli bychom i my sloužit jeden druhému. "Mezi vámi by to tak nemělo být." ale kdo chce být mezi vámi velký, ať je vaším služebníkem » (Matouš 20,26:28).

Vážený čtenáři, využijte svůj čas a prostředky k pomoci a službě druhým lidem. Následujte Ježíšův příklad a nechte Ježíše žít ve vás a prokazujte jeho lásku a milosrdenství svým bližním, aby ho mohli poznat.

Joseph Tkach