Audio
Obžalován a zproštěn viny
Mnoho lidí se často scházelo v chrámu, aby slyšeli Ježíše hlásat evangelium o Božím království. Těchto shromáždění se účastnili dokonce i farizeové, vůdci chrámu. Když Ježíš učil, přivedli k němu ženu přistiženou při cizoložství a postavili ji doprostřed. Požadovali, aby se Ježíš vypořádal s touto situací, což ho donutilo přerušit učení. Podle židovského práva byla trestem za hřích cizoložství smrt ukamenováním. Farizeové chtěli znát Ježíšovu odpověď na jejich otázku: „Mistře, tato žena byla přistižena při cizoložství. Mojžíš nám v zákoně přikázal kamenovat takové ženy. Co říkáš?" (John 8,4-5.).
Pokud Ježíš ženu zprostil viny a tím porušil zákon, byli farizeové připraveni na něj zaútočit. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Farizeové si zřejmě mysleli, že je Ježíš ignoruje, a začali být velmi hlasití. Nikdo nevěděl, co Ježíš napsal. To, co udělal potom, jasně ukázalo, že ji nejen slyšel, ale také znal její myšlenky. Tím se obrátilo ženské odsouzení jejích žalobců.
První kámen
Ježíš vstal a řekl jim: „Kdo je z vás bez hříchu, ať na ni první hodí kamenem“ (Jan 8,7). Ježíš necitoval z Tóry ani neomlouval ženinu vinu. Slova, která Ježíš řekl, velmi ohromila zákoníky a farizeje. Troufl by si někdo být vykonavatelem trestu té ženě? Zde se učíme být velmi opatrní při posuzování druhých lidí. Měli bychom nenávidět hřích, který můžeme najít v jiných lidech, ale nikdy ne v osobě samotné. Pomozte mu, modlete se za něj. Nikdy po něm ale neházejte kameny.
Mezitím se snažili Ježíšovi ukázat, jak se ve svém učení mýlil. Ježíš se znovu sklonil a psal po zemi. co napsal? Nikdo kromě žalobců neví. Ale jakékoli hříchy, kterých se tito žalobci dopustili, byly zapsány do jejich vlastních srdcí jako železným perem: „Hřích Judy je napsán železným perem a hrotem diamantu vyrytým na desce jejich srdcí a na rohy jejich oltářů“ (Jeremiáš 17,1).
Případ zamítnut
Šokovaní zákoníci a farizeové od případu upustili, protože se báli, že budou Ježíše nadále pokoušet: „Když to uslyšeli, vyšli jeden po druhém, starší jako první; a Ježíš zůstal sám se ženou stojící uprostřed“ (Jan 8,9).
Pisatel Listu Židům říká: „Neboť slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, proniká až do rozdělení duše a ducha, morku a kloubů a je soudcem myšlenek a úmyslů srdce. “ (Hebrejcům 4,12).
Byla přivedena k Ježíšovi, aby ji soudil, a čekala na soud. Nejspíš se bála a nevěděla, jak ji Ježíš bude soudit. Ježíš byl bez hříchu a mohl hodit první kámen. Přišel na zem, aby zachránil hříšníky. Ježíš vstal a řekl jí: „Kde jsou, ženo? Nikdo tě neodsoudil?" Velmi uctivě oslovila Ježíše a řekla: „Nikdo, Pane! Tehdy jí Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji!" Ježíš dodal něco velmi důležitého: „Jdi a už nehřeš“ (Jan 8,10-11). Ježíš chtěl přivést ženu k pokání tím, že jí prokázal své velké milosrdenství.
Žena věděla, že zhřešila. Jak na ni tato slova zapůsobila? „Žádné stvoření před ním není skryto, ale vše je odhaleno a odhaleno před zraky toho, jemuž se musíme zodpovídat“ (Židům 4,13).
Ježíš věděl, co se s touto ženou děje. Boží milost, která nám dává odpuštění našich hříchů, by pro nás měla být stálou motivací, abychom žili svůj život a už nechtěli hřešit. Když jsme v pokušení, Ježíš chce, abychom k němu vzhlíželi: „Neboť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něho spasen“ (Jan 3,17).
Bojíš se Ježíše? Neměli byste se bát. Nepřišel tě obvinit a odsoudit, ale zachránit tě.
od Billa Pearce
Další články o milosrdenství: