Lepší než mravenci

Byl jste někdy v obrovském davu, kde jste se cítil malý a bezvýznamný? Nebo jste seděli v letadle a všimli si, že lidé na zemi byli malí jako škůdci? Někdy si myslím, že v Božích očích vypadáme jako kobylky, které skáčou v hlíně.

V Isaiah 40,22-24 říká Bůh:
Je dosazen na trůn nad kruhem Země a ti, kteří na něm žijí, jsou jako kobylky; roztahuje oblohu jako závoj a rozprostírá ji jako stan, ve kterém žije; Odhalí knížata, že nejsou ničím, a ničí soudce na zemi: Jakmile jsou zasazeni, sotva byli zaseto, jakmile se jejich kmen zakoření v zemi, pak na ně foukne, aby uschly a vyhodit je do Cyclone je vezme pryč jako plevy. Znamená to, že pro nás jako „pouhé kobylky“ moc neznamená? Můžeme být pro tak mocnou bytost důležití?

40. kapitola Izajáše nám ukazuje směšnost přirovnávání lidí k velkému Bohu: „Kdo je stvořil? Ten, kdo vede jejich armádu podle čísla, kdo je všechny nazývá jménem. Tak velké je jeho bohatství a tak silný, že nikdo nemůže chtít“ (Izajáš 40,26).

Stejná kapitola se také zabývá otázkou naší hodnoty pro Boha. Vidí naše potíže a nikdy neodmítá naslouchat našemu případu. Hloubky jeho chápání daleko převyšují naše. Zajímá ho slabý a unavený a dává jim sílu a sílu.

Kdyby Bůh seděl na trůnu vysoko nad zemí, pak by nás mohl vidět jen jako hmyz. Ale vždy je s námi v nás přítomen a dává nám velkou pozornost.

Zdá se, že my lidé jsme neustále zaměstnáni obecnou otázkou smyslu. To vedlo některé k přesvědčení, že jsme tu byli náhodou a že naše životy nemají smysl. „Tak pojďme slavit!“ Ale ve skutečnosti jsme cenní, protože jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Vidí nás jako lidské bytosti, z nichž na každém záleží; každý ho ctí po svém. V milionovém davu je každý stejně důležitý jako ten druhý – každý je vzácný pro Stvořitele našich duší.

Proč se zdá, že jsme tak znepokojeni tím, že si navzájem popíráme význam? Někdy urážíme, ponižujeme a urážíme ty, kteří nesou obraz Stvořitele. Zapomínáme nebo ignorujeme skutečnost, že Bůh miluje každého. Nebo jsme tak arogantní, abychom věřili, že někteří byli dáni na tuto zemi jen proto, aby se podrobili určitým „nadřízeným“? Zdá se, že lidstvo sužuje nevědomost a arogance, dokonce i zneužívání. Jediným skutečným řešením tohoto hlavního problému je samozřejmě znalost a víra v toho, kdo nám dal život, a tedy význam. Mezitím musíme vidět, jak nejlépe zvládneme tyto věci.

Naším příkladem, jak se k sobě chovat jako k smysluplným bytostem, je Ježíš, který nikdy s nikým nepovažoval za odpadky. Naší odpovědností vůči Ježíši a sobě navzájem je následovat jeho příklad - poznávat Boží obraz v každé osobě, se kterou se setkáváme. Jsme pro Boha důležití? Jako nositelé jeho podoby se o něj tolik staráme, že poslal svého jediného syna, aby za nás zemřel. A to říká všechno.

Tammy Tkach

Lepší než mravenci