To nejdůležitější v životě

Co je ve tvém životě nejdůležitější? To, co nás napadne, když přemýšlíme o Bohu, je to nejdůležitější v našem životě. Nejodhalující věcí na církvi je vždy její představa o Bohu. To, co si myslíme a věříme o Bohu, ovlivňuje způsob, jakým žijeme, jak udržujeme naše vztahy, podnikáme a co děláme se svými penězi a zdroji. Ovlivňuje vlády a církve. Bohužel, Bůh je ignorován v mnoha rozhodnutích a akcích, které dnes většina institucí přijímá. Co se vám vybaví, když myslíte na Boha? Je to rezervovaná bytost nebo rozzlobený soudce, porotce, který chce pouze vykonání rozsudku? Dobrý, bezmocný Bůh, který má svázané ruce a který chce, abychom se všichni měli dobře? Nebo milující, zapojený otec, který je aktivní v životě věřících. Nebo bratr, který dal svůj život za každého člověka, aby si každý mohl v klidu užít věčnost? Nebo božský utěšitel, který jemně a láskyplně vede, učí a podporuje všechny, kdo jsou v nouzi. V následujících třech stručných částech zkoumáme, kdo je Bůh v celé své trojjediné slávě.

Bůh Otec

Když slyšíte slovo „otec“, vybaví se vám mnoho věcí. Zkušenosti, které jsme zažili s vlastním otcem nebo jinými otci, mohou mít velký vliv na to, jak soudíme Boha. Lidští otcové mohou být kdekoli na škále od hrozných po báječné, plně zapojení až po zcela nepřítomné a všechno mezi tím. Bohužel často promítáme jejich vlastnosti do Boha.
Ježíš znal svého Otce lépe než kdokoli jiný. Svým posluchačům, mezi nimiž byli výběrčí daní a farizeové, vyprávěl příběh, který měl ilustrovat, jaké to bylo být v Božím království a jak jeho otec jednal s lidmi. Ten příběh znáte pod názvem Podobenství o marnotratném synovi, ale možná by se měl lépe jmenovat „Podobenství o otcovské lásce“. V tomto podobenství v Lukáši 15 býváme zvláště pobouřeni špatným chováním mladšího syna. Stejně tak nás může vyděsit reakce staršího bratra. Nepoznáváme se často v chování našich dvou synů? Na druhou stranu, když se podíváme na jednání otce, získáme dobrý obraz Boha, který nám ukazuje, jaký by měl být otec.

Za prvé vidíme, jak otec ustupuje požadavkům svého nejmladšího syna, když prakticky předvídá jeho smrt a požaduje rychlé navrácení svého dědictví. Zdá se, že otec souhlasí, aniž by mu něco namítal nebo ho odmítal. Jeho syn promrhá dědictví, které získal v cizině, a ocitne se v hrozné nouzi. Přichází k rozumu a míří domů. Jeho stav je opravdu žalostný. Když ho otec z dálky vidí přicházet, neudrží se, s plnou lítostí se k němu rozběhne a vezme ho do natažených náručí. Sotva nechá svého syna říct svou nacvičenou omluvu. Okamžitě nařídí svým služebníkům, aby jeho syna oblékli do nových šatů a dokonce si oblékli šperky a připravili hostinu. Když jeho nejstarší syn přišel z pole u domu, požádal ho, aby se zúčastnil hostiny, aby společně oslavili, že jeho bratr, který byl mrtvý, ožil, který se ztratil a byl znovu nalezen.

Krásnější obraz otcovské lásky už nikdy nebyl namalován. Jsme skutečně jako bratři v tomto podobenství, někdy jeden nebo druhý nebo oba současně, ale co je nejdůležitější, Bůh, náš Otec, je plný lásky a má s námi největší soucit, i když úplně sejdeme z cesty. Být jím objímán, odpouštěn a dokonce oslavován zní až příliš dobře, než aby to byla pravda. Bez ohledu na to, co jsme v tomto životě zkazili, můžeme si být jisti, že Bůh je Otec jako nikdo jiný a vždy nás přivítá. Je naším domovem, naším útočištěm, je tím, kdo nás zasypává a obdarovává bezpodmínečnou láskou, neomezenou milostí, hlubokým soucitem a nepředstavitelným milosrdenstvím.

Bůh Syn

Věřil jsem v Boha mnoho let, než jsem potkal Ježíše. Měl jsem mlhavou představu o tom, kdo to je, ale téměř vše, co jsem si v tu chvíli myslel, že jsem věděl, bylo špatně. Už tomu rozumím mnohem lépe, ale stále se učím. Jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se o něm naučil, je, že nejen že je Syn Boží, ale je také Bohem. On je Slovo, Stvořitel, Lev, Beránek a Pán vesmíru. On je mnohem víc než to.

Naučil jsem se o něm další věc, která se mě hluboce dotýká pokaždé, když na to pomyslím – jeho pokoru. Když poklekl, aby umyl nohy svým učedníkům při Poslední večeři, dal nám nejen příklad, jak bychom se měli chovat k druhým. Ukázal nám, jak si o nás myslí a jak se k nám chová. To platí i pro nás dnes. Ježíš v lidské podobě byl připraven, klečet na zemi, umýt zaprášené nohy svým přátelům: „Ten, který byl Bohu ve všem roven a na stejné úrovni s ním, nevyužil svou moc ve svůj prospěch. Naopak: zřekl se všech svých výsad a postavil se na stejnou úroveň jako sluha. Stal se jedním z nás – člověkem jako ostatní lidské bytosti. Ale ještě více se ponížil: v poslušnosti Bohu přijal i smrt; zemřel na kříži jako zločinec“ (Filipským 2,6-8.).
Krátce nato zemřel na kříži, aby očistil naše životy od špíny padlé lidské přirozenosti. Stále procházíme bahnem a špínou tohoto života a špiníme se.

Nejdřív chci vehementně protestovat jako Petr, ale pak se rozbrečím, když si představím, jak přede mnou klečí na podlaze s miskou vody a ručníkem a dívá se mi do očí, jak mě čistí, odpouští mi a miluje mě – znovu a znovu. Toto je Ježíš, Bůh Syn, který sestoupil z nebe, aby k nám přišel v naší nejhlubší potřebě – přijmout nás, odpustit, očistit, milovat a uvést nás do kruhu života s ním, Otcem a Bohem. přijmout Ducha svatého.

Bůh Duch svatý

Duch svatý je pravděpodobně nejvíce nepochopeným členem Trojice. Kdysi jsem věřil, že to není Bůh, ale rozšíření Boží moci, což z něj udělalo „to“. Když jsem se začal více učit o přirozenosti Boha jako Trojice, otevřely se mi oči k této tajemné třetí diferenciaci Boha. Dodnes je záhadou, ale v Novém zákoně je nám poskytnuto mnoho vodítek k jeho povaze a identitě, které stojí za to prostudovat.

Přemýšlel jsem, kým pro mě osobně v mém životě je. Náš vztah s Bohem znamená, že máme také vztah s Duchem svatým. Většinu času nás ukazuje na pravdu, na Ježíše, a to je dobře, protože on je náš Pán a Spasitel. Duch svatý je ten, kdo mě udržuje soustředěný na Ježíše – zaujímá první místo v mém srdci. Udržuje mé svědomí ve střehu a upozorňuje, když dělám nebo řeknu něco, co není správné. On je světlem na mé cestě životem. Začal jsem o něm také uvažovat jako o svém „ghostwriter“ (člověk, který píše texty pro někoho jiného, ​​ale není uveden jako autor), o své inspiraci a múze. Nepotřebuje žádnou zvláštní pozornost. Když se člověk modlí k jednomu členu Trojice, modlí se ke všem třem stejně, protože jsou jedno. Duch svatý by se obrátil pouze k Otci, aby Mu věnoval veškerou čest a pozornost, kterou Mu věnujeme.

Z listu Efezským se dovídáme, že dostáváme Ducha svatého jako dar: „V něm [Ježíši] i vy, když jste slyšeli slovo pravdy, evangelium o své spáse, a uvěřili jste, byli jste zpečetěni Duchem svatým zaslíbení, které je závažná naše dědictví, k vykoupení jeho vlastnictví, ke chvále jeho slávy“ (Efezským 1,13-14.).
Je třetí osobou Trojice, která byla přítomna při stvoření. Dotváří božské společenství a je pro nás požehnáním. Většina dárků ztrácí lesk nebo je brzy opuštěna pro něco lepšího, on je dar, který nikdy nepřestane být požehnáním. On je ten, kterého Ježíš po své smrti poslal, aby nás utěšoval, učil a vedl: «Ale Utěšitel, Duch svatý, kterého pošle Otec v mém jménu, ten vás naučí všemu a naučí vás všemu, pamatujte, co já řekl vám“ (Jan 14,26). Jak úžasné dostat takový dar. Kéž nikdy neztratíme svůj úžas a úctu, že jsme skrze Něj požehnáni.

Na závěr opět otázka: Co vás napadne, když myslíte na Boha? Poznali jste, že Bůh je váš milující a zapojený Otec, který je také aktivní ve vašem životě? Je Ježíš tvůj bratr, který dal svůj život za tebe a za všechny tvé bližní, abys ty a všichni ostatní mohli prožívat věčnost v pokoji s ním? Je Duch svatý vaším božským Utěšitelem, jemně a láskyplně vás vede, učí a podporuje? Bůh tě miluje – miluj ho také. On je to nejdůležitější ve vašem životě!

Tammy Tkach

 Další články o životě:

Život v Kristu

Ježíš: Chléb života