Ježíš nebyl sám

Na shnilém kopci mimo Jeruzalém byl na kříži zavražděn učitel, který se trápil. Nebyl sám. Ten jarní den nebyl jediným problémem v Jeruzalémě.

„Jsem ukřižován s Kristem,“ napsal apoštol Pavel (Galatským 2,20), ale Pavel nebyl jediný. "Zemřeli jste s Kristem," řekl ostatním křesťanům (Kolosanům 2,20). "Jsme pohřbeni s ním," napsal Římanům (Řím 6,4). Co se to tu děje? Všichni tito lidé ve skutečnosti nebyli na tom kopci v Jeruzalémě. O čem tu Pavel mluví? Všichni křesťané, ať už to vědí nebo ne, mají podíl na Kristově kříži.

Byli jste tam, když ukřižovali Ježíše? Pokud jste křesťan, odpověď zní ano, byli jste tam. Byli jsme s ním, i když jsme to tehdy nevěděli. To může znít jako nesmysl. Co to vlastně znamená? V moderním jazyce bychom řekli, že se ztotožňujeme s Ježíšem. Přijímáme ho jako našeho zástupce. Přijímáme jeho smrt jako platbu za naše hříchy.

Ale to není vše. Také přijímáme – a podílíme se – na jeho vzkříšení! „Bůh nás vzkřísil s ním“ (Efezským 2,6). Byli jsme tam ráno vzkříšení. „Bůh vás s ním oživil“ (Koloským 2,13). „Vstali jste s Kristem“ (Koloským 3,1).

Příběh Krista je náš příběh, pokud ho přijmeme, pokud souhlasíme s tím, že budeme identifikováni s naším ukřižovaným Pánem. Náš život je spojen s jeho životem, nejen se slávou vzkříšení, ale také s bolestí a utrpením jeho ukřižování. Můžete to přijmout? Můžeme být s Kristem v jeho smrti? Pokud to potvrdíme, můžeme být s ním v slávě.

Ježíš udělal mnohem víc, než jen zemřít a vstát. Žil spravedlivý život a my se na tomto životě také podílíme. Nejsme dokonalí, samozřejmě – dokonce ani dokonalí, ale jsme povoláni k účasti na novém, hojném Kristově životě. Pavel vše shrnuje, když píše: „Jsme spolu s ním pohřbeni křtem ve smrt, abychom i my, jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých skrze slávu Otcovu, chodili v novém životě.“ S ním pohřben, vzkříšen s ho, naživu s ním.

Nová identita

Jak by měl tento nový život nyní vypadat? „Tak i vy počítejte, že jste mrtví hříchu a živí Bohu v Kristu Ježíši. Nedovolte tedy hříchu vládnout ve vašem smrtelném těle a neposlouchejte jeho žádosti. Nevystavujte své údy hříchu jako zbraně nespravedlnosti, ale předkládejte se Bohu jako mrtví a nyní živí a své údy Bohu jako zbraně spravedlnosti“ (verše 11-13).

Když se ztotožňujeme s Ježíšem Kristem, náš život patří Jemu. „Jsme přesvědčeni, že když jeden zemřel za všechny, zemřeli všichni. A zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, od nynějška nežili pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých“ (2. Korinťanům 5,14-15.).

Stejně jako Ježíš není sám, tak my nejsme sami. Když se ztotožňujeme s Kristem, jsme s ním pohřbeni, stojíme s ním v novém životě a žije v nás. Je s námi v našich zkouškách a v našich úspěších, protože naše životy jsou jeho. Nosí břemeno a dostane uznání a zažijeme radost z sdílení jeho života s ním.

Pavel to popsal těmito slovy: „Jsem ukřižován s Kristem. Žiji, ale ne já, ale žije ve mně Kristus. Neboť to, co nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mě“ (Galatským 2,20).

"Vezměte na sebe kříž, Ježíš vyzval své učedníky," a následujte mne. Identifikujte se se mnou. Nechte starý život ukřižovat a ve vašem těle vládnout nový život. Ať se to stane přes mě. Nech mě žít ve vás a já vám dám věčný život.

Když nastavíme svou identitu v Kristu, budeme s ním v jeho utrpení a v jeho radosti.

Joseph Tkach