ospravedlnění

Ospravedlnění je akt milosti od Boha v Ježíši Kristu a skrze něj, skrze který je věřící ospravedlněn v Božích očích. Skrze víru v Ježíše Krista je tedy člověku uděleno Boží odpuštění a nachází pokoj se svým Pánem a Spasitelem. Kristus je potomkem a stará smlouva je zastaralá. V nové smlouvě je náš vztah s Bohem založen na jiném základě, je založen na jiné dohodě. (Římanům 3: 21–31; 4,1-8; 5,19; Galatským 2,16)

Zdůvodnění vírou

Bůh povolal Abrahama z Mezopotámie a slíbil jeho potomkům, že jim dá zemi Kanaán. Poté, co byl Abraham v zemi Kanaán, stalo se, že slovo Hospodinovo přišlo k Abramovi ve zjevení: Neboj se, Abrame! Jsem tvůj štít a tvoje velká odměna. Ale Abram řekl: Pane Bože můj, co mi dáš? Jdu tam bez dětí a můj služebník Eliezer z Damašku zdědí můj dům... Nedal jsi mi potomka; a hle, jeden z mých služebníků bude mým dědictvím. A hle, Pán mu řekl: On nebude tvým dědictvím, ale ten, kdo vyjde z tvého těla, bude tvým dědictvím. I řekl mu, aby vyšel, a řekl: Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy; umíš je spočítat A řekl mu: Tvé potomstvo bude tak početné.1. Mojžíš 15,1-5.).

To byl fenomenální příslib. Ale ještě úžasnější je to, co čteme ve verši 6: „Abram uvěřil Pánu a on mu to počítal za spravedlnost.“ Toto je významné prohlášení o ospravedlnění z víry. Abraham byl považován za spravedlivého na základě víry. Apoštol Pavel tuto myšlenku dále rozvíjí v Římanům 4 a Galatským 3.

Křesťané zdědí zaslíbení Abrahama na základě víry – a zákony dané Mojžíšovi tyto sliby prostě nemohou zrušit. Tento princip se používá v Galatským 3,17 učil. Toto je obzvláště důležitý oddíl.

Víra, ne zákon

V Galatským Pavel argumentoval proti právní herezi. V Galatským 3,2 položí otázku:
"Chci to vědět jen od tebe: Přijal jsi Ducha skrze skutky zákona, nebo skrze kázání víry?"

Podobnou otázku si klade ve verši 5: "Tak ten, kdo vám dává Ducha a činí tyto věci mezi vámi, činí to skutky zákona, nebo kázáním víry?"
 

Pavel ve verších 6-7 říká: „Tak se stalo Abrahamovi: uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Proto vězte, že ti, kdo jsou víry, jsou děti Abrahamovy.“ Cituje Pavel 1. Mojžíš 15. Máme-li víru, jsme Abrahamovy děti. Zdědíme sliby, které mu Bůh dal.

Všimněte si verše 9: „Proto ti, kdo jsou z víry, budou požehnáni věřícím Abrahamem.“ Víra přináší požehnání. Ale pokud budeme spoléhat na dodržování zákona, budeme odsouzeni. Protože nesplňujeme požadavky zákona. Ale Kristus nás od toho zachránil. Zemřel pro nás. Všimněte si verše 14: "Vykoupil nás, aby požehnání Abrahamovo přišlo na pohany v Kristu Ježíši a abychom skrze víru obdrželi zaslíbeného Ducha."

Potom ve verších 15–16 Pavel na praktickém příkladu říká křesťanům v Galacii, že mojžíšský zákon nemůže zrušit zaslíbení daná Abrahamovi: „Bratři, budu mluvit lidským způsobem: člověk však neodvolává vůli člověka když se to potvrdí, ani k tomu nic nepřidávejte. Nyní je dáno zaslíbení Abrahamovi a jeho semeni."

Tím „potomkem“ [semeno] je Ježíš Kristus, ale Ježíš není jediný, kdo zdědil sliby dané Abrahamovi. Pavel poukazuje na to, že křesťané také dědí tato zaslíbení. Máme-li víru v Krista, jsme Abrahamovými dětmi a zdědíme zaslíbení skrze Ježíše Krista.

Dočasný zákon

Nyní se dostáváme k verši 17: "Nyní mám na mysli toto: Smlouva, která byla předtím potvrzena Bohem, není porušena zákonem, který byl dán o čtyři sta třicet let později, takže zaslíbení by bylo zmařeno."

Zákon hory Sinaj nemůže porušit smlouvu s Abrahamem, která byla založena na víře v Boží zaslíbení. To je to, co Paul chce říct. Křesťané mají vztah s Bohem založený na víře, ne na zákonech. Poslušnost je dobrá, ale posloucháme podle nové smlouvy, ne podle staré. Pavel zde zdůrazňuje, že mojžíšský zákon – stará smlouva – byl dočasný. Přidávalo se jen do příchodu Krista. Vidíme, že ve verši 19: „Co je tedy zákon? Bylo přidáno kvůli hříchům, dokud nepřijde potomstvo, kterému bylo zaslíbeno."

Kristus je potomek a stará smlouva je zastaralá. V nové smlouvě je náš vztah s Bohem založen na jiném základu, založeném na jiné dohodě.

Přečtěme si verše 24-26: „Zákon byl tedy naším vychovatelem Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Ale poté, co přišla víra, už nejsme pod disciplinárkou. Neboť vy všichni jste dětmi Božími vírou v Krista Ježíše.“ Nejsme pod zákony staré smlouvy.
 
Nyní přejděme k verši 29: „Jste-li Kristovi, pak jste děti Abrahamovy, dědici podle zaslíbení.“ Jde o to, že křesťané přijímají Ducha svatého na základě víry. Jsme ospravedlněni vírou nebo prohlášeni za spravedlivé u Boha vírou. Jsme ospravedlněni na základě víry, nikoli dodržováním zákona a už vůbec ne na základě staré smlouvy. Když věříme Božímu zaslíbení skrze Ježíše Krista, máme s Bohem správný vztah.

Jinými slovy, náš vztah s Bohem je založen na víře a zaslíbení, jako v Abrahamovi. Zákony přidané k Sinaji nemohou změnit slib učiněný Abrahámovi, a tyto zákony nemohou změnit slib, který je dán všem, kteří jsou dětmi víry Abrahámovy. Tento zákonný balíček se stal zastaralým, když Kristus zemřel a nyní jsme v nové smlouvě.

Ani obřízka, kterou Abraham přijal na znamení své smlouvy, nemůže změnit původní slib založený na víře. V Římanům 4 Pavel zdůrazňuje, že jeho víra prohlásila Abrahama za spravedlivého, a proto se stal přijatelným Bohu, když byl neobřezaný. Bylo to nejméně o 14 let později, kdy byla nařízena obřízka. Fyzická obřízka není pro dnešní křesťany vyžadována. Obřízka je nyní srdeční záležitostí (Řím 2,29).

Zákon nemůže zachránit

Zákon nám nemůže dát spásu. Jediné, co může udělat, je odsoudit nás, protože jsme všichni zákonodárci. Bůh předem věděl, že nikdo nemůže dodržovat zákon. Zákon nás upozorňuje na Krista. Zákon nám nemůže dát spásu, ale může nám pomoci vidět naši potřebu spásy. Pomáhá nám uvědomit si, že spravedlnost musí být darem, ne něčím, co můžeme vydělat.

Předpokládejme, že přijde soudný den a soudce se vás zeptá, proč by vás měl nechat dostat do své oblasti. Jak byste odpověděl? Řekli bychom, že jsme dodržovali určité zákony? Doufám, že ne, protože soudce mohl snadno poukázat na zákony, které jsme neudržovali, na hříchy, které jsme nevědomě spáchali a nikdy nelitovali. Nemůžeme říci, že jsme byli dost dobří. Ne - vše, co můžeme udělat, je prosit o milost. Máme víru, že Kristus zemřel, aby nás vykoupil ze všech hříchů. Zemřel, aby nás osvobodil od trestu zákona. To je náš jediný základ pro spásu.

Víra nás samozřejmě vede k poslušnosti. Nová smlouva má spoustu vlastních nabídek. Ježíš klade požadavky na náš čas, naše srdce a naše peníze. Ježíš zrušil mnoho zákonů, ale on také znovu potvrdil a učil některé ty zákony, které by měly být drženy v duchu a ne pouze povrchní. Musíme se dívat na učení Ježíše a apoštoly, abychom viděli, jak by křesťanská víra v naše životy měla fungovat v nové smlouvě.

Kristus zemřel za nás, abychom pro něj mohli žít. Jsme osvobozeni od otroctví hříchu, abychom se stali otroky spravedlnosti. Jsme povoláni sloužit si navzájem, ne sobě. Kristus od nás požaduje vše, co máme, a všechno, co jsme. Jsme povoláni k poslušnosti - ale jsou spaseni vírou.

Ospravedlněn vírou

Můžeme to vidět v Římanům 3. V krátké pasáži Pavel vysvětluje plán spasení. Podívejme se, jak tato pasáž potvrzuje to, co jsme viděli v Galatským. „...protože žádný člověk nemůže být před ním spravedlivý ze skutků zákona. Neboť skrze zákon přichází poznání hříchu. Nyní se však zjevuje Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčená zákonem a proroky“ (v. 20-21).

Písma Starého zákona předpověděly spasení milostí skrze víru v Ježíše Krista, a to není učiněno zákonem staré smlouvy, ale vírou. To je základ novozákonních podmínek našeho vztahu s Bohem skrze našeho Spasitele Ježíše Krista.

Pavel pokračuje ve verších 22-24: „Já však mluvím o spravedlnosti před Bohem, která přichází skrze víru v Ježíše Krista všem věřícím. Neboť v tom není rozdílu: všichni jsou hříšníci a postrádají slávu, kterou by měli mít u Boha, a jsou bez zásluhy ospravedlněni jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši."

Protože Ježíš za nás zemřel, můžeme být prohlášeni za spravedlivé. Bůh ospravedlňuje ty, kdo mají víru v Krista – a proto se nikdo nemůže chlubit tím, jak dobře dodržuje zákon. Pavel pokračuje ve verši 28: "Takže se domníváme, že člověk je ospravedlněn bez skutků zákona, pouze z víry."

To jsou hluboká slova apoštola Pavla. Jakub nás stejně jako Pavel varuje před jakoukoli takzvanou vírou, která ignoruje Boží přikázání. Abrahamova víra ho vedla k poslušnosti Boha (1. Mojžíš 26,4-5). Pavel mluví o skutečné víře, o druhu víry, která zahrnuje věrnost Kristu, celistvou ochotu ho následovat. Ale i tehdy, říká, je to víra, která nás zachraňuje, ne skutky.

V Římanech 5,1-2 Pavel píše: „Když jsme byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista; skrze něho máme také vírou přístup k této milosti, v níž stojíme, a radujeme se v naději na slávu, kterou Bůh dá."

S vírou máme správný vztah s Bohem. Jsme jeho přátelé, ne jeho nepřátelé. To je důvod, proč v den soudu budeme moci stát před ním. Věříme v zaslíbení, které nám dal Ježíš Kristus. Paul vysvětluje Römer 8,1-4 dále:

„Nyní tedy není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Neboť zákon Ducha, který dává život v Kristu Ježíši, vás osvobodil od zákona hříchu a smrti. Neboť to, co zákon nedokázal, oslaben tělem, učinil Bůh: poslal svého Syna v podobě hříšného těla a kvůli hříchu a odsoudil hřích v těle, aby spravedlnost požadovaná zákonem byla v se naplní nám, kteří nyní nežijeme podle těla, ale podle Ducha."

Vidíme tedy, že náš vztah s Bohem je založen na víře v Ježíše Krista. To je smlouva nebo smlouva, kterou Bůh učinil s námi. Slibuje, že nás bude považovat za spravedlivého, pokud budeme mít důvěru v jeho syna. Zákon nás nemůže změnit, ale Kristus může. Zákon nás odsuzuje k smrti, ale Kristus nám slibuje život. Zákon nás nemůže osvobodit od otroctví hříchu, ale Kristus může. Kristus nám dává svobodu, ale není to svoboda být spokojený - je to svoboda sloužit Mu.

Víra nás činí ochotnými následovat našeho Pána a Spasitele ve všem, co nám říká. Vidíme jasná přikázání milovat se navzájem, důvěřovat Ježíši Kristu, hlásat evangelium, pracovat pro jednotu ve víře, shromažďovat se jako církev, budovat si navzájem ve víře, činit dobré skutky služby, čistého a morálního Vést život, žít v míru a odpouštět těm, kteří nás činí špatně.

Tato nová přikázání jsou náročná. Trvají celou dobu. Všechny naše dny jsou oddány službě Ježíši Kristu. Musíme dělat svou práci usilovně a není to široký a snadný způsob. Je to obtížný, náročný úkol, jen málo z nich je ochotných udělat.

Měli bychom také poukázat na to, že naše víra nás nemůže spasit – Bůh nás nepřijímá na základě kvality naší víry, ale skrze víru a věrnost Jeho Syna, Ježíše Krista. Naše víra nikdy nedostojí tomu, co „má“ být – ale nejsme spaseni mírou své víry, ale důvěrou v Krista, který má víru dost pro nás všechny.

Joseph Tkach

ospravedlnění