Bronzový had

Když mluvil s Nikodémem, Ježíš vysvětlil zajímavou paralelu mezi hadem na poušti a sebou samým: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. " (John 3,14-15.).

Co tím Ježíš myslel? Izraelité se vydali z hory Hor směrem k Rudému moři, aby obešli zemi Edom. Cestou byli naštvaní a mluvili proti Bohu a proti Mojžíšovi: «Proč jsi nás vyvedl z Egypta, abychom zemřeli na poušti? Neboť tu není ani chleba ani vody a toto skrovné jídlo se nám hnusí“ (4. Mojžíš 21,5).

Stěžovali si na to, protože nebyla voda. Pohrdali mannou, kterou jim Bůh poskytl. Neviděli cíl, který pro ně Bůh naplánoval – zaslíbenou zemi – a tak reptali. Do tábora pronikli jedovatí hadi a způsobili četná úmrtí. Tato situace způsobila, že lidé uznali svůj hřích, požádali Mojžíše o přímluvu a důvěřovali Bohu. V reakci na tuto přímluvu dal Bůh Mojžíšovi pokyn: ‚Udělej si bronzového hada a postav ho na tyč. Kdo je kousnut a podívá se na ni, bude žít. Mojžíš tedy udělal bronzového hada a postavil ho vysoko. A když někoho uštknul had, podíval se na bronzového hada a žil“ (4. Mojžíš 21,8-9.).

Lidé si mysleli, že mají právo soudit Boha. Nelíbilo se jim, co se děje, a byli slepí k tomu, co pro ně Bůh udělal. Zapomněli, že je vysvobodil z egyptského otroctví zázračnými pohromami a že s Boží pomocí dokázali překročit Rudé moře v suchu.

Satan je jako jedovatý had, který nás neustále kouše. Jsme bezmocní proti jedu hříchu, který koluje v našem těle. Instinktivně se vypořádáváme sami se sebou, s jedem hříchu a snažíme se polepšit nebo propadnout zoufalství. Ale Ježíš byl vyzdvižen na kříži a prolil svou svatou krev. Když Ježíš zemřel na kříži, porazil ďábla, smrt a hřích a otevřel nám cestu spásy.

Nikodém se ocitl v podobné situaci. Byl v duchovní temnotě, pokud jde o Boží působení: ‚My mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy nepřijímáte naše svědectví. Jestliže nevěříte, když vám budu vyprávět o pozemských věcech, jak uvěříte, když vám budu říkat o nebeských věcech? (John 3,11-12.).

Lidstvo bylo souzeno v zahradě Boží a chtělo být na něm nezávislé. Od té chvíle do naší zkušenosti vstoupila smrt (1. Mose 3,1-13). Pomoc pro Izraelity, Nikodéma a lidstvo pochází z něčeho, co Bůh určil a poskytuje. Naše jediná naděje je v zaopatření, které pochází od Boha, ne v něčem, co děláme – v tom, že něco jiného bude vyzdviženo na tyč, nebo přesněji v tom, že někdo bude vyzdvižen na kříži. Výraz „vyvýšený“ v Janově evangeliu je výrazem Ježíšova ukřižování a je jediným lékem na stav lidstva.

Had byl symbolem, který poskytoval fyzické uzdravení některým Izraelitům a ukazoval na Nejvyššího, Ježíše Krista, který nabízí duchovní uzdravení celému lidstvu. Naše jediná naděje na útěk před smrtí závisí na tom, že budeme dbát na tento Boží osud. Naší jedinou nadějí je dívat se na Ježíše Krista zvednutého na tyči. „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě. Ale řekl to, aby ukázal, jakou smrtí zemře“ (Jan 12,32-33.).

Máme-li být zachráněni před smrtí a mít věčný život, měli bychom hledět na Syna člověka, Ježíše Krista, který byl „vyvýšen“, a věřit v něj. Toto je poselství evangelia, které jako stín ukazovalo na skutečnost v příběhu o putování Izraele pustinou. Kdo se nechce ztratit a chce věčný život, musí v duchu a ve víře vzhlížet k vznešenému Synu člověka na kříži na Kalvárii. Tam vykonal odčinění. Je tak snadné být spasen tím, že to přijmete osobně! Pokud si ale nakonec budete chtít vybrat jinou cestu, nevyhnutelně zabloudíte. Pohleďte tedy na Ježíše Krista vyzdviženého na kříži a žijte s Ním nyní život po celou věčnost.

Barry Robinson