Letnice: síla pro evangelium

Ježíš slíbil svým učedníkům: „Hle, posílám na vás, co můj Otec slíbil. Ale musíte zůstat ve městě, dokud nebudete obdařeni mocí shůry“ (Lukáš 24,49). Lukáš opakuje Ježíšův slib: «A když s nimi večeřel, přikázal jim, aby neopouštěli Jeruzalém, ale čekali na zaslíbení Otce, o kterém řekl, že jste ho ode mne slyšeli; neboť Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým nedlouho po těchto dnech“ (Sk. 1,4-5.).

V knize Skutků se dozvídáme, že učedníci dostali slíbený dar v den Letnic, protože - byli pokřtěni Duchem svatým, který je obdařil Boží mocí. „Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak je Duch inspiroval, aby mluvili“ (Skutky 2,4).

Židé tradičně spojují Letnice s převodem zákona a smlouvy uzavřené s izraelským lidem na hoře Sinaj. Díky Novému zákonu máme dnes úplnější porozumění. Spojujeme Letnice s Duchem svatým a smlouvou, kterou Bůh uzavřel s lidmi ze všech národů, kteří patří do jeho církve.

Povolán být svědky

O Letnicích si připomínáme, že nás Bůh povolal jako svůj nový lid: „Vy jste však vyvolené pokolení, královské kněžstvo, svatý lid, lid pro svůj majetek, abyste hlásali přízeň toho, který vás povolal temnotou do jeho nádherné světlo »(1. Petr 2,9).

Jaký je účel našeho povolání? Proč nás Bůh nazývá lidem, který máme vlastnit? Zvěstovat jeho požehnání. Proč nám dává Ducha svatého? Být svědky Ježíše Krista: „Přijmete moc, až na vás sestoupí Duch svatý, a budete mými svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku a Samaří a až na konec země“ (Skutky 1,8). Duch svatý nás zmocňuje kázat evangelium, hlásat dobrou zprávu, že lidé jsou v Božím království skrze Boží milost a milosrdenství a skrze to, co pro nás Kristus udělal.

Bůh s námi uzavřel smlouvu, dohodu. Bůh nám slibuje věčný život, přičemž Duch svatý představuje nezadatelné právo na naši spásu (právo, které ještě není podmínkou). Boží zaslíbení, to je Jeho část dohody. Vyznačuje se milostí, milosrdenstvím a Duchem svatým. Jsme povoláni a obdařeni Duchem svatým – nyní a zde začíná naše část – abychom byli svědky Božího milosrdenství, které na nás sestoupilo v Ježíši Kristu, našem Spasiteli. To je poslání církve, její účel a účel, ke kterému je povolán každý člen Boží církve, tělo Kristovo.

Církev má pověření kázat evangelium a učit lidi o vykoupení, které nám bylo koupeno skrze Kristovu oběť: «Tak je psáno, že Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; a aby pokání a odpuštění hříchů bylo kázáno v jeho jménu mezi všemi národy. Vy jste toho svědky z Jeruzaléma“ (Lk 2 Kor4,46-48). Duch svatý byl dán apoštolům a věřícím o Letnicích, aby se mohli stát oprávněnými svědky Ježíše Krista.
Pověření církve je součástí obrazu, který nám objasňuje den Letnic. V den Letnic slavíme dramatický začátek novozákonní církve. Pamatujeme také na naše duchovní přijetí do Boží rodiny a neustálou obnovu a sílu a odvahu, kterou nám Bůh dává skrze Ducha svatého. Letnice nám připomínají, že Duch svatý vede církev v pravdě a vede, inspiruje a vybavuje Boží lid, aby byl stvořen „k obrazu jeho Syna, aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími“ (Římanům 8,29) a že se za nás bude přimlouvat u Božího trůnu (verš 26). Stejně tak nám Letnice mohou připomenout, že Církev se skládá ze všech lidí, v nichž přebývá Duch svatý. Každý rok nám Letnice připomínají, abychom zachovali jednotu v duchu prostřednictvím svazku pokoje (Efezským 4,3).

Křesťané si tento den připomínají na památku Ducha svatého, kterého společně v různých dobách přijali. Církev není jen místem, kde se vyučují zásady zdravého a ctnostného života; existuje za účelem hlásání dobrodiní Ježíše Krista a znovu zdůrazňuje: „Vy jste však vyvolené pokolení, královské kněžstvo, svatý lid, lid do vlastnictví, abyste hlásali dobrodiní toho, kdo vás povolal do temnoty. do jeho úžasného světla“ (1. Petr 2,9).

I když se všichni chceme stát duchovně proměněnými lidmi, není to jediný cíl, který máme. Křesťané mají misi - misi, která je zmocněna Duchem svatým. Inspiruje nás k ohlašování Pána Ježíše Krista a k šíření poselství smíření skrze víru v jeho jméno po celém světě.

Letnice jsou výsledkem života vedeného Duchem svatým - života, který svědčí o spravedlnosti, moci a milosrdenství Ježíše Krista. Věrný křesťanský život je svědectvím evangelia. Takový život dokazuje, odhaluje pravdu, že Bůh v nás pracuje. Je to chodící, mluvící svědectví evangelia.

Duchovní sklizeň

Letnice byly původně dožínky. I dnes se církev věnuje duchovní sklizni. Ovocem či výsledkem poslání církve je šíření evangelia a hlásání spásy člověka skrze Ježíše. „Pozdvihněte oči a pohleďte na pole: jsou zralá ke sklizni,“ řekl Ježíš svým učedníkům, když byli v Samaří. Již zde Ježíš mluvil o duchovní žni, v níž je lidem dán věčný život: „Kdo sklízí, přijímá mzdu a sbírá ovoce pro věčný život, aby se společně radoval ten, kdo rozsévá i sklízí“ (Jan 4,35-36.).

Při jiné příležitosti viděl Ježíš zástup a řekl svým učedníkům: «Žeň je hojná, ale dělníků málo. Požádejte proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Matouš 9,37-38). K tomu by nás Letnice měly inspirovat. Máme děkovat Bohu tím, že nám pomáhá vidět ty kolem nás, kteří jsou připraveni na duchovní žeň. Máme žádat o více pracovníků, protože toužíme po tom, aby se na Božích duchovních požehnáních podílelo více lidí. Chceme, aby Boží lid hlásal požehnání toho, kdo nás zachránil.

„Mým pokrmem,“ řekl Ježíš, „je činit vůli toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo“ (Jan 4,34). To byl jeho život, jeho jídlo, jeho energie. On je zdrojem našeho života. On je náš chléb, chléb věčného života. Naší duchovní obživou je konat Jeho vůli, Jeho dílo, kterým je evangelium. Máme jít v Ježíšových šlépějích a vyvyšovat Jeho způsob života, když žije v nás. Měli bychom mu dovolit, aby dosáhl svých cílů v našich životech a žil pro jeho slávu.

Poselství rané církve

Kniha Skutků je plná evangelizačních projevů. Poselství se opakuje stále dokola a zaměřuje se na Ježíše Krista jako Spasitele, Pána, Soudce a Krále. Dokonce i Cornelius, římský setník, znal zprávu. Petr mu řekl: "Znáš poselství spásy, které Bůh nechal hlásat lidu Izraele: On přinesl pokoj skrze Ježíše Krista a Kristus je Pánem nade vším!" (Skutky 10,36 Naděje pro všechny). Petr shrnul poselství, které bylo již tak rozšířené, že ho znal i Kornélius: „Víte, co se stalo v celém Judsku, počínaje Galileou po křtu, který Jan kázal, jak Bůh pomazal Ježíše Nazaretského Duchem svatým a silou; chodil, činil dobro a uzdravoval všechny, kdo byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. A my jsme svědky všeho, co činil v Judeji a v Jeruzalémě“ (Skutky 10:37-39).

Petr pokračoval v kázání evangelia, zmiňoval Ježíšovo ukřižování a vzkříšení, a pak shrnul poslání církve: „Přikázal nám kázat lidu a svědčit, že byl Bohem ustanoven, aby soudil živé i mrtvé. . Všichni proroci o něm svědčí, že v jeho jménu budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří“ (Skutky 10:42-43).
Tak kážeme spasení, milost a Ježíše Krista. Ano, jistě! Je to největší požehnání, jaké jsme kdy zažili. Pravda o našem spasení je vzrušující a my se o ni chceme podělit se svým okolím, aby se i oni mohli těšit ze stejného požehnání! Když byla církev pronásledována za kázání Ježíšova poselství, modlila se za odvahu, aby mohla kázat ještě více! «Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni; a všichni byli naplněni Duchem svatým a směle mluvili slovo Boží... s velikou mocí svědčili apoštolové o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a velká milost byla se všemi“ (Sk. 4,31.33). Duch svatý jim byl dán, aby mohli kázat Krista.

Pro každého křesťana

Duch nebyl dán pouze apoštolům nebo nově založené církvi jako celku. Duch svatý je dán každému křesťanovi, který věří v Ježíše. Každý z nás by měl být živým svědectvím o Ježíši Kristu, protože naše naděje je v Kristu, protože každý z nás má příležitost dát svou naději povzbudivou odpověď. Poté, co byl Štěpán ukamenován za to, že kázal o Ježíši Kristu, přišlo na ranou církev velké pronásledování s ještě větším dopadem. Všichni kromě apoštolů uprchli z Jeruzaléma (Sk 8,1). Kamkoli přišli, mluvili slovo a „kázali evangelium Pána Ježíše“ (Sk 11,19-20.).

Lukáš vykresluje obraz mnoha křesťanských mužů a žen, kteří uprchli z Jeruzaléma kvůli své víře v Ježíše Krista. Nelze je umlčet, i když byly ohroženy jejich životy! Nezáleželo na tom, zda jsou to starší nebo laici - každý z nich vydal své svědectví o Ježíši Kristu. Když se toulali, byli dotázáni, proč opustili Jeruzalém. Nepochybně to řekli každému, kdo se zeptal.

To je ovoce Ducha svatého; toto je duchovní sklizeň, která byla zapálena Letnicemi. Tito lidé byli připraveni odpovědět! Byla to vzrušující doba a stejné nadšení by mělo vládnout i dnes v církvi. Stejný Duch svatý vedl učedníky tehdy a stejný Duch vede církev dnes. Můžete požádat, aby stejná smělost byla svědkem Ježíše Krista!

Joseph Tkach