Splnit zákon

V Římanům Pavel píše: «Láska neškodí bližnímu; tak láska je naplněním zákona“ (Římanům 13,10 Např). Máme přirozenou tendenci obrátit výrok „láska naplňuje zákon“ a říkat: „Zákon naplňuje lásku“. Zejména pokud jde o vztahy, chceme vědět, kde jsme. Chceme jasně vidět nebo stanovit standard pro to, jak bychom měli mít vztah k druhým a jak je milovat. Zákon mi dává míru toho, jak naplňuji lásku, a je mnohem snazší ji měřit, než když je láska cestou k naplnění zákona.

Problém s tímto argumentem je v tom, že člověk může dodržovat zákon, aniž by miloval. Člověk však nemůže milovat, aniž by tím splnil zákon. Zákon dává pokyny, jak se bude chovat osoba, která miluje. Rozdíl mezi zákonem a láskou spočívá v tom, že láska funguje zevnitř, osoba se mění zevnitř. Zákon na druhou stranu ovlivňuje pouze vnější, vnější chování.

Je to proto, že láska a zákon mají velmi odlišné myšlenky. Osoba, která je vedena láskou, nepotřebuje pokyny, jak se chovat láskyplně, ale právem řízená osoba ji potřebuje. Obáváme se, že bez silných zásad vedení, jako je zákon, který nás nutí, abychom se chovali správně, se pravděpodobně nebudeme chovat odpovídajícím způsobem. Pravá láska však není podmíněna, protože ji nelze donutit ani vynutit. Dává se volně a svobodně, jinak to není láska. Může to být přátelské přijetí nebo uznání, ale ne láska, protože láska není podmínkou. Přijetí a uznání obvykle podléhají podmínkám a často jsou zaměňovány s láskou.

Proto je naše takzvaná „láska“ tak snadno přepsána, když lidé, které milujeme, nedosahují našich očekávání a požadavků. Bohužel, tento druh lásky je pouze uznání, které dáváme nebo zadržujeme v závislosti na našem chování. Mnozí z nás byli takto ošetřeni našimi sousedy, našimi rodiči, učiteli a nadřízenými a často také duševně zacházíme s našimi dětmi a dalšími lidskými bytostmi.

Možná proto se cítíme tak nepříjemně s myšlenkou, víra Kristova v nás, která nahradila zákon. Chceme s něčím něco měřit. Jsme však spaseni milostí skrze víru a už nepotřebujeme měřítko. Pokud nás Bůh miluje navzdory našim hříchům, jak můžeme tak málo ocenit naše spoluobčany a popřít jejich lásku, pokud nebudou jednat podle našich představ?

Apoštol Pavel to Efezanům vysvětluje takto: „Je skutečně čistá milost, že jsi spasen. Pro sebe nemůžete udělat nic jiného, ​​než věřit tomu, co vám Bůh dává. Nezasloužil sis to ničím; Bůh totiž nechce, aby se někdo mohl odvolávat na své vlastní úspěchy před sebou »(Efezanům 2, 8–9 GN).

Dobrou zprávou je, že jste spaseni pouze milostí skrze víru. Za to můžete být velmi vděční, protože nikdo kromě Ježíše nedosáhl míry spásy. Díky Bohu za jeho bezpodmínečnou lásku, skrze kterou tě ​​vykoupí a promění v Kristovu bytost!

Joseph Tkach