Lazare, pojď ven!

Většina z nás příběh zná: Ježíš vzkřísil Lazara z mrtvých. Byl to obrovský zázrak, který ukázal, že i Ježíš má moc vzkřísit nás z mrtvých. Ale příběh obsahuje ještě více a John obsahuje některé detaily, které mohou mít pro nás dnes hlubší význam. Modlím se, abych se s vámi podělil o své myšlenky.

Všimněte si, jak Jan vypráví tento příběh: Lazar nebyl jen tak ledajakým obyvatelem Judeje – byl bratrem Marty a Marie, Marie, která tak milovala Ježíše, že mu na nohy vylila vzácný olej pomazání. Sestry přivolaly Ježíše: "Pane, hle, ten, kterého miluješ, je nemocný." (Jan 11,1-3). Zní mi to jako volání o pomoc, ale Ježíš nepřišel.

Záměrné zpoždění

Máte někdy pocit, že Pán svou odpověď oddaluje? Marii a Martě to tak jistě připadalo, ale zpoždění neznamená, že by nás Ježíš neměl rád. Spíše to znamená, že má na mysli jiný plán, protože vidí něco, co my ne. Ukazuje se, že v době, kdy poslové dorazili k Ježíši, byl Lazar již mrtvý, ale Ježíš řekl, že tato nemoc nekončí smrtí. Mýlil se? Ne, protože Ježíš viděl za smrt a v tomto případě věděl, že smrtí příběh nekončí. Věděl, že účelem je oslavit Boha a jeho Syna (verš 4). I tak přiměl své učedníky, aby si mysleli, že Lazar nezemře. Z toho plyne poučení i pro nás, protože ne vždy rozumíme tomu, co Ježíš skutečně myslí.

O dva dny později Ježíš překvapil své učedníky tím, že jim navrhl, aby se vrátili do Judeje. Nechápali, proč se Ježíš chtěl vrátit do nebezpečné zóny, a tak Ježíš odpověděl záhadným komentářem o chůzi ve světle a nástupu temnoty (v. 9-10). Pak jim řekl, že musí jít vychovávat Lazara.

Učedníci byli zjevně zvyklí na tajemnou povahu některých Ježíšových poznámek a našli objížďku, aby získali více informací. Poukázali na to, že doslovný význam nemá smysl. Pokud spí, pak se probudí sám, tak proč riskovat naše životy tím, že tam půjdeme?

Ježíš prohlásil: „Lazar zemřel“ (verš 14). Ale také řekl: "Jsem rád, že jsem tam nebyl." Proč? „Abyste uvěřili“ (v. 15). Ježíš by udělal úžasnější zázrak, než kdyby jen zabránil smrti nemocného člověka. Zázrak však nebyl jen přivedením Lazara zpět k životu – bylo to také tím, že Ježíš věděl, co se děje asi 30 kilometrů daleko a co se s ním v blízké budoucnosti stane.

Měl světlo, které neviděli - a toto světlo mu ukázalo jeho vlastní smrt v Judsku - a jeho vlastní vzkříšení. Měl úplnou kontrolu nad událostmi. Kdyby to chtěl, mohl by tomu zabránit. mohl zastavit proces jedním slovem, ale neudělal to. Rozhodl se udělat to, na co přišel na zem.

Muž, který dal život mrtvým, by také dal lidem svůj vlastní život, protože měl moc nad smrtí, dokonce i nad vlastní smrtí. Přišel na tuto zemi jako smrtelný člověk, který zemřel, a to, co na první pohled vypadalo jako tragédie, bylo ve skutečnosti pro naši spásu. Nechci tvrdit, že jakákoli tragédie, která se stane, je ve skutečnosti plánovaná nebo dobrá Bohem, ale věřím, že Bůh je schopen přinést dobro od zla a vidí realitu, kterou nemůžeme.

Dívá se za smrt a zvládá události ne méně než dnes - ale je to pro nás často tak neviditelné, jako to bylo u učedníků v John 11. Prostě nevidíme velký obraz a občas klopýtneme ve tmě. Musíme důvěřovat Bohu, že dělá věci způsobem, který si myslí nejlépe. Někdy můžeme zažít, jak věci fungují k lepšímu, ale často ho musíme vzít na podlahu.

Ježíš a jeho učedníci šli do Betanie a dozvěděli se, že Lazar byl v hrobě čtyři dny. Smuteční řeči byly předneseny a pohřeb byl dávno u konce - a konečně se objevil doktor! Marta možná s trochou zoufalství a bolesti řekla: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel“ (verš 21). Volali jsme ti před pár dny, a kdybys tehdy přišel, Lazarus by byl stále naživu. Ale Marta měla záblesk naděje – trochu světla: „Ale i nyní vím, že o cokoli Boha požádáš, my Bůh ti dáme“ (v. 22). Možná si myslela, že by bylo příliš odvážné žádat o vzkříšení, ale naznačuje. "Lazar bude znovu žít," řekl Ježíš a Marta odpověděla: "Vím, že znovu vstane" (ale doufal jsem v něco o něco dříve). Ježíš řekl: „To je dobré, ale věděli jste, že já jsem vzkříšení a život? Pokud ve mě věříš, nikdy nezemřou. Věříš tomu?“ Marta pak řekla v jednom z nejvýraznějších prohlášení víry v celé Bibli: „Ano, věřím tomu. Ty jsi Syn Boží“ (verš 27).

Život a vzkříšení lze nalézt pouze v Kristu – ale můžeme dnes věřit tomu, co Ježíš řekl? Opravdu věříme, že „kdo žije a věří ve mě, nikdy nezemře?“ Přál bych si, abychom to všichni lépe pochopili, ale vím jistě, že ve vzkříšení obdržíme život, který nikdy neskončí.

V tomto věku všichni umíráme, stejně jako Lazar, a Ježíš nás „bude muset vzkřísit.“ Zemřeme, ale tím pro nás příběh nekončí, stejně jako to nebyl konec příběhu o Lazarovi. Marta šla pro Marii a Marie přišla k Ježíšovi s pláčem. Ježíš plakal také. Proč plakal, když už věděl, že Lazar bude znovu žít? Proč to Jan napsal, když John věděl, že radost je „hned za rohem“? Nevím – ne vždy vím, proč pláču, ani při šťastných příležitostech.

Ale věřím, že prohlášení je, že je v pořádku plakat na pohřbu, i když víme, že člověk bude vzkříšen k nesmrtelnému životu. Ježíš slíbil, že nikdy nezemřeme a smrt stále existuje.

Je stále nepřítelem, smrt je v tomto světě stále něčím, co není tím, čím bude na věčnosti. I když je věčná radost „hned za rohem“, někdy prožíváme chvíle hlubokého smutku, i když nás Ježíš miluje. Když pláčeme, Ježíš pláče s námi. Může vidět náš smutek v tomto věku, stejně jako vidí radosti budoucnosti.

"Odnes ten kámen," řekl Ježíš a Marie odpověděla: "Bude tam smrad, protože je už čtyři dny mrtvý."

Je ve vašem životě něco, co páchne, co nechceme, aby Ježíš odhalil „odvalením kamene?“ Něco takového je pravděpodobně v životě každého, co bychom raději skryli, ale někdy má Ježíš jiné plány, protože ví věci, které my nevíme a musíme mu věřit. Odvalili tedy kámen a Ježíš se modlil a pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“ „A mrtví vyšli,“ říká nám Jan – ale ve skutečnosti mrtvý nebyl. Byl svázán jako mrtvý v rubáších. , ale šel. „Rozvažte ho,“ řekl Ježíš, „a nechte ho jít“ (v. 43-44).

Ježíšovo volání také dnes přichází k duchovně mrtvým a někteří z nich slyší jeho hlas a vycházejí z hrobů - vycházejí ze zápachu, vycházejí ze sobeckého myšlení, které vede k smrti. A co potřebujete? Potřebují někoho, kdo by jim pomohl zbavit se jejich gravevine, zbavit se starých způsobů myšlení, které jsou na nás tak snadné. To je jeden z úkolů církve. Pomáháme lidem pohybovat se kameny, i když to může smrdět, a pomáháme lidem, kteří reagují na Ježíšovo volání.

Slyšíš Ježíšovo volání přijít k Němu? Je čas dostat se z vašeho "hrobu". Znáte někoho, kdo volá Ježíše? Je načase, aby jim pomohli přesunout svůj kámen pryč. To je něco, co stojí za to přemýšlet.

Joseph Tkach

Lazare, pojď ven!