Kdo je Ježíš Kristus?

Bůh Syn je druhá Božská osoba, zplozená Otcem od věčnosti. On je slovo a obraz Otce – skrze něj a pro něj stvořil Bůh všechno. Byl poslán Otcem jako Ježíš Kristus, Bůh, zjevený v těle, aby nám umožnil dosáhnout spasení. Byl počat z Ducha svatého a narodil se z Panny Marie – byl plně Bohem a plně člověkem, spojil dvě přirozenosti v jednu osobu. On, Syn Boží a Pán nade vším, je hoden cti a uctívání. Jako prorokovaný vykupitel lidstva zemřel za naše hříchy, byl fyzicky vzkříšen z mrtvých a vystoupil do nebe, kde působí jako prostředník mezi člověkem a Bohem. Znovu přijde ve slávě, aby vládl nad všemi národy jako Král králů v království Božím (Jan 1,110.14; Kolosané 1,15-16; Hebrejci 1,3; John 3,16; titus 2,13; Matthew 1,20; Skutky apoštolů 10,36; 1. Korinťanům 15,3-4; Hebrejci 1,8; Zjevení 19,16).

Křesťanství je o Kristu

„Křesťanství ve svém jádru není krásný, složitý systém jako buddhismus, zastřešující morální kodex jako islám nebo jemný soubor rituálů, jaké vykreslují některé církve. Rozhodujícím výchozím bodem pro jakoukoli diskusi na toto téma je skutečnost, že „křesťanství“ je – jak to slovo napovídá – celé o jedné osobě, Ježíši Kristu (Dickson 1999:11).

Křesťanství, ačkoliv bylo původně považováno za židovskou sektu, se od judaismu lišilo. Židé měli víru v Boha, ale většina z nich nepřijala Ježíše jako Krista. Další skupina zmiňovaná v Novém zákoně, pohanští „zbožní“, k nimž Cornelius patřil (Skutky 10,2), měli také víru v Boha, ale opět ne všichni přijali Ježíše jako Mesiáše.

„Osoba Ježíše Krista je ústředním bodem křesťanské teologie. Zatímco někdo by mohl definovat „teologii“ jako „mluvení o Bohu“, „křesťanská teologie“ dává ústřední místo roli Krista“ (McGrath 1997:322).

„Křesťanství není souborem soběstačných nebo oddělených myšlenek; představuje trvalou odpověď na otázky vznesené životem, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista. Křesťanství je historické náboženství, které vzniklo v reakci na konkrétní soubor událostí zaměřených na Ježíše Krista.

Bez Ježíše Krista není křesťanství. Kdo byl tento Ježíš? Co na něm bylo tak zvláštního, že ho Satan chtěl zničit a potlačit příběh o jeho narození (Zjevení 12,4-5; Matthew 2,1-18)? Co na něm způsobilo, že jeho učedníci byli tak odvážní, že byli obviněni, že obrátili svět vzhůru nohama? 

Bůh k nám přichází skrze Krista

Poslední studie skončila zdůrazněním, že Boha můžeme poznat pouze skrze Ježíše Krista (Matouš 11,27), který je skutečným odrazem Božího nitra (Žid 1,3). Pouze skrze Ježíše můžeme poznat, jaký je Bůh, protože Ježíš jediný je zjeveným obrazem Otce (Koloským 1,15).

Evangelia vysvětlují, že Bůh vstoupil do lidské dimenze skrze osobu Ježíše Krista. Apoštol Jan napsal: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh“ (Jan 1,1). Slovo bylo identifikováno jako Ježíš, který se „stal tělem a přebýval mezi námi“ (Jan 1,14).

Ježíš, Slovo, je druhá osoba Božství, v níž „přebývá tělesně veškerá plnost Božství“ (Kolosanům 2,9). Ježíš byl plně člověkem i plně Bohem, Synem člověka a Synem Božím. „Neboť se Bohu zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost“ (Koloským 1,19), „a z jeho plnosti jsme my všichni obdrželi milost za milost“ (Jan 1,16).

„Kristus Ježíš, jelikož byl v božské podobě, nepovažoval za loupež rovné Bohu, ale pokořil se a přijal podobu služebníka, stal se podobným lidem a známým vzhledem jako člověk“ (Filipským 2,5-7). Tato pasáž vysvětluje, že Ježíš se zbavil výsad božství a stal se jedním z nás, aby ti, „kdo věří v jeho jméno, měli právo stát se Božími dětmi“ (Jan 1,12). My sami věříme, že jsme osobně, historicky a eschatologicky konfrontováni s božstvím Boha v lidskosti této konkrétní osoby Ježíše z Nazareta (Jinkins 2001: 98).

Když potkáme Ježíše, potkáme Boha. Ježíš říká: „Kdybyste mne znali, znali jste i Otce“ (Jan 8,19).

Ježíš Kristus je stvořitelem a udržovatelem všech věcí

Pokud jde o „Slovo“, Jan nám říká, že „Na počátku bylo u Boha. Všechny věci jsou stvořeny stejným a bez téhož nevzniká nic, co je stvořeno“ (Jan 1,2-3.).

Pavel tuto myšlenku rozvádí: „...všechno bylo stvořeno skrze něho a pro něho“ (Koloským 1,16). Židé také mluví o „Ježíšovi, který byl na malou chvíli nižší než andělé“ (tj. stal se člověkem), „pro kterého je všechno a skrze něhož je všechno“ (Židům 2,9-10). Ježíš Kristus „je přede vším a všechno je v něm“ (Koloským 1,17). On „všechno podporuje svým mocným slovem“ (Žid 1,3).

Židovští vůdci nechápali jeho božskou podstatu. Ježíš jim řekl: „Vyšel jsem od Boha“ a „než Abraham vznikl, já jsem“ (Jan 8,42.58). „JÁ JSEM“ odkazovalo na jméno, které Bůh použil pro sebe, když mluvil k Mojžíšovi (2. Mose 3,14), a následně se ho farizeové a učitelé zákona snažili kamenovat za rouhání, protože tvrdil, že je božský (Jan 8,59).

Ježíš je Syn Boží

Jan o Ježíši napsal: „Viděli jsme jeho slávu, slávu jako od Otce jednorozeného, ​​plného milosti a pravdy“ (Jan 1,14). Ježíš byl jediný a jediný Syn Otce.

Když byl Ježíš pokřtěn, Bůh na něj zavolal: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení“ (Marek 1,11; Luke 3,22).

Když Petr a Jan dostali vidění Božího království, Petr viděl, že Ježíš je na stejné úrovni jako Mojžíš a Eliáš. Nepochopil, že Ježíš byl „hoden větší cti než Mojžíš“ (Žid 3,3), a ten větší než proroci stál uprostřed nich. Znovu se ozval hlas z nebe a zvolal: „Toto je můj drahý syn, v němž mám zalíbení; slyš ho!" (Matouš 17,5). Protože Ježíš je Syn Boží, měli bychom také slyšet, co nám chce říci.

Toto byla ústřední pasáž v kázání apoštolů, když šířili dobrou zprávu o spasení v Kristu. Všimněte si Skutků apoštolů 9,20, kde se o Saulovi, než se stal známým jako Pavel, píše: „A hned kázal v synagógách o Ježíši, že toto je Syn Boží.“ Vzkříšení z mrtvých (Římanům 1,4).

Oběť Syna Božího umožňuje věřícím, aby byli spaseni. „Neboť Bůh tak miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). "Otec poslal Syna, aby se stal Spasitelem světa" (1. Johannes 4,14).

Ježíš je Pán a Král

Při narození Krista zvěstoval anděl pastýřům toto poselství: „Dnes se vám narodil Spasitel, kterým je Kristus Pán v městě Davidově“ (Luk. 2,11).

Jan Křtitel byl pověřen, aby „připravil cestu Páně“ (Mark 1,1-4; John 3,1-6.).

Ve svých úvodních poznámkách v různých epištolách se Pavel, Jakub, Petr a Jan zmiňovali o „Pánu Ježíši Kristu“ (1. Korinťanům 1,2-3; 2. Korinťanům 2,2; Efezským 1,2; James 1,1; 1. Petr 1,3; 2. Jan 3; atd.)

Výraz Pán označuje suverenitu nad všemi aspekty víry a duchovního života věřícího. Zjevení 19,16 nám připomíná, že Slovo Boží, Ježíš Kristus,

"Král králů a Pán pánů"

je.

Moderní teolog Michael Jinkins ve své knize Pozvání do teologie říká: „Jeho nárok na nás je absolutní a komplexní. Patříme zcela, tělem i duší, v životě i ve smrti Pánu Ježíši Kristu“ (2001:122).

Ježíš je prorokovaný Mesiáš, Spasitel

V Danielovi 9,25 prohlašuje Bůh, že Mesiáš, princ, přijde vysvobodit svůj lid. Mesiáš znamená v hebrejštině „pomazaný“. Ondřej, první Ježíšův následovník, poznal, že on a ostatní učedníci „našli Mesiáše“ v Ježíši, což se z řečtiny překládá jako „Kristus“ (Pomazaný) (Jan 1,41).

Mnoho starozákonních proroctví hovořilo o příchodu Spasitele [Spasitele, Vykupitele]. Ve svém vyprávění o Kristově narození Matouš často podrobně popisuje, jak se tato proroctví o Mesiáši naplnila v životě a službě Božího Syna, který byl při své inkarnaci zázračně počat z Ducha svatého v panně jménem Marie a nazvaný Ježíš. , což znamená spasitel. „To vše se stalo, aby se splnilo, co Hospodin mluvil ústy proroka (Matouše 1,22).

Lukáš napsal: „Musí se splnit vše, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v prorocích a v žalmech“ (Lk 2 Kor4,44). Musel splnit mesiášské předpovědi. Ostatní evangelisté svědčí o tom, že Ježíš je Kristus (Marek 8,29; Luke 2,11; 4,41; 9,20; John 6,69; 20,31).

Raní křesťané učili, že „Kristus musí trpět a jako první vstát z mrtvých a kázat světlo svému lidu a pohanům“ (Skutky 26,23). Jinými slovy, že Ježíš „je skutečně Spasitel světa“ (Jan 4,42).

Ježíš se v soucitu a úsudku vrací

Pro křesťana celý příběh vede a odchází z událostí Kristova života. Příběh jeho života je ústředním bodem naší víry.

Ale tento příběh ještě neskončil. Pokračuje od doby Nového zákona až po věčnost. Bible vysvětluje, že Ježíš vede svůj život v nás, a jak to dělá, bude projednáno v následující lekci.

Ježíš se také vrátí (Jan 14,1-3; Skutky apoštolů 1,11; 2. Thessalonians 4,13-18; 2. Petr 3,10-13 atd.). Nevrací se, aby se vypořádal s hříchem (to již učinil svou obětí), ale pro spásu (Žd. 9,28). Na jeho „trůnu milosti“ (Hebr 4,16) „bude soudit svět spravedlivě“ (Skutky 17,31). „Ale naše občanství je v nebi; odkud očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista“ (Filipským 3,20).

závěr

Písmo zjevuje Ježíše jako Slovo, které se stalo tělem, Synem Božím, Pánem, Králem, Mesiášem, Spasitelem světa, který přijde podruhé, aby projevil milosrdenství a soud. Je ústředním bodem křesťanské víry, protože neexistuje křesťanství bez Krista. Musíme slyšet, co musí říct.

James Henderson