Co je nová smlouva?

Smlouva ve své základní podobě řídí vzájemný vztah mezi Bohem a lidstvem stejným způsobem, jako normální smlouva nebo dohoda řídí vztah mezi dvěma nebo více lidskými bytostmi. Nová smlouva je v platnosti, protože Ježíš, zůstavitel, zemřel. Pochopení toho je pro věřícího zásadní, protože smíření, které jsme obdrželi, je možné pouze skrze „Jeho krev na kříži“, krev Nové smlouvy, krev Ježíše, našeho Pána (Kolosanům 1,20).

Čí je to nápad?

Je důležité pochopit, že Nová smlouva je Boží myšlenkou a že to není koncept vytvořený člověkem. Když Kristus ustanovil večeři Páně, řekl svým učedníkům: „Toto je má krev nové smlouvy“ (Marek 14,24; Matouš 26,28). Toto je krev věčné smlouvy“ (Židům 1 Kor3,20).

Proroci staré smlouvy předpověděli příchod této smlouvy. Izajáš popisuje Boží slova „tomu, kterým lidé opovrhují a pohané ho nenávidí, služebníku tyranů... Zachoval jsem tě a učinil jsem tě smlouvou lidu“ (Izaiáš 4 Kor9,7-8.; viz také Izajáš 42,6). To je jasný odkaz na Mesiáše, Ježíše Krista. Skrze Izajáše Bůh také předpověděl: „Věrně jim dám jejich odměnu a uzavřu s nimi věčnou smlouvu“ (Izajáš 6).1,8).

Jeremjáš o tom také mluvil: „Hle, přichází čas, praví Hospodin, kdy uzavřu novou smlouvu“, která „nebyla jako smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych přinesl vyšli z egyptské země“ (Jeremiáš 3 Kor1,31-32). To je opět označováno jako „věčná smlouva“ (Jeremiáš 3 Kor2,40).

Ezekiel zdůrazňuje usmiřující povahu této smlouvy. Ve slavné biblické kapitole o „suchých kostech“ poznamenává: „A uzavřu s nimi smlouvu pokoje, která s nimi bude věčnou smlouvou“ (Ezekiel 37,26). 

Proč smlouva?

Smlouva ve své základní podobě předpokládá vzájemný vztah mezi Bohem a lidstvem stejným způsobem, jakým běžná smlouva nebo dohoda zahrnuje vztah mezi dvěma nebo více lidmi.

To je v náboženstvích jedinečné, protože ve starověkých kulturách bohové obvykle nemají smysluplné vztahy s muži nebo ženami. Jeremiáš 32,38 poukazuje na intimní povahu tohoto smluvního vztahu: "Budou mým lidem a já budu jejich Bohem."

Pračky byly a jsou používány v obchodních a právních transakcích. V době Starého zákona, jak izraelské, tak pohanské praktiky zahrnovaly ratifikaci lidských klecí s obětí krve nebo menším rituálem jakéhokoli druhu, aby zdůraznily pouto a první stav smlouvy. Dnes vidíme trvalý příklad této představy, kdy si lidé slavnostně vyměňují prsteny, aby vyjádřili svůj závazek k manželství. Pod vlivem jejich společnosti, biblické postavy používaly různé praktiky fyzicky slavnostně utěsnit jejich smluvní vztah s Bohem.

„Je jasné, že myšlenka smluvního vztahu nebyla Izraelitům vůbec cizí, a tak není divu, že Bůh použil tuto formu vztahu k vyjádření svého vztahu ke svému lidu“ (Golding 2004: 75).

Boží smlouva mezi ním a lidstvem je srovnatelná s takovými dohodami uzavřenými ve společnosti, ale nemá stejnou hodnost. Nová smlouva postrádá koncept vyjednávání a výměny. Navíc Bůh a člověk nejsou rovnocenné bytosti. „Božská smlouva nekonečně přesahuje svou pozemskou analogii“ (Golding, 2004:74).

Většina starověkých pražců měla vzájemnou kvalitu. Požadované chování je například odměněno požehnáním atd. Existuje prvek reciprocity vyjádřený v dohodnutých termínech.

Jedním typem smlouvy je smlouva pomoci. V něm vyšší moc, jako je král, poskytuje svým poddaným nezaslouženou přízeň. Tento typ smlouvy lze nejlépe přirovnat k nové smlouvě. Bůh uděluje lidstvu svou milost bezpodmínečně. K usmíření, které umožnilo krveprolití této věčné smlouvy, skutečně došlo, aniž by Bůh přičítal lidstvu jeho přestoupení (1. Korinťanům 5,19). Bez jakéhokoli činu nebo myšlenky na pokání z naší strany Kristus zemřel za nás (Římanům 5,8). Milost předchází křesťanské chování.

A co další biblické pražce?

Většina biblických učenců identifikuje vedle nové smlouvy alespoň čtyři další pražce. Toto jsou Boží smlouvy s Noem, Abrahamem, Mojžíšem a Davidem.
Ve své epištole pohanským křesťanům v Efezu jim Pavel vysvětluje, že byli „cizinci mimo smlouvu zaslíbení“, ale v Kristu byli nyní „kteří byli kdysi daleko, přiblíženi Kristovou krví“ (Efezským 2,12-13), tedy skrze krev Nové smlouvy, která umožňuje usmíření všem lidem.

Smlouvy s Noemem, Abrahamem a Davidem obsahují všechny bezpodmínečné sliby, které nacházejí jejich přímé naplnění v Ježíši Kristu.

„Držím se toho jako za dnů Noemových, když jsem přísahal, že vody Noemovy již nebudou chodit po zemi. Tak jsem přísahal, že už se na tebe nebudu zlobit ani ti nadávat. Hory totiž povolí a kopce padnou, ale má milost od vás neodejde a má smlouva pokoje neodpadne, praví Hospodin, váš milosrdný“ (Izaiáš 54,9-10.).

Pavel vysvětluje, že Kristus je zaslíbené semeno [potomek] Abrahama, a proto jsou všichni věřící dědici spásné milosti (Galatským 3,15-18). „Jste-li však Kristovi, pak jste podle zaslíbení Abrahamovými dětmi a dědici“ (Galatským 3,29). Závazky smlouvy týkající se rodu Davidova (Jeremiáš 23,5; 33,20-21) se uskutečňují v Ježíši, „kořenu a semeni Davidově“, králi spravedlnosti (Zjevení 22,16).

Mojžíšova smlouva, nazývaná také Stará smlouva, byla podmíněná. Podmínkou bylo, že pokud se Izraelité budou řídit kodifikovaným Mojžíšovým zákonem, bude následovat požehnání, zejména dědictví zaslíbené země, vize, kterou Kristus duchovně naplňuje: „A proto je také prostředníkem nové smlouvy, aby svým smrt, která přišla pro vykoupení z přestoupení podle první smlouvy, ti, kdo jsou povoláni, obdrží zaslíbené věčné dědictví“ (Židům 9,15).

Historicky, pražce také obsahovaly znaky naznačující pokračující zapojení každé ze dvou stran. Tato znamení také odkazují na Novou smlouvu. Znamením smlouvy s Noem a stvořením byla například duha, barevné rozložení světla. Je to Kristus, kdo je světlem světa (Jan 8,12; 1,4-9.).

Znamením pro Abrahama byla obřízka (1. Mojžíš 17,10-11). To souvisí s konsensem učenců ohledně základního významu hebrejského slova berith, což je přeloženo jako smlouva, což je termín související s řezáním. Fráze „ustřihnout límec“ se ještě někdy používá. Ježíš, semeno Abrahamovo, bylo obřezáno podle tohoto zvyku (Lk 2,21). Pavel vysvětlil, že obřízka pro věřícího již není fyzická, ale duchovní. Podle Nové smlouvy „obřízka srdce je v duchu a ne v literě“ (Římanům 2,29; viz také Filipským 3,3).

Sabat byl také znamením daným pro Mojžíšovu smlouvu (2. Mojžíš 31,12-18). Kristus je zbytek všech našich děl (Matouš 11,28-30; Hebrejci 4,10). Tento odpočinek je budoucí i přítomný: „Kdyby je Jozue přivedl k odpočinku, Bůh by nemluvil o dalším dni poté. Boží lid má tedy ještě odpočinek“ (Žid 4,8-9.).

Nová smlouva má také znamení a není to duha, obřízka nebo sabat. „Proto vám sám Hospodin dá znamení: Hle, panna je těhotná a porodí syna a dá mu jméno Immanuel“ (Izaiáš 7,14). První známkou toho, že jsme lid Boží Nové smlouvy, je, že Bůh přišel, aby mezi námi přebýval v podobě svého Syna, Ježíše Krista (Matouš 1,21; John 1,14).

Nová smlouva obsahuje také slib. „A hle,“ říká Kristus, „pošlu na vás, co můj Otec slíbil“ (Lukáš 2 Kor4,49), a tím zaslíbením byl dar Ducha svatého (Sk 2,33; Galatským 3,14). Věřící jsou zpečetěni v Nové smlouvě „Duchem svatým, který je zaslíben, který je zárukou našeho dědictví“ (Efezským 1,13-14). Pravý křesťan není poznamenán rituální obřízkou nebo řadou povinností, ale přebýváním Ducha svatého (Římanům 8,9). Myšlenka smlouvy nabízí šíři a hloubku zkušenosti, v níž lze Boží milost chápat doslova, obrazně, symbolicky a analogicky.

Které pražce jsou stále v platnosti?

Všechny výše uvedené pražce jsou shrnuty ve slávě věčné Nové smlouvy. Pavel to ilustruje, když porovná Mosaic smlouvu, také známou jako Stará smlouva, s novou smlouvou.
Pavel mluví o Mojžíšově smlouvě jako o „úřadu přinášejícím smrt, napsaném písmeny na kameni“ (2. Korinťanům 3,7; viz také 2. Mojžíš 34,27-28) a říká, že ačkoli to bylo kdysi slavné, "žádná sláva se nesmí počítat s touto nesmírnou slávou", což je odkaz na úřad Ducha, jinými slovy, Novou smlouvu (2. Korinťanům 3,10). Kristus je „hoden větší slávy než Mojžíš“ (Žid 3,3).

Řecké slovo pro smlouvu, diatheke, dává této diskusi nový význam. Dodává rozměr dohody, která je poslední vůlí nebo závěrem. Ve Starém zákoně nebylo slovo berith v tomto smyslu použito.

Pisatel listu Židům používá toto řecké rozlišení. Jak Mosaic, tak Nová smlouva jsou jako závěti. Mojžíšova smlouva je první testament [vůle], který je zrušen, když je napsán druhý. „Pak vezme první, aby postavil druhé“ (Hebr 10,9). „Kdyby byla první smlouva bezúhonná, nebylo by místo pro další“ (Žid 8,7). Nová smlouva „nebyla jako smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci“ (Hebr 8,9).

Proto je Kristus prostředníkem „lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních“ (Žid 8,6). Když někdo pořídí novou závěť, všechny předchozí závěti a jejich podmínky, bez ohledu na to, jak slavné byly, ztrácejí účinek, nejsou již závazné a pro své dědice jsou k ničemu. „Tím, že říká ‚nová smlouva‘, prohlašuje první smlouvu za zastaralou. Ale to, co je zastaralé a přežité, se blíží svému konci“ (Žid 8,13). Proto nelze jako podmínku účasti na nové smlouvě vyžadovat formy starého (Anderson 2007: 33).

Samozřejmě: „Protože tam, kde je vůle, musela nastat smrt toho, kdo závěť učinil. Neboť závěť vstoupí v platnost až po smrti; není v platnosti, dokud žije, kdo to udělal“ (Hebr 9,16-17). Za tímto účelem Kristus zemřel a my přijímáme posvěcení Duchem. „Podle této vůle jsme jednou provždy posvěceni obětováním těla Ježíše Krista“ (Židům 10,10).

Obřad obětního systému v Mojžíšově smlouvě je neúčinný, „neboť krev býků a kozlů nemůže odstranit hříchy“ (Židům 10,4), a tak jako tak byl první testament zrušen, aby mohl ustanovit druhý (Hebr 10,9).

Kdokoli psal Hebrejcům, velmi se staral o to, aby jeho čtenáři pochopili závažnost novozákonního učení. Pamatujete si, jak to bylo ve staré smlouvě, když šlo o ty, kteří odmítli Mojžíše? „Pokud někdo poruší Mojžíšův zákon, musí bez milosti zemřít na dvou nebo třech svědcích“ (Židům 10,28).

"Oč přísnější trest si podle vás zaslouží, když pošlapává Syna Božího, pokládá za nečistou krev smlouvy, kterou byl posvěcen, a hanobí ducha milosti" (Židům 10,29)?

závěrečný

Nová smlouva je v platnosti, protože Ježíš, zůstavitel, zemřel. Pochopení toho je pro věřícího zásadní, protože smíření, které jsme obdrželi, je možné pouze skrze „Jeho krev na kříži“, krev Nové smlouvy, krev Ježíše, našeho Pána (Kolosanům 1,20).

James Henderson