Bůh nemá žádné potřeby

Apoštol Pavel na Areopagu představil modly Athéňanů pravému Bohu: «Bůh, který stvořil svět a vše, co je v něm, on, Pán nebe a země, nebydlí v chrámech vyrobených rukama. Nenechá se obsluhovat lidskýma rukama jako někdo, kdo něco potřebuje, protože on sám dává všem život, dech a všechno“ (Sk 17,24-25.).

Pavel odhaluje rozdíl mezi modlami a pravým trojjediným Bohem. Pravý Bůh nemá žádné potřeby, je dávajícím Bohem, který dává život, sdílí vše dobré, co má, protože Bůh je láska. Modly naproti tomu potřebují lidské ruce, které si vytvářejí, aby jim sloužily.

Ale co kdyby byl Bůh jedinou osobou, jak učí unitářství, které odmítá nauku o Trojici a božství Ježíše Nazaretského? Jak žil Bůh před stvořením a co by udělal, než začal čas?

Tohoto Boha nelze nazvat věčně milujícím, protože kromě něj neexistovala žádná živá bytost. Takový Bůh je potřebný a potřebuje stvoření, aby mohl být milující. Trojjediný Bůh je naproti tomu jedinečný. Ježíš zjevuje, co činil pravý Bůh před stvořením: «Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal; neboť jsi mě miloval dříve, než byl založen svět »(Jan 17,24).

Vztah mezi Bohem Otcem a jeho Synem je vzájemný a věčný, Syn miluje Otce: „Ale ať svět pozná, že miluji Otce a činím, jak mi Otec přikázal“ (Jan 14,31).

Duch svatý je láska: „Neboť Bůh nám nedal ducha bázně, ale síly, lásky a opatrnosti“ (2. Timoteus 1,7).

Mezi Otcem, Synem a Duchem existuje věčné společenství lásky, a proto Jan mohl napsat, že Bůh je láska: «Milovaní, milujme se navzájem; neboť láska je z Boha, a kdo miluje, narodil se z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nezná Boha; protože Bůh je láska »(1. Johannes 4,7-8.).

Trojjediný Bůh lásky v sobě nosí život: „Neboť jako Otec má život v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v sobě“ (Jan 5,26).

Bůh je úplně jiný než všichni ostatní bohové. Sám o sobě je dokonalý. Věčný Bůh, který v sobě nosí život a nic nepotřebuje, dal život svému stvoření a celému lidstvu a otevřel cestu k věčnému životu skrze Ježíše Krista. Ten, kdo nic nepotřebuje, stvořil vesmír aktem milosti a lásky. Někdo by mohl dojít k závěru, že Bůh se o nás nestará, protože Bůh nás nepotřebuje. Bůh nás miluje a stvořil nás ke svému obrazu, abychom s ním mohli mít společenství a žít s ním v úzkém vztahu. Bůh chce, abychom ho uctívali, ne proto, abychom v něm naplňovali nějakou potřebu, ale pro náš prospěch, abychom ho mohli uznávat a mít k němu vztah a žít v tomto vztahu.

Můžete děkovat Bohu Otci, že vám skrze svého Syna Ježíše Krista dal vesmír, svůj život a pozvání k životu věčnému.

Eddie Marsh