Proč musel Ježíš zemřít?

Ježíšova práce byla úžasně plodná. Učil a uzdravoval tisíce. Přilákal velké množství posluchačů a mohl mít mnohem větší dopad. Mohl by uzdravit více tisíců, kdyby šel k Židům a ne-Židům, kteří žili v jiných zemích. Ale Ježíš dovolil, aby jeho práce byla náhle ukončena. Mohl se vyhnout zatčení, ale rozhodl se zemřít namísto toho, aby poslal svůj vzkaz do světa. Ačkoli jeho učení bylo důležité, on ne jen přišel učit, ale také umřít, a jeho smrt on dělal více než v jeho životě. Smrt byla nejdůležitější součástí Ježíšova díla. Když myslíme na Ježíše, myslíme na kříž jako na symbol křesťanství, na chléb a víno z večeře Páně. Náš Vykupitel je Vykupitel, který zemřel.

Narodil se zemřít

Starý zákon nám říká, že Bůh se několikrát objevil v lidské podobě. Kdyby Ježíš chtěl jen uzdravovat a učit, mohl by se jednoduše „objevit“. Ale udělal více: stal se člověkem. Proč? Aby mohl zemřít. Abychom porozuměli Ježíši, musíme pochopit jeho smrt. Jeho smrt je ústřední součástí poselství o spasení a něčím, co má přímý dopad na všechny křesťany.

Ježíš řekl, že „Syn člověka nepřišel být obsluhován, ale že má sloužit a dát svůj život za vykoupení [mnoho Bible a Elberfeldova Bible: jako výkupné] za mnohé“ Matt. 20,28). Přišel obětovat svůj život, zemřít; jeho smrt by měla „koupit“ spásu pro ostatní. To byl hlavní důvod, proč přišel na Zemi. Jeho krev byla vylita pro ostatní.

Ježíš oznámil své umučení a smrt svým učedníkům, ale zjevně mu nevěřili. „Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, jak musí jít do Jeruzaléma a hodně trpět od starších, velekněží a zákoníků, být usmrcen a třetího dne vzkříšen. A Petr si ho vzal stranou a káral ho, řka: Bůh tě ochraňuj, Pane! Nedovolte, aby se vám to stalo!" (Matouš 1 Kor6,21-22.)

Ježíš věděl, že musí zemřít, protože to tak bylo napsáno. „...A jak je tedy psáno o Synu člověka, že má mnoho trpět a být opovrhován?“ (Marek. 9,12; 9,31; 10,33-34.) "A začal od Mojžíše a všech proroků a vysvětlil jim, co se o něm říká ve všech Písmech... Tak je psáno, že Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých" (Luk 24,27 a 46).

Vše se stalo podle Božího plánu: Herodes a Pilát udělali jen to, co Boží ruka a rada, „aby se stalo předem“ (Sk. 4,28). V zahradě Getsemanské prosil v modlitbě, zda by nemohla být jiná cesta; žádný nebyl (Luk. 22,42). Jeho smrt byla nezbytná, abychom byli spaseni.

Trpící služebník

Kde to bylo napsáno Nejjasnější proroctví se nachází v Izajášovi 53. Sám Ježíš má Izajáše 53,12 citováno: „Neboť vám říkám, že se ve mně musí naplnit, co je psáno: ‚Byl počítán mezi zločince‘. Neboť, co je o mně psáno, se stane“ (Lk 22,37). Ježíš, bez hříchu, by měl být počítán mezi hříšníky.

Co dalšího je napsáno v Izajášovi 53? „Skutečně nesl naši nemoc a vzal na sebe naše bolesti. Ale my jsme si mysleli, že ho Bůh sužuje, bije a umučuje. Ale on je zraněn pro naše nepravosti a zdrcený pro naše hříchy. Trest je na něm, abychom měli pokoj a jeho ranami jsme uzdraveni. Všichni jsme zabloudili jako ovce a každý se díval svou cestou. Ale Pán na něj uvrhl hříchy nás všech“ (verše 4-6).

Byl „sužován pro nepravost mého lidu... ačkoli nikomu neublížil... A tak ho Pán udeřil nemocí. Když dal svůj život za oběť za vinu... [on] nese jejich hříchy... [nesl] hříchy mnohých... a přimlouval se za zločince“ (verše 8-12). Izajáš popisuje muže, který netrpí za své vlastní hříchy, ale za hříchy druhých.

Tento muž má být „vytržen ze země živých“ (verš 8), ale tím příběh nekončí. Má „vidět světlo a mít hojnost. A svým poznáním on, můj služebník, spravedlivý, ustanoví spravedlnost mezi mnohými... bude mít semeno a bude dlouho žít“ (verše 11 a 10).

To, co napsal Izaiáš, Ježíš splnil. Dal život za své ovečky (Jan 10, 15). Ve své smrti vzal na sebe naše hříchy a trpěl za naše prohřešky; byl potrestán, abychom měli mír s Bohem. Jeho utrpením a smrtí se vyléčí nemoc naší duše; jsme ospravedlněni - naše hříchy jsou odstraněny. Tyto pravdy jsou v Novém zákoně rozšířeny a prohloubeny.

Smrt v hanbě a hanbě

„Oběšený muž je Bohem proklet,“ stojí v něm 5. Mojžíš 21,23. Kvůli tomuto verši viděli Židé Boží prokletí na každém ukřižovaném člověku, jak píše Izajáš, jako „zabitého Bohem“. Židovští kněží si pravděpodobně mysleli, že to Ježíšovy učedníky odradí a ochromí. Ve skutečnosti ukřižování zničilo jejich naděje. Sklíčeně přiznali: „Doufali jsme, že to byl on, kdo by měl vykoupit Izrael“ (Lukáš 24,21). Vzkříšení pak obnovilo její naděje a letniční zázrak ji naplnil obnovenou odvahou prohlásit za hrdinu, který byl podle všeobecného přesvědčení absolutním antihrdinou: ukřižovaného Mesiáše.

„Bůh našich otců,“ prohlásil Petr před veleradou, „vzkřísil Ježíše, kterého jste pověsili na dřevo a zabili“ (Sk. 5,30). V "Holz" nechává Petr vyznít celou ostudu ukřižování. Ale on říká, že hanba není na Ježíši – je na těch, kteří ho ukřižovali. Bůh mu požehnal, protože si nezasloužil prokletí, které utrpěl. Bůh odvrátil stigma.

Pavel mluví o stejné kletbě v Galatským 3,13 na: „Kristus nás však vykoupil z kletby zákona, protože se pro nás stal prokletím; neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě‘...“ Ježíš se za nás stal prokletím, abychom byli osvobozeni od prokletí zákona. Stal se něčím, čím nebyl, abychom se my mohli stát něčím, čím nejsme. „Neboť toho učinil hříchem za nás, který hřích nepoznal, abychom se v něm stali spravedlností Boží“ (2. Cor.
5,21).

Ježíš se za nás stal hříchem, abychom skrze něj mohli být prohlášeni za spravedlivé. Protože trpěl, co jsme si zasloužili, vykoupil nás z prokletí – trestu – zákona. „Trest je na něm, abychom měli pokoj.“ Díky jeho trestu se můžeme těšit z pokoje s Bohem.

Slovo kříže

Učedníci nikdy nezapomněli na potupný způsob, jakým Ježíš zemřel. Někdy to bylo dokonce středem jejich kázání: „...ale my kážeme Krista ukřižovaného, ​​kámen úrazu pro Židy a bláznovství pro Řeky“ (1. Korinťanům 1,23). Pavel dokonce nazývá evangelium „slovem o kříži“ (verš 18). Vyčítá Galaťanům, že ztratili ze zřetele pravý obraz Krista: „Kdo vás okouzlil, když viděl, že Ježíš Kristus byl ve vašich očích namalován ukřižovaným?“ (Gal. 3,1.) V tom viděl hlavní poselství evangelia.

Proč je kříž „evangelium“ dobrá zpráva? Protože jsme byli vykoupeni na kříži a tam naše hříchy dostaly zasloužený trest. Pavel se zaměřuje na kříž, protože je klíčem k našemu spasení skrze Ježíše.

Nebudeme vzkříšeni ke slávě, dokud nebude splacena vina za naše hříchy, kdy budeme učiněni spravedlivými v Kristu, „jak je to před Bohem“. Jen tak můžeme vstoupit do slávy s Ježíšem.

Pavel řekl, že Ježíš zemřel „za nás“ (Řím. 5,6-8; 2. Korinťanům 5:14; 1. Thessalonians 5,10); a "za naše hříchy" zemřel (1. Korinťanům 15,3; Gal. 1,4). On "sám vynesl naše hříchy...ve svém těle na stromě" (1. Petr 2,24; 3,18). Pavel dále říká, že jsme zemřeli s Kristem (Řím. 6,3-8.). Tím, že v něj věříme, máme podíl na jeho smrti.

Přijmeme-li Ježíše Krista jako našeho Spasitele, jeho smrt se počítá jako naše; naše hříchy se počítají jako jeho a jeho smrt ruší trest za tyto hříchy. Je to, jako bychom viseli na kříži, jako kdyby nás přijali prokleté hříchy. Ale on to udělal za nás, a protože to udělal, můžeme být ospravedlněni, to znamená, že je považován za spravedlivý. On vezme náš hřích a naši smrt; dává nám spravedlnost a život. Princ se stal žebrákem, takže se můžeme stát žebráky chlapců.

Ačkoli se v Bibli říká, že Ježíš za nás zaplatil výkupné (ve starém smyslu vykoupení: výkupné, výkupné), výkupné nebylo zaplaceno žádné konkrétní autoritě – jde o obraznou frázi, která chce dát najevo, že je stál nás neuvěřitelně vysokou cenu, aby nás osvobodil. „Byli jste koupeni za cenu“, jak Pavel popisuje naše vykoupení skrze Ježíše: i to je metaforická fráze. Ježíš nás „koupil“, ale „nezaplatil“ nikomu.

Někteří říkali, že Ježíš zemřel, aby uspokojil otcovy právní nároky – ale dalo by se také říci, že to byl sám otec, kdo zaplatil cenu tím, že za to poslal a dal svého jediného syna. 3,16; Rom. 5,8). V Kristu na sebe vzal trest sám Bůh – tak bychom nemuseli; „Neboť z milosti Boží okusí smrt za všechny“ (Žid. 2,9).

Unikněte z Božího hněvu

Bůh miluje lidi – ale nenávidí hřích, protože hřích lidem škodí. Proto nastane „den hněvu“, kdy Bůh soudí svět (Řím. 1,18; 2,5).

Kdo odmítne pravdu, bude potrestán (2, 8). Kdo odmítne pravdu o Boží milosti, pozná druhou stránku Boha, jeho hněv. Bůh chce, aby každý činil pokání (2. Petr 3,9), ale ti, kdo nečiní pokání, pocítí následky svého hříchu.

V Ježíšově smrti jsou nám odpuštěny hříchy a skrze jeho smrt unikneme Božímu hněvu, trestu za hřích. To však neznamená, že milující Ježíš rozhněvaného Boha uklidnil nebo do jisté míry „potichu koupil“. Ježíš se hněvá hříchem stejně jako Otec. Ježíš není jen soudcem světa, který miluje hříšníky natolik, aby zaplatil trest za jejich hříchy, ale je také soudcem světa, který odsuzuje (Mt 25,31-46.).

Když nám Bůh odpouští, hřích prostě neomyl a předstírá, že nikdy neexistoval. V celém Novém zákoně nás učí, že hřích je překonán Ježíšovou smrtí. Hřích má vážné následky - následky, které můžeme vidět na Kristově kříži. To stálo Ježíš bolest a stud a smrt. Nesl trest, který jsme si zasloužili.

Evangelium odhaluje, že Bůh jedná spravedlivě, když nám odpouští (Řím. 1,17). Neignoruje naše hříchy, ale vypořádává se s nimi v Ježíši Kristu. „Toho Bůh ustanovil pro víru, usmíření v jeho krvi, aby dokázal svou spravedlnost...“ (Řím.3,25). Kříž ukazuje, že Bůh je spravedlivý; ukazuje, že hřích je příliš vážný na to, aby byl ignorován. Je vhodné, aby byl hřích potrestán, a Ježíš dobrovolně vzal náš trest na sebe. Kromě Boží spravedlnosti ukazuje kříž také Boží lásku (Řím. 5,8).

Jak říká Izajáš, jsme v míru s Bohem, protože Kristus byl potrestán. Kdysi jsme byli daleko od Boha, ale nyní jsme se k němu přiblížili skrze Krista (Ef. 2,13). Jinými slovy, jsme smířeni s Bohem skrze kříž (v. 16). Základní křesťanskou vírou je, že náš vztah s Bohem závisí na smrti Ježíše Krista.

Křesťanství: toto není soubor pravidel. Křesťanství je víra, že Kristus udělal vše, co potřebujeme, abychom napravili s Bohem – a udělal to na kříži. Byli jsme „usmířeni s Bohem ve smrti jeho Syna, zatímco jsme byli nepřáteli“ (Řím. 5,10). Skrze Krista Bůh usmířil vesmír „uzavřením pokoje svou krví na kříži“ (Koloským 1,20). Jsme-li jeho prostřednictvím smířeni, jsou nám odpuštěny všechny hříchy (verš 22) – smíření, odpuštění a spravedlnost znamenají jedno a totéž: pokoj s Bohem.

Vítězství!

Pavel používá zajímavou metaforu pro spasení, když píše, že Ježíš „zbavil moci a autority jejich moci, dal je na veřejnou prezentaci a učinil je triumfem v Kristu [a. tr.: přes kříž]“ (Koloským 2,15). Používá obraz vojenské přehlídky: vítězný generál vede nepřátelské zajatce v triumfálním průvodu. Jsi odzbrojený, ponížený, vystavený. Pavel zde říká, že to Ježíš udělal na kříži.

To, co se zdálo být potupnou smrtí, bylo ve skutečnosti vrcholným triumfem Božího plánu, protože Ježíš skrze kříž zvítězil nad nepřátelskými silami, Satanem, hříchem a smrtí. Jejich nároky na nás byly plně uspokojeny smrtí nevinné oběti. Nemohou žádat více, než již bylo zaplaceno. Je nám řečeno, že Ježíš svou smrtí sebral moc „toho, kdo měl moc nad smrtí, dokonce i ďábla“ (Žid. 2,14). "...Proto se zjevil Syn Boží, aby zničil skutky ďáblovy" (1. Jo. 3,8). Vítězství bylo vybojováno na kříži.

oběť

Ježíšova smrt je také popisována jako oběť. Myšlenka oběti čerpá z bohaté starozákonní tradice oběti. Izajáš nazývá našeho Tvůrce „obětí viny“ (Deut3,10). Jan Křtitel ho nazývá „Beránkem Božím, který snímá hřích světa“ (Jan. 1,29). Pavel ho zobrazuje jako oběť smíření, oběť za hřích, velikonočního beránka, kadidlovou oběť (Řím. 3,25; 8,3; 1. Korinťanům 5,7; Eph. 5,2). List Hebrejům ho nazývá obětí za hřích (10,12). Jan ho nazývá obětí smíření „za naše hříchy“ (1. Jo. 2,2; 4,10).

Existuje několik jmen pro to, co Ježíš udělal na kříži. Jednotliví autoři Nového zákona k tomu používají různé termíny a obrázky. Přesný výběr slov, přesný mechanismus nejsou rozhodující. Důležité je, že jsme spaseni skrze Ježíšovu smrt, že jedině jeho smrt nám otevře spásu. "Jeho ranami jsme uzdraveni." Zemřel, aby nás osvobodil, smazal naše hříchy, vytrpěl náš trest, aby si vykoupil naše spasení. "Milovaní, když nás Bůh tak miloval, měli bychom i my milovat jeden druhého" (1. Jo. 4,11).

Léčení: Sedm klíčových slov

Bohatství Kristova díla je v Novém zákoně vyjádřeno celou řadou jazykových obrazů. Tyto obrazy můžeme nazvat podobenstvími, vzory, metaforami. Každá část kreslí část obrázku:

• Výkupné (ve významu téměř synonymum pro „vykoupení“): cena zaplacená za výkupné, osvobodit někoho. Důraz je kladen na myšlenku osvobození, nikoli na povahu ceny.
• Výkup: v původním slova smyslu také na základě " výkupného ", také kupř. B. vykupování otroků.
• Odůvodnění: Opět stojí před Bohem bez viny, jako po osvobození u soudu.
• Spása (spása): Základní myšlenkou je osvobození nebo záchrana z nebezpečné situace. Obsahuje také uzdravení, uzdravení a návrat k celistvosti.
• Smíření: Obnovení narušeného vztahu. Bůh nás smíří se sebou. On se snaží obnovit přátelství a my jsme jeho iniciativu.
• Dětství: Stáváme se legitimními Božími dětmi. Faith mění náš rodinný stav: z outsidera na člena rodiny.
• Odpuštění: lze vidět dvěma způsoby. Podle zákona znamená odpuštění zrušení dluhu. Mezilidské znamená odpuštění, které odpouští osobní zranění (Podle Alistera McGratha, Pochopení Ježíše, str. 124-135).

Michael Morrison

Proč musel Ježíš zemřít?