Audio
Bůh - úvod
Pro nás jako křesťany je nejzákladnější víra v to, že Bůh existuje. Pod pojmem „Bůh“ - bez článku, bez dalšího přidání - máme na mysli Boha Bible. Dobrá a mocná duchovní bytost, která stvořila všechny věci, stará se o nás, stará se o naše činy, která jedná v našem životě a v jeho životě a nabízí nám svou dobrotou věčnost. Člověk nemůže pochopit Boha v jeho úplnosti. Ale můžeme začít: Můžeme sbírat stavební kameny poznání Boha, které nám umožňují rozpoznat hlavní rysy jeho obrazu a dát nám dobrý první výchozí bod pro poznání, kdo je Bůh a co dělá v našich životech. Podívejme se na vlastnosti Boha, které mohou být pro nového věřícího zvláště užitečné.
Jeho existence
Mnoho lidí – i dlouholetých věřících – chce důkaz o Boží existenci. Ale neexistují žádné důkazy Boha, které by uspokojily každého. Pravděpodobně je lepší mluvit o nepřímých důkazech nebo stopách než o důkazech. Důkazy nás ujišťují, že Bůh existuje a že Jeho přirozenost je taková, jaká o Něm říká Bible. Bůh „se nenechal bez svědka“, prohlásil Pavel k pohanům v Lystře (Skutky 1 Kor4,17). Sebesvědectví – z čeho se skládá?
stvoření
V žalmu 19,1 stojí: Nebesa vypravují slávu Boží. V Římanech 1,20 to znamená: Protože Boží neviditelné bytí, to je jeho věčná moc a božství, bylo vidět z jeho děl od stvoření světa. Samotné stvoření nám říká něco o Bohu.
Důvody naznačují, že něco, co Země, Slunce a hvězdy záměrně vytvořily, jak jsou. Podle vědy, vesmír začal s velkým třeskem; Důvody hovoří za to, že něco způsobilo ránu. Toto něco - věříme - byl Bůh.
pravidelnost: Stvoření ukazuje známky řádu, fyzických zákonů. Pokud by některé základní vlastnosti hmoty byly minimálně odlišné, nebyla by země, kdyby nemohla být člověk. Kdyby Země měla jinou velikost nebo jinou oběžnou dráhu, podmínky na naší planetě by lidskému životu nedovolily. Někteří to považují za kosmickou shodu okolností; jiní považují vysvětlení za rozumnější, že sluneční soustava byla plánována inteligentním tvůrcem.
Leben
Život je založen na neuvěřitelně složitých chemických prvcích a reakcích. Někteří považují život za „inteligentně způsobený“; jiní to považují za náhodný produkt. Někteří věří, že věda nakonec prokáže původ života „bez Boha“. Pro mnoho lidí je však existence života znamením Boha Stvořitele.
Ten člověk
Člověk má sebereflexe. On zkoumá vesmír, přemýšlí o smyslu života, je obecně schopný hledat smysl. Fyzický hlad naznačuje existenci jídla; Žízeň naznačuje, že je tu něco, co může tuto žízeň uhasit. Naznačuje naše duchovní touha, že je skutečně smysluplná a že ji lze nalézt? Mnoho lidí tvrdí, že našli vztah ve vztahu s Bohem.
Morální [etika]
Je správná a špatná pouze věc názoru nebo záležitosti většinového názoru, nebo je instancí člověka nad dobrem a zlem? Pokud neexistuje žádný Bůh, pak člověk nemá žádný základ pro to, aby zavolal něco zlého, žádný důvod k odsouzení rasismu, genocidy, mučení a podobných ohavností. Existence zla je tedy znamením, že existuje Bůh. Pokud neexistuje, musí vládnout čistá moc. Důvody mluví o víře v Boha.
Jeho velikost
Jaký druh bytí je Bůh? Větší, než si dokážeme představit! Když stvořil vesmír, je větší než vesmír - a nepodléhá omezením času, prostoru a energie, protože již existoval před časem, prostorem, hmotou a energií.
2. Timoteus 1,9 mluví o něčem, co Bůh udělal „před časem“. Čas měl počátek a Bůh existoval dříve. Má nadčasovou existenci, kterou nelze měřit na roky. Je věčný, nekonečného věku – a nekonečno plus několik miliard je stále nekonečno. Naše matematika naráží na své hranice, když chce popsat Boží bytí.
Protože Bůh stvořil hmotu, existoval před hmotou a sám není hmotný. Je duch – ale není „vyroben“ z ducha. Bůh není stvořen vůbec; je to jednoduché a existuje jako duch. Definuje bytí, definuje ducha a definuje hmotu.
Boží existence se vrací za hmotu a rozměry a vlastnosti hmoty se na něj nevztahují. Nelze ji měřit v mílích a kilowattech. Šalomoun připouští, že ani nejvyšší nebesa nemohou pochopit Boha (1. Kings 8,27). Naplňuje nebe i zemi (Jeremiáš 23,24); je všude, je všudypřítomný. Ve vesmíru není místo, kde by neexistovalo.
Jak mocný je Bůh? Pokud dokáže spustit velký třesk, navrhnout solární systémy, vytvořit kódy DNA, pokud je „kompetentní“ na všech těchto úrovních moci, pak jeho násilí musí být skutečně neomezené, pak musí být všemocný. „U Boha není nic nemožné,“ říká nám Lukáš 1,37. Bůh může dělat, co chce.
V Boží tvořivosti je inteligence, která je mimo náš dosah. Vládne vesmíru a každou sekundu zajišťuje jeho nepřetržitou existenci (Hebr 1,3). To znamená, že musí vědět, co se děje v celém vesmíru; jeho inteligence je neomezená – je vševědoucí. Vše, co chce poznat, poznat, zažít, poznat, poznat, prožívá.
Protože Bůh definuje správné a špatné, má z definice pravdu a má moc vždy dělat to, co je správné. „Neboť Bůh nemůže být pokoušen ke zlému“ (Jakub 1,13). Je naprosto spravedlivý a zcela spravedlivý (Žalm 11,7). Jeho měřítka jsou správná, jeho rozhodnutí jsou správná a soudí svět spravedlivě, protože je v podstatě dobrý a správný.
Ve všech těchto ohledech je Bůh od nás tak odlišný, že máme zvláštní slova, která používáme pouze ve vztahu k Bohu. Pouze Bůh je vševědoucí, všudypřítomný, všemohoucí, věčný. Jsme hmota; on je duch. Jsme smrtelní; je nesmrtelný. Tento podstatný rozdíl mezi námi a Bohem, tuto jinakost, nazýváme jeho transcendencí. On nás „přesahuje“, tedy jde mimo nás, není jako my.
Jiné starověké kultury věřily v bohy a bohyně, kteří mezi sebou bojovali, jednali sobecky, kterým se nedalo věřit. Bible na druhé straně zjevuje Boha, který má naprostou kontrolu, který od nikoho nic nepotřebuje, a proto jedná pouze proto, aby pomáhal druhým. Je dokonale důsledný, jeho chování je naprosto spravedlivé a jeho chování je naprosto důvěryhodné. To je to, co má Bible na mysli, když nazývá Boha „svatým“: morálně dokonalý.
To dělá život mnohem snadnějším. Už se nemusí snažit potěšit deset nebo dvacet různých bohů; existuje pouze jeden. Stvořitel všech věcí je stále vládcem všeho a bude soudcem všech lidí. Naše minulost, naše přítomnost a budoucnost jsou všechny určeny Jediným Bohem, Všemohoucím, Všemohoucím, Věčným.
Jeho laskavost
Kdybychom věděli jen o Bohu, že má nad námi absolutní moc, pravděpodobně bychom ho poslouchali ze strachu, s pokloněným kolenem a vzdorovitým srdcem. Bůh nám však zjevil další stránku své přirozenosti: neuvěřitelně veliký Bůh je také neuvěřitelně milosrdný a dobrý.
Učedník požádal Ježíše: „Pane, ukaž nám Otce...“ (Jan 14,8). Chtěl vědět, jaký je Bůh. Znal příběhy o hořícím keři, o ohnivém a oblakovém sloupu na Sinaji, o nadpřirozeném trůnu, který viděl Ezekiel, o řevu, který slyšel Eliáš (2. Mose 3,4; 13,21; 1Králové 19,12; Ezechiel 1). Bůh se může objevit ve všech těchto materializacích, ale jaký ve skutečnosti je? Jak si ho můžeme představit?
„Kdo vidí mě, vidí Otce,“ řekl Ježíš (Jan 14,9). Chceme-li vědět, jaký je Bůh, musíme se podívat na Ježíše. Poznání Boha můžeme získat z přírody; další poznání Boha z toho, jak se zjevuje ve Starém zákoně; ale většina poznání Boha pochází z toho, jak se zjevil v Ježíši.
Ježíš nám ukazuje nejdůležitější aspekty božské přirozenosti. Je to Immanuel, což znamená „Bůh s námi“ (Matouš 1,23). Žil bez hříchu, bez sobectví. Prostupuje jím soucit. Cítí lásku i radost, zklamání i hněv. Záleží mu na jednotlivci. Volá po spravedlnosti a odpouští hřích. Sloužil druhým, dokonce až k utrpení a obětní smrti.
To je Bůh. Již Mojžíšovi se popsal takto: „Pane, Pane, Bože, milostivý a milostivý a trpělivý a velké milosti a věrnosti, který zachováváš milost tisíců a odpouštíš nepravost, přestoupení a hřích, ale nikoho nenechává bez trestu... "(2. Genesis 34:6-7).
Bůh, který je nad stvořením, má také svobodu pracovat ve stvoření. Toto je jeho imanence, jeho bytí s námi. Přestože je větší než vesmír a přítomný v celém vesmíru, je „s námi“ způsobem, jakým není „s“ nevěřícími. Mocný Bůh je nám vždy nablízku. Je blízko i daleko zároveň (Jeremiáš 23,23).
Skrze Ježíše vstoupil do lidských dějin v prostoru a čase. Pracoval v tělesné formě, ukázal nám, jak by měl ideálně vypadat život v těle, a ukazuje nám, že Bůh chce, aby byl náš život nad tělesným. Nabízí se nám věčný život, život za fyzickými hranicemi, které nyní známe. Nabízí se nám duchovní život: Duch Boží sám přichází v nás, přebývá v nás a činí nás Božími dětmi (Římanům 8,11; 1. Johannes 3,2). Bůh je vždy s námi, pracuje v prostoru a čase, aby nám pomohl.
Velký a mocný Bůh je zároveň milujícím a milosrdným Bohem; dokonale spravedlivý soudce je zároveň milosrdný a trpělivý Vykupitel. Bůh, který se hněvá na hřích, nabízí zároveň spasení od hříchu. Je ohromný v milosti, veliký v dobrém. To se nedá očekávat od tvora, který může vytvářet kódy DNA, barvy duhy, jemného květu pampelišky. Kdyby Bůh nebyl laskavý a milující, vůbec bychom neexistovali.
Bůh popisuje svůj vztah k nám prostřednictvím různých jazykových obrazů. Například, že on je otec, my děti; manžel a my, jako kolektiv, jeho manželka; král i my jeho poddaní; pastýř a nám ovce. Pro tyto lingvistické obrazy je společné, že se Bůh prezentuje jako odpovědná osoba, která chrání svůj lid a uspokojuje jejich potřeby.
Bůh ví, jak jsme drobní. Ví, že nás může otřít prstem, s trochou chybného výpočtu kosmických schopností. V Ježíši nám však Bůh ukazuje, jak moc nás miluje a jak se o nás stará. Ježíš byl pokorný, i ochotný trpět, kdyby nám pomohl. Zná bolest, kterou procházíme, protože ji utrpěl sám. Zná trápení zla a vzal je na nás a ukázal nám, že můžeme věřit Bohu.
Bůh s námi má plány, protože nás stvořil ke svému obrazu (1. Mose 1,27). Žádá nás, abychom se mu přizpůsobili – v laskavosti, ne v moci. V Ježíši nám Bůh dává příklad, který můžeme a máme napodobovat: příklad pokory, nezištné služby, lásky a soucitu, víry a naděje.
„Bůh je láska,“ píše John (1. Johannes 4,8). Prokázal svou lásku k nám tím, že poslal Ježíše zemřít za naše hříchy, aby bariéry mezi námi a Bohem padly a my s ním nakonec mohli žít ve věčné radosti. Boží láska není zbožná přání – je to skutek, který nám pomáhá v našich nejhlubších potřebách.
Z ukřižování Ježíše se dozvěděme více o Bohu než o jeho vzkříšení. Ježíš nám ukazuje, že Bůh je ochoten trpět bolestí, dokonce i bolestí způsobenou lidmi, kterým pomáhá. Jeho milostné volání, povzbuzuje. Neničí nás k tomu, aby činil jeho vůli.
Boží láska k nám, vyjádřená nejzřetelněji v Ježíši Kristu, je naším příkladem: „To je láska: ne že bychom my milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Milovaní, když nás Bůh tak miloval, měli bychom i my milovat jeden druhého“ (1. Jan 4:10-11). Budeme-li žít v lásce, bude věčný život radostí nejen pro nás, ale i pro naše okolí.
Budeme-li následovat Ježíše v životě, budeme ho následovat ve smrti a poté ve vzkříšení. Tentýž Bůh, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, vzkřísí i nás a dá nám věčný život (Římanům 8,11). Ale: Pokud se nenaučíme milovat, nebudeme se těšit ani z věčného života. Proto nás Bůh učí milovat tempem, s nímž můžeme držet krok, prostřednictvím ideálního příkladu, který nám má před očima a který proměňuje naše srdce skrze Ducha svatého, který v nás působí. Síla, která vládne jaderným reaktorům Slunce, láskyplně působí v našich srdcích, uchvacuje nás, získává si naši náklonnost, získává si naši loajalitu.
Bůh nám dává smysl života, životní orientaci, naději na věčný život. Můžeme mu věřit, i když musíme trpět pro konání dobra. Za Boží dobrotou stojí jeho moc; jeho láska je vedena jeho moudrostí. Všechny síly vesmíru jsou pod jeho rozkazem a používá je pro naše dobro. Ale víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému...“ (Římanům 8,28).
Odpověď
Jak reagujeme na Boha tak velkého a laskavého, tak strašného a soucitného? Odpovídáme adorací: úcta k Jeho slávě, chvála za Jeho díla, úcta k Jeho svatosti, úcta k Jeho moci, pokání za Jeho dokonalost, odevzdání autoritě, kterou nalézáme v Jeho pravdě a moudrosti.
Na jeho milost reagujeme s vděčností; za jeho milosrdenství s loajalitou; na jeho
Dobro s naší láskou. Obdivujeme ho, uctíváme ho, dáváme se mu s přáním, abychom měli více. Když nám ukázal svou lásku, nechali jsme ho změnit nás tak, abychom milovali lidi kolem nás. Používáme vše, co máme, všechno,
co jsme, všechno, co nám dává, abychom sloužili druhým, podle Ježíšova příkladu.
To je Bůh, kterého se modlíme, abychom věděli, že slyší každé slovo, že zná každou myšlenku, že ví, co potřebujeme, že se stará o naše pocity, že chce s námi žít navždy, Má moc naplnit nás každé přání a moudrost, aby to neudělal. V Ježíši Kristu se Bůh osvědčil jako věrný. Bůh existuje, aby sloužil, ne být sobecký. Jeho moc se vždy používá v lásce. Náš Bůh je Nejvyšší v moci a Nejvyšší v lásce. Můžeme mu naprosto věřit ve všem.
Michael Morrison
