Audio
Vzestup a druhý příchod Krista
Ve Skutcích apoštolů 1,9 Je nám řečeno: „A když to řekl, byl viditelně zvednut a mrak jim ho vzal z očí.“ Otázka, která se mi nabízí, je jednoduchá: Proč?
Proč Ježíš tímto způsobem vystoupil do nebe?
Bevor wir aber auf diese Frage zurückkommen, wollen wir uns den folgenden drei Versen zuwenden: Und während sie dem entschwindenden Heiland noch nachschauten, tauchten neben ihnen zwei weiss gekleidete Männer auf: „Ihr Männer von Galiläa“, sagten sie, „was steht ihr da und seht zum Himmel? Dieser Jesus, der von euch weg gen Himmel aufgenommen wurde, wird so wiederkommen, wie ihr ihn habt gen Himmel fahren sehen. Dann kehrten sie nach Jerusalem zurück von dem Berg, der heisst Ölberg und liegt nahe bei Jerusalem, einen Sabbatweg entfernt“ (Apostelgeschichte 1,10-12.).
Tato pasáž je o dvou základních bodech - Ježíš jde do nebe a on přijde znovu. Oba jsou důležití v křesťanské víře a oba jsou součástí apoštolského vyznání. Ježíš šel především do nebe. Toto je obyčejně odkazoval se na jako Kristova obloha jízda, dovolená, která je slavena každoročně ve čtvrtek 40 dny po Velikonocích.
Toto písmo dále poukazuje na to, že se Ježíš vrátí - vrátí se stejně, jako vystoupil do nebe. Podle mého názoru tento poslední bod poukazuje na důvod, proč se Ježíš zjevně dostal do nebe pro všechny - tímto způsobem bylo zdůrazněno, že se ke všem stejně vrátí.
Bylo by pro něj snadné nechat své učedníky vědět, že se vrátí ke svému otci a jednoho dne se vrátí na zem - prostě by zmizel, stejně jako při jiných příležitostech, ale tentokrát, aniž by byl znovu viděn , Další, teologický důvod pro jeho viditelně plovoucí do nebe je mi neznámý. Chtěl dát svým učedníkům a skrze ně signál, aby sdělili konkrétní poselství.
Když Ježíš zmizel viditelně pro všechny, dal jasně najevo, že nebude sám od země, ale bude sedět po pravici svého Otce v nebesích, aby nás zastával jako věčného Velekněze. Jak to kdysi řekl jeden autor, Ježíš je „náš člověk v nebi“. V nebeském království máme někoho, kdo chápe, kdo jsme, kdo zná naše slabosti a potřeby, protože je sám člověkem. Dokonce i v nebi je stále člověk a bůh.
Dokonce i po jeho vzestupu ho svatá Písma nazývají lidskou bytostí. Když Pavel kázal Athéňanům na Areopágu, řekl, že Bůh bude soudit svět člověkem, který je jím jmenován, a že je Ježíš Kristus. A když napsal Timothy, mluvil s ním o člověku Kristu Ježíši. Je stále člověk a jako takový stále tělesně. Z jeho těla vstal z mrtvých a fyzicky vystoupil do nebe. Což nás vede k otázce, kde přesně je toto tělo teď? Jak může všudypřítomný, ani prostorově ani materiálně ohraničený Bůh ve stejném čase fyzicky existovat na určitém místě?
Vznáší se Ježíšovo tělo někde ve vesmíru? Nevím. Také nevím, jak mohl Ježíš projít zavřenými dveřmi nebo vstát do zákonu gravitace ve vzduchu. Fyzické zákony se samozřejmě nevztahují na Ježíše Krista. On je ještě fyzicky existující, ale on nespočívá ne ty limity, které jsou společné tělesnosti. To ještě neodpovídá na otázku místní existence Kristova Těla, ale nemusí to být naše největší starost, že?
Musíme vědět, že Ježíš je v nebi, ale ne přesně tam, kde přesně. Je důležitější, abychom věděli o Kristově duchovním těle, protože Ježíš v současnosti pracuje na Zemi v církevním společenství. A dělá to skrze Ducha svatého.
Ježíš svým tělesným vzkříšením zviditelnil, že bude i nadále existovat jako lidská bytost i jako bůh. Jsme si tedy jisti, že jako nejvyšší kněz má pochopení našich slabostí, jak je nazýváno v Židech. S viditelným vzestupem pro všechny je jedno jasné: Ježíš prostě nezmizel - spíše jako náš nejvyšší kněz, obhájce a prostředník, pokračuje ve své službě pouze jiným způsobem.
Další důvod
Vidím další důvod, proč Ježíš fyzicky vystoupil do nebe a aby to všichni viděli. S Johnem 16,7 říká se, že Ježíš řekl svým učedníkům: „Je pro vás dobré, že odcházím. Protože když neodejdu, Utěšitel k tobě nepřijde. Ale když odejdu, pošlu ho k tobě."
Nejsem si jistý, proč, ale zjevně Ježíšův Vzestup musel být před Letnicemi. A když učedníci viděli Ježíše stoupat do nebe, byli okamžitě jisti příchodem zaslíbeného Ducha svatého.
Nebyl tedy žádný smutek, přinejmenším nic není zmíněno ve Skutcích. Člověk se nebál toho, že staré dobré časy strávené s fyzicky přítomným Ježíšem patřily minulosti. Minulý společný čas také nebyl idealizován. Spíše se člověk díval s radostí do budoucnosti, což slibovalo, že přinese mnohem významnější, jak slíbil Ježíš.
Verfolgen wir die Apostelgeschichte weiter, so lesen wir von einem aufgeregten Treiben unter den 120 Glaubensbrüdern. Sie waren zusammengekommen, um zu beten und die vor ihnen liegende Arbeit zu planen. Sie wussten, dass sie einen Auftrag zu erfüllen hatten, und deshalb wählten sie einen Apostel, der an Judas’ Stelle treten sollte. Ihnen war bekannt, dass sie stellvertretend für das neue Israel, dessen Grund Gott legte, 12 Apostel sein mussten. Sie hatten sich zu einer gemeinsamen Besprechung getroffen; denn es lag ja durchaus einiges zu entscheiden vor.
Ježíš jim již dal pokyn, aby šli jako jeho svědci po celém světě. Museli jen čekat v Jeruzalémě, jak jim Ježíš přikázal, až do poskytnutí duchovní moci, dokud nedostal slibovaný Utěšitel.
Ježíšův Vzestup se tak stal dramatickým bubnem, momentem napětí v očekávání počáteční jiskry, která by apoštoly katapultovala do stále se rozšiřujících sfér jejich služby. Jak jim Ježíš slíbil, měli by dosáhnout ještě větších věcí skrze Ducha svatého než samotného Pána a viditelný vzestup Ježíše k Ježíši slíbil, že se stane více významných věcí.
Ježíš nazval Ducha svatého „jiným Utěšitelem“ (Jan 14,16); im Griechischen gibt es nun zwei unterschiedliche Begriffe für „andern“. Der eine bezeichnet etwas Ähnliches, der andere etwas Unterschiedliches; Jesus meinte offenkundig etwas Ähnliches. Der Heilige Geist ist Jesus ähnlich. Er repräsentiert eine persönliche Präsenz Gottes, nicht allein eine übernatürliche Macht. Der Heilige Geist lebt, lehrt und spricht; er trifft Entscheidungen. Er ist eine Person, eine göttliche Person, und als solche Teil des einen Gottes.
Duch svatý je tak podobný Ježíšovi, že můžeme říci, že Ježíš žije v nás, žije v církevním společenství. Ježíš řekl, že přijde a zůstane u věřících - přebývá je - a bude to dělat v podobě Ducha svatého. Ježíš tedy odešel, ale nenechal nás k sobě, navrátil se k nám skrze Ducha svatého.
Ale bude to také fyzické a viditelné pro všechny a věřím, že to byl hlavní důvod jeho vzestupu ve stejném tvaru. Neměli bychom předpokládat, že Ježíš už byl na Zemi ve formě Ducha svatého, a tak se již vrátil, takže není čeho čekat víc, než co máme.
Ne, Ježíš dává jasně najevo, že Jeho návrat není nic tajného, neviditelného. Bude tak jasné jako denní světlo, tak jasné, jak stoupá slunce. To bude viditelné pro každého, stejně jako jeho Vzestup byl viditelný pro všechny na hoře Olivetské téměř před lety 2000.
To nám dává naději, že můžeme očekávat víc, než co nás nyní obklopuje. V tuto chvíli vidíme spoustu slabosti. Poznáváme své vlastní slabosti, naše církve a křesťanství jako celku. Jsme určitě sjednoceni nadějí, že se věci promění v lepší, a Kristus nás ujišťuje, že ve skutečnosti dramaticky zasáhne, aby dal království Boží impuls nepředstavitelných rozměrů.
Nenechá věci tak, jak jsou. Vrátí se, stejně jako jeho učedníci viděli, jak mizí na obloze - fyzické a viditelné pro všechny. To zahrnuje i detail, který bych ani nepřikládal tolik důležitosti: oblakům. Bible slibuje, že se Ježíš, jak byl vzat oblakem do nebe, znovu vrátí, nesen mraky. Nevím, co je v nich hlubší význam - pravděpodobně symbolizují anděly, kteří se objevují společně s Kristem, ale budou také viděni v jejich původní podobě. Tento bod je jistě méně důležitý.
Ústředním bodem je však dramatický návrat samotného Krista, který bude doprovázen záblesky světla, ohlušujícími zvuky a fenomenálními výjevy Slunce a Měsíce, a kdokoli to bude moci svědčit. Bude to nepochybné. Nikdo nebude schopen říci, že se to stalo na místě. Když se Kristus vrátí, tato událost bude vnímána všude a nikdo ji nebude zpochybňovat.
A když na to přijde, uděláme to, jako Paul v 1. Dopis Soluňským, vytrženým ze světa, aby se setkali s Kristem ve vzduchu. V této souvislosti se mluví o vytržení, které se nebude odehrávat tajně, ale spíše veřejně, viditelné pro všechny; každý uvidí, jak se Kristus vrací na zem. A tak se podílíme na Ježíšově nanebevstoupení i na jeho ukřižování, pohřbu a vzkříšení. I my vystoupíme do nebe, abychom se setkali s vracejícím se Pánem, a pak se i my vrátíme na zem.
Je to rozdíl?
Kdy se to všechno stane, však nevíme. Mění to něco na tom, jak žijeme? Mělo by to tak být. v 1. Korinťanům a im 1. Praktická vysvětlení k tomu najdeme v Janově dopise. To je to, co se říká v 1. John 3,2-3: „Drazí, my jsme již Boží děti; ale ještě nebylo prozrazeno, co budeme. Ale víme, že až to bude odhaleno, budeme jako oni; protože ho uvidíme takového, jaký je. A každý, kdo v něj má takovou naději, se očišťuje tak, jako je čistý on."
Potom Jan říká, že věřící poslouchají Boha; nechceme žít hříšný život. Naše přesvědčení, že se Ježíš vrátí a budeme jako on, má praktické důsledky. To způsobuje, že se snažíme zanechat hříchy. To zase neznamená, že bychom zachránili naše úsilí nebo naše špatné chování nás zničí; spíše to znamená, že se snažíme nehřešit.
Druhé biblické vysvětlení tohoto lze nalézt v 1. Korintským 15 na konci kapitoly o vzkříšení. Po svém výkladu o Kristově návratu a našem zmrtvýchvstání v nesmrtelnosti Pavel ve verši 58 říká: „Proto, moji drazí bratři, buďte pevní, pevní a stále se rozmnožujte v díle Páně, protože víte, že vaše práce není marná. v Pánu."
Takže před námi leží práce jako před prvními učedníky. Poslání, které jim Ježíš v té době dal, je také platné pro nás. Máme evangelium, zprávu, která má být oznámena; a máme moc Ducha svatého k naplnění tohoto poslání. Takže je před námi práce. Nemusíme čekat nečinně ve vzduchu, abychom čekali na Ježíšův návrat. Mimochodem, také se nemusíme dívat do Písma na vodítka, jak přesně to bude, protože Bible nám jasně ukazuje, že to není na nás, abychom to věděli. Namísto toho máme slib, že přijde znovu, a to by nám mělo stačit. Před námi je práce a my bychom se měli věnovat dílu Pána se vší silou, protože víme, že tato práce není marná.
Michael Morrison
