Těžká cesta

„Sám totiž řekl: ‚Neodtáhnu od tebe svou ruku, ani tě neopustím‘“ (Židům 13:5).

Co děláme, když nevidíme svoji cestu? Pravděpodobně není možné projít životem bez obav a problémů, které s sebou život přináší. Někdy jsou téměř nesnesitelné. Zdá se, že život je občas nespravedlivý. Proč je to tak? Rádi bychom to věděli. Mnohem nepředvídatelné nás trápí a my se divíme, co to znamená. Není to nic nového, lidská historie je plná stížností, ale v tuto chvíli není možné to všechno pochopit. Když nám však chybí poznání, Bůh nám na oplátku dává něco, čemu říkáme víra. Věříme tam, kde nám chybí přehled a plné porozumění. Pokud nám Bůh dává víru, pak postupujeme s důvěrou vpřed, i když nevidíme, nerozumíme ani nemáme podezření, jak by to mělo jít dál.

Když čelíme těžkostem, Bůh nám dává víru, že to břemeno nemusíme nést sami. Když Bůh, který neumí lhát, něco slíbí, jako by to již byla skutečnost. Co nám Bůh říká o neklidných časech? Pavel se nám hlásí v 1. 10 Korintským 13 "Ještě na vás nepřišlo žádné pokušení kromě lidského; Ale věrný je Bůh, který nedovolí, abyste byli pokoušeni nad vaše schopnosti, ale také vytvoří východisko z pokušení, abyste je mohli vydržet.“

To je podporováno a dále vysvětleno 5. Genesis 31:6 a 8: „Buďte pevní a pevní, nebojte se a nebojte se jich. Neboť Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou; ruku od tebe nestáhne a neopustí tě. Ale Hospodin jde před tebou; bude s tebou a ruku od tebe nestáhne a neopustí tě; neboj se a buď odvážný."

Nezáleží na tom, co projdeme nebo kam musíme jít, nikdy to neuděláme sami. Faktem je, že Bůh na nás již čeká! Před námi nás připravil na cestu ven.

Přijmeme-li víru, kterou nám Bůh nabízí, důvěryhodně se odevzdáme všemu, co nám dává život.

David Stirk