Vyvolený Bohem

Každý, kdo byl někdy zvolen do týmu, který se účastnil hry nebo cohokoliv, co ovlivňuje ostatní kandidáty, zná pocit, že je vyvolený. To vám dává pocit upřednostňování a preferování. Na druhou stranu, většina z nás také ví opak, ne aby byla zvolena, cítíte se ignorováni a odmítnuti.

Bůh, který nás stvořil takové, jací jsme a který těmto pocitům rozumí, zdůrazňuje, že jeho volba Izraele za svůj lid byla pečlivě zvážena a nebyla náhodná. Řekl jim: "Vy jste lid svatý Hospodinu, svému Bohu, a Hospodin si vás vyvolil za svůj lid mezi všemi národy, které jsou na tváři země." (Deuteronomium 5 Kor4,2). I další verše Starého zákona ukazují, že Bůh si vybral: město, kněze, soudce a krále.

Kolosané 3,12  prohlašujte, že i my, jako Izrael, jsme byli vyvoleni: «Víme, bratři milovaní Boha, pro vaše vyvolení (k jeho lidu)» (1. Thessalonians 1,4). To znamená, že nikdo z nás nebyl nehodou. Všichni jsme zde kvůli Božímu plánu. Všechno, co dělá, dělá s úmyslem, láskou a moudrostí.

Ve svém posledním článku o naší identitě v Kristu jsem dal slovo „vybrat si“ pod kříž. Je to něco, o čem věřím, že je jádrem toho, kdo jsme v Kristu, a také zásadní pro duchovní zdraví. Budeme-li věřit, že jsme zde z nějakého Božího rozmaru nebo z hodu kostkou, naše víra (důvěra) bude slabá a náš vývoj jako zralých křesťanů utrpí.

Každý z nás musí vědět a věřit, že si nás Bůh vybral a nazval nás jménem. Poklepal vás a mě na zádech a řekl: "Vyberu si tě, následuj mě!" Můžeme mít víru v to, že Bůh si nás vybral, miloval nás a má plán pro každého z nás.

Co bychom s těmito informacemi měli dělat kromě pocitu tepla a toastu? Je to základ našeho křesťanského života. Bůh chce, abychom věděli, že mu patříme, že jsme milováni, jsme chtěni a náš Otec se o nás stará. Ale není to proto, že jsme něco udělali. Jak řekl Izraelitům v páté knize Mojžíšově 7,7 řekl: „Ne proto, že jsi byl početnější než všechny národy, Hospodin si tě přál a vyvolil si tě; neboť jsi nejmenší ze všech národů.“ Protože nás Bůh miluje, můžeme spolu s Davidem říci: „Proč se rmoutíš, má duše, a tak se ve mně trápíš? čekat na Boha; neboť mu budu znovu děkovat, že je má spása a můj Bůh“ (Žalm 42,5)!

Protože jsme vybráni, můžeme mu doufat, chválit ho a věřit mu. Pak se můžeme obrátit k druhým a vyzařovat radost, kterou máme v Bohu.

Tammy Tkach