Audio
Vzkříšení: Dílo je hotovo
Během svátku jara si zvláště připomínáme smrt a vzkříšení našeho Spasitele, Ježíše Krista. Tento svátek nás vybízí, abychom přemýšleli o našem Spasiteli a o spasení, které pro nás dosáhl. Oběti, oběti, zápalné oběti a oběti za hřích nás nesmířily s Bohem. Ale oběť Ježíše Krista přinesla úplné smíření jednou provždy. Ježíš nesl hříchy každého jednotlivce na kříž, i když to mnozí ještě neuznávají a nepřijímají. „Potom (Ježíš) řekl: Hle, přicházím plnit tvou vůli. Pak sebere první, aby mohl použít druhý. Podle této vůle jsme jednou provždy posvěceni obětí těla Ježíše Krista“ (Žid 10,9-10.).
Práce je hotová, dárek připraven. Srovnatelné s tím, že peníze jsou již v bance, stačí je vyzvednout: „On sám je smírnou obětí za naše hříchy, nejen za naše hříchy, ale i za hříchy celého světa“ (1. Johannes 2,2).
Naše víra nijak nepřispívá k účinnosti tohoto činu, ani se nepokouší tento dar získat. Vírou přijímáme neocenitelný dar smíření s Bohem, který nám byl udělen prostřednictvím Ježíše Krista. Když myslíme na vzkříšení našeho Spasitele, jsme naplněni touhou skákat radostí – neboť Jeho vzkříšení nám otevírá radostnou vyhlídku na naše vlastní vzkříšení. Již dnes tedy žijeme v novém životě s Kristem.
Nový výtvor
Naše spasení lze popsat jako nové stvoření. S apoštolem Pavlem můžeme vyznat, že starý muž zemřel s Kristem: «Je-li tedy kdo v Kristu, je nové stvoření; staré pominulo, hle, přišlo nové“ (2. Korinťanům 5,17). Stáváme se novým člověkem, duchovně znovuzrozeným s novou identitou.
Proto je pro nás jeho ukřižování tak důležité. Viseli jsme s ním na kříži, na kterém s ním zemřel starý, hříšný muž, a nyní máme nový život se vzkříšeným Kristem. Je rozdíl mezi starým a novým člověkem. Kristus je obraz Boží a my jsme byli stvořeni znovu k jeho obrazu. Boží láska k nám je tak velká, že poslal Krista, aby nás osvobodil od naší tvrdohlavosti a sobectví.
Úžas nad naším významem nacházíme již v žalmech: „Když vidím nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil: co je člověk, že na něj vzpomínáš, a dítě člověka, které přijímáš ho? Učinil jsi ho o něco nižším než Bůh, korunoval jsi ho ctí a slávou“ (Žalm 8,4-6.).
Rozjímání o nebeských tělesech – Měsíci a hvězdách – a rozjímání o nesmírnosti vesmíru a úžasu vzbuzujících sil každé hvězdy vyvolává otázku, proč se o nás Bůh vůbec stará. Vzhledem k tomuto ohromnému stvoření se zdá těžké si představit, že by nám věnoval pozornost a zajímal se o každého z nás.
Co je to člověk?
My lidé představujeme paradox, na jednu stranu hluboce zapletený do hříchů, na druhou stranu vedeni morálním požadavkem na nás samých. Věda označuje lidi jako „homo sapiens“, součást živočišné říše, zatímco Bible nás nazývá „nephesh“, což je termín používaný také pro zvířata. Jsme stvořeni z prachu a do tohoto stavu se vracíme ve smrti.
Ale podle biblického pohledu jsme mnohem víc než jen zvířata: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil; a stvořil je jako muže a ženu“ (1. Mose 1,27). Jako jedinečné stvoření Boží, vytvořené k obrazu Božímu, mají muži a ženy stejný duchovní potenciál. Sociální role by neměly snižovat duchovní hodnotu člověka. Každý člověk si zaslouží lásku, úctu a respekt. Genesis končí prohlášením, že vše, co bylo stvořeno, bylo „velmi dobré“, přesně tak, jak to Bůh zamýšlel.
Realita ale ukazuje, že s lidstvem je něco zásadně špatně. Co se pokazilo? Bible vysvětluje, že původně dokonalé stvoření bylo zvráceno Pádem: Adam a Eva snědli ovoce ze zakázaného stromu, což způsobilo, že se lidstvo vzbouřilo proti svému Stvořiteli a rozhodlo se jít vlastní cestou.
První známkou jejich hříchu bylo pokřivené vnímání: náhle shledali svou nahotu nepatřičnou: „Pak se jim oběma otevřely oči a viděli, že jsou nazí, spletli fíkové listy a udělali si zástěry“ (1. Mose 3,7). Poznali ztrátu svého intimního vztahu s Bohem. Báli se setkání s Bohem a skrývali se. Skutečný život v harmonii a lásce s Bohem skončil v tu chvíli - duchovně byli mrtví: "V den, kdy budete jíst ze stromu, musíte zemřít" (1. Mose 2,17).
Zůstala čistě fyzická existence, vzdálená naplňujícímu životu, který pro ně Bůh zamýšlel. Adam a Eva představují celé lidstvo ve vzpouře proti svému Stvořiteli; Hřích a smrt proto charakterizují každou lidskou společnost.
plán spásy
Lidský problém spočívá v našem vlastním selhání a vině, nikoli v Bohu. Nabízelo to ideální začátek, ale my lidé jsme o něj přišli. Přesto se k nám Bůh natahuje a má pro nás plán. Ježíš Kristus, Bůh jako člověk, představuje dokonalý obraz Boha a je označován jako „poslední Adam“. Stal se plně člověkem, projevil absolutní poslušnost a důvěru ve svého nebeského Otce, a tím nám dává příklad: „První člověk, Adam, se stal živou bytostí a poslední Adam se stal duchem, který dává život“ (1. Korinťanům 15,45).
Stejně jako Adam přinesl na svět smrt, Ježíš otevřel cestu k životu. Je počátkem nového lidstva, nového stvoření, ve kterém budou všichni jeho prostřednictvím znovu oživeni. Skrze Ježíše Krista Bůh vytváří nového člověka, nad nímž hřích a smrt již nemají moc. Vítězství bylo vybojováno, pokušení bylo odoláno. Ježíš obnovil život ztracený hříchem: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo ve mne věří, i když umřel, bude žít“ (Jan 11,25).
Skrze víru Ježíše Krista se Pavel stal novým stvořením. Tato duchovní změna má vliv na jeho postoj a chování: „Jsem ukřižován s Kristem. Žiji, ale nyní ve mně žije ne já, ale Kristus. Neboť to, co nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sebe samého za mě“ (Galatským 2,19-20.).
Jsme-li v Kristu, pak poneseme i Boží obraz při vzkříšení. Naše mysl ještě nedokáže plně pochopit, jak to bude vypadat. Také přesně nevíme, jak vypadá „duchovní tělo“; ale víme, že to bude úžasné. Náš milostivý a milující Bůh nám požehná nesmírnou radostí a my ho budeme navždy chválit!
Víra v Ježíše Krista a jeho dílo v našich životech nám pomáhají překonat nedokonalosti a proměnit se v bytost, kterou v nás Bůh chce vidět: „My však všichni s odkrytou tváří odrážíme slávu Páně a jsme proměňováni k jeho obrazu z jedné slávy do druhé Hospodina, který je Duch“ (2. Korinťanům 3,18).
Přestože ještě nevidíme Boží obraz v jeho plné slávě, jsme si jisti, že jej jednou uvidíme: „Jako jsme nesli obraz pozemského, tak poneseme i obraz nebeského“ (1. Korinťanům 15,49).
Naše vzkříšená těla budou jako těla Ježíše Krista: slavná, mocná, duchovní, nebeská, nehynoucí a nesmrtelná. Jan říká: „Drazí, již jsme děti Boží; ale ještě se neukázalo, jací budeme. Víme, že až bude odhaleno, budeme jako ono; neboť ho uvidíme takového, jaký je“ (1. Johannes 3,2).
Co vidíš, když někoho potkáš? Vidíte obraz Boha, potenciální velikost, návrh obrazu Krista? Vidíš, jak funguje krásný Boží plán v dávání milosti hříšníkům? Raduješ se, že vykupuje lidstvo, které zbloudilo? Raduješ se, že vykupuje lidstvo, které zbloudilo? Boží plán je mnohem úžasnější než hvězdy a mnohem velkolepější než celý vesmír. Radujme se o svátcích jara, z našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Poděkujte mu za jeho oběť pro vás, která je dostatečná pro celý svět. V Ježíši máte nový život!
Joseph Tkach
Další články o vzkříšení Ježíše Krista: