Vylil život Krista

Dnes bych vás chtěl povzbudit, abyste respektovali napomenutí, které Pavel dal Filipínské církvi. Požádal ji, aby něco udělala, a já vám ukážu, o co jde, a požádám vás, abyste se rozhodli udělat totéž.

Ježíš byl úplně Bůh a zcela člověk. Další písmo, které hovoří o ztrátě jeho božství, se nachází v Filipanech.

«Neboť ve vás je toto uzpůsobení, které bylo také v Kristu Ježíši, který, když byl v podobě Boha, nedržel se jako loupež, aby byl jako Bůh; ale vyprázdnil se, vzal na sebe podobu služebníka a byl učiněn jako člověk a vynalezen jako člověk svým zevnějškem, ponížil se a stal se poslušným až do smrti, dokonce do smrti na kříži. Proto ho Bůh povýšil nade všechny zástupy a dal mu jméno nade všechna jména, aby se ve jménu Ježíše skláněla všechna kolena těch, kdo jsou na nebi, na zemi i pod zemí, a každý jazyk vyznával, že Ježíš Kristus je Pán, ke slávě Boží, »(Filipským. 2,5-11.).

S těmito verši bych rád vznesl dvě věci:

1. Co říká Pavel o Ježíšově povaze.
2. Proč to říká.

Když jsme se rozhodli, proč svědčil o Ježíšově povaze, máme také naše rozhodnutí pro příští rok. Význam veršů 6-7 by však mohl být snadno nesprávně interpretován jako význam toho, že se Ježíš nějakým způsobem vzdal božství. Ale Paul to neřekl. Analyzujme tyto verše a uvidíme, co opravdu říká.

Byl ve tvaru Boha

Otázka: Co tím myslí postava Boha?

Verše 6-7 jsou jediné verše v NT, které obsahují řecké slovo, pro které Paul
"Gestalt", ale řecký SZ obsahuje slovo čtyřikrát.
Richter 8,18 „A řekl Zebachovi a Zalmunně: Jak se měli muži, které jste zabili v Táboře? Řekli: Byli jako ty, každý byl krásný jako královské děti."
 
zaměstnání 4,16 "Stál tam a já jsem nepoznal jeho vzhled, před mýma očima byla postava, slyšel jsem hlas, který šeptal:"
Izajáš 44,13 „Řezbář natáhne vodicí linii, nakreslí ji tužkou, opracuje řezbářskými noži a vytyčí kružítkem; a dělá to jako mužský obraz, jako mužskou krásu, přebývat v domě."

Daniel 3,19 „Nabuchodonozor byl naplněn hněvem a jeho tvář se změnila vůči Šadrachovi, Méšachovi a Abednegovi. Vydal rozkaz, aby se trouba zahřála sedmkrát více než obvykle."
Pavel znamená (termínová forma), která znamená Kristovu slávu a majestát. On měl slávu a majestát a všechny odznaky božství.

Být rovný Bohu

Nejlépe srovnatelné použití rovnosti nacházíme u Johna. Joh 5,18 "Proto se ho Židé ještě více snažili zabít, protože nejen porušil sobotu, ale také nazval Boha svým vlastním Otcem, čímž se stal rovným Bohu."

Pavel tedy myslel na Krista, který byl v podstatě roven Bohu. Jinými slovy, Pavel řekl, že Ježíš měl plnou majestát Boží a byl ve své přirozenosti Bůh. Na lidské úrovni by to bylo ekvivalentem toho, že někdo měl vzhled člena královské rodiny a byl skutečně členem královské rodiny.

Všichni známe lidi, kteří se chovají jako králové, ale nejsou, a čteme o některých členech královských rodin, kteří se jako králové nechovají. Ježíš měl jak „vzhled“, tak podstatu božství.

zvedl se jako loupež

Jinými slovy, něco, co můžete použít pro svůj vlastní prospěch. Pro privilegované osoby je velmi snadné používat svůj status pro osobní výhody. Léčí se přednostně. Pavel říká, že i když byl Bůh ve formě a v podstatě, Ježíš jako lidská bytost tuto skutečnost nevyužil. Verše 7-8 ukazují, že jeho postoj byl diametrálně odlišný.

Ježíš se rozmotal

Co mu chybí? Odpověď zní: nic. Byl úplně Bůh. Bůh nemůže přestat být Bohem, ani na chvíli. Vzdal se všech božských vlastností nebo pravomocí, které měl. Udělal zázraky. Dokázal číst myšlenky. Použil svou moc. A v přeměně ukázal svou slávu.

Co tím Pavel myslel, lze vidět z jiného verše, ve kterém používá stejné slovo pro „vyprázdněný“.
1. Korinťanům 9,15 „Ale já jsem toho [tato práva] nijak nevyužil; Nepsal jsem to proto, abych to tak u sebe udržel. Mnohem raději bych zemřel, než abych si nechal zničit svou slávu!“

„Vzdal se všech svých výsad“ (GN1997 trans.), „netrval na svých výsadách. Ne, vzdal se toho“ (Naděje pro všechny). Ježíš jako člověk nepoužíval svou božskou přirozenost ani božské síly pro svůj vlastní prospěch. Používal je ke kázání evangelia, školení učedníků atd. – ale nikdy k tomu, aby si usnadnil život. Jinými slovy, nepoužil svou moc pro svůj vlastní prospěch.

• Těžký test v poušti.
• Když nezavolal oheň z nebe, aby zničil nepřátelská města.
• Ukřižování. (Řekl, že na svou obranu mohl povolat armády andělů.)

Vzdal se dobrovolně všech výhod, které mohl mít jako Bůh, aby se mohl plně účastnit našeho lidstva. Znovu si přečtěte verše 5-8 a zjistěte, jak je tento bod jasný.

Filip. 2,5-8 Neboť toto smýšlení bylo ve vás, jaké bylo i v Kristu Ježíši, 6 kterýž, jsa podobenstvím Božím, neulpíval na loupeži, aby se vyrovnal Bohu; 7 ale vyprázdnil se, vzal na sebe podobu služebníka, připodobnil se lidem a našel se navenek jako člověk, 8 pokořil se a stal se poslušným až k smrti, až k smrti na kříži.

Pak Pavel končí poznámkou, že Bůh nakonec povýšil Krista nade všechny lidi. Filip. 2,9
„Proto ho Bůh povýšil nade všechny masy a dal mu jméno nade všechna jména. Aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a aby každý jazyk ke slávě Boha Otce vyznával, že Ježíš Kristus je Pán."

Existují tedy tři úrovně:

• Práva a výsady Krista jako Boha.

• Jeho volba neuplatňovat tato práva, ale spíše být služebníkem.

• Jeho konečné zvýšení v důsledku tohoto životního stylu.

Privilege - Service - Zvýšení

Nyní je větší otázka, proč jsou tyto verše ve Filipským? Nejprve si musíme pamatovat, že list Filipským je dopis napsaný zvláštní církvi ve zvláštní čas ze specifických důvodů. Proto to, co Pavel řekl v 2,5-11 říká, že to souvisí s účelem celého dopisu.

Účel dopisu

Za prvé, měli bychom si pamatovat, že když Pavel poprvé navštívil Filipy a založil tam Církev, byl zatčen6,11-40). Jeho vztah k církvi byl však od počátku velmi vřelý. Filipským 1,3-5 Děkuji svému Bohu, kdykoli na vás myslím, 4 vždy v každé své modlitbě za vás všechny, s radostnou přímluvou 5 za vaše společenství v evangeliu od prvního dne až dosud.

Tento dopis píše z vězení v Římě. Filipským 1,7 "Je jedině správné, že to o vás všech myslím, protože vás mám ve svém srdci, vás všechny, kteří se podílíte na milosti jak na mých poutech, tak na obraně a potvrzování evangelia se mnou."
 
Ale není ani deprimovaný ani zklamaný, ale spíše šťastný.
Phil. 2,17-18 Ale i kdybych byl vylit jako úlitba za oběť a kněžskou službu vaší víry, raduji se a raduji se s vámi všemi; 18 Stejně tak se budete radovat a radovat se mnou."

I když psal tento dopis, nadále velmi horlivě podporovali. Filip. 4,15-18 „A vy Filipští také víte, že na začátku [kázání] evangelia, když jsem vyrazil z Makedonie, žádný sbor se mnou nesdílel vyúčtování příjmů a výdajů, kromě vás samotných; 16 Dokonce i v Soluni jsi mi poslal jednou, ba dokonce dvakrát něco, abys uspokojil mé potřeby. 17 Netoužím po daru, ale toužím po tom, aby ovoce bylo na tvém účtu hojné. 18 Všechno mám a mám hojnost; Jsem plně zaopatřen, protože jsem dostal tvůj dar od Epafrodita, příjemnou oběť, Bohu přijatelnou."

Tón dopisu tedy znamená úzké vztahy, silné křesťanské společenství lásky a ochotu sloužit a trpět za evangelium. Existují však také náznaky, že ne všechno je takové, jaké by mělo být.
Phil. 1,27 "Jedině veďte své životy hodné evangelia Kristova, abych o vás slyšel, ať přijdu a uvidím vás, nebo budu nepřítomen, jak stojíte v jednom duchu a jednomyslně usilujete o víru v evangelium."
"Veď svůj život" - řečtina. Zdvořilost znamená plnit své povinnosti jako občan společnosti.

Paul má strach, protože vidí, že v Philippi tak zjevné postoje komunity a lásky mají určité napětí. Vnitřní neshody ohrožují lásku, jednotu a komunitu.
Filipským 2,14 "Udělejte vše bez reptání a váhání."

Filip. 4,2-3 „Napomínám Evodii a napomínám Syntyche, aby byla jednotná v Pánu.
3 A také tě žádám, můj věrný spoluslužebníku, postarej se o ty, kteří se mnou za to bojovali, spolu s Clemensem a dalšími mými spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života."

Stručně řečeno, komunita věřících měla problémy, když se někteří stali sobeckými a arogantními.
Filip. 2,1-4 Je-li [mezi vámi] napomenutí v Kristu, je-li ujištění o lásce, je-li společenství Ducha, je-li něha a soucit, 2 učiňte mou radost plnou, jsem jednomyslný a mám podobný milovat, být jedné mysli a mít na paměti jednu věc. 3 Nedělejte nic ze sobectví nebo marné ctižádosti, ale v pokoře jeden druhého považujte za vyššího, než jste sám.

Zde vidíme následující problémy:
1. Dochází ke střetům.
2. Dochází k bojům o moc.
3. Jste ambiciózní.
4. Jsou namyšlení tím, že trvají na svých vlastních cestách.
5. To ukazuje na přehnaně vysoké sebehodnocení.
 
Jedná se především o vlastní zájmy.

Je snadné spadnout do všech těchto nastavení. Viděl jsem je ve mně a dalších letech. Je také snadné oslepit, že tyto postoje jsou pro křesťana špatné. Verše 5-11 se v podstatě dívají na příklad Ježíše, aby se vzduch zbavil veškerých arogancí a všech sobectví, která nás tak snadno napadnou.

Pavel říká: Myslíte si, že jste lepší než ostatní a že si zasloužíte respekt a čest od církve? Zvažte, jak velký a mocný Kristus skutečně byl. Pavel říká: Nechcete se podřídit ostatním, nechcete sloužit bez uznání, jste naštvaní, protože vás ostatní vidí jako daných? Zvažte, co je Kristus ochoten udělat bez.

"Ve vynikající knize Williama Hendricka Exit Interviews (rozhovory na výstupu) hlásí
o studii, kterou učinil o těch, kteří opustili církev. Mnoho lidí, kteří rostou v církvi, stojí u vchodu do kostela a ptá se lidí, proč přišli. Tímto způsobem jste se chtěli snažit uspokojit „vnímanou potřebu“ lidí, kterých jste chtěli dosáhnout. Ale jen málo, pokud vůbec nějaké, stojí u zadních dveří, aby se zeptali, proč odcházejí. To udělal Hendricks a výsledky jeho studia stojí za to přečíst.

Když jsem si pročítal komentáře těch, kteří odešli, byl jsem ohromen (spolu s některými velmi bystrými a bolestivými komentáři některých přemýšlivých lidí, kteří odešli), co někteří lidé od Církve očekávali. Chtěli všelijaké věci, které pro církev nejsou podstatné; jako být obdivován, přijímat „mazlení“ a očekávat od ostatních, že naplní všechny jejich potřeby, aniž bychom se sami zavázali uspokojovat potřeby druhých“ (The Plain Truth, Jan 2000, 23).

Pavel ukazuje Filipany na Krista. Vyzývá je, aby žili svůj život v křesťanské komunitě tak, jak to učinil Kristus. Kdyby takto žili, Bůh je bude oslavovat stejně jako Kristus.

Filip. 2,5-11
„Neboť toto smýšlení jest ve vás, což bylo i v Kristu Ježíši, 6 kterýž, jsa v podobě Boží, nepřilnul k podobě Boží jako kořist; 7 ale vyprázdnil se, vzal na sebe podobu služebníka a připodobnil se lidem a našel se navenek jako člověk, 8 pokořil se a stal se poslušným až k smrti, k smrti na kříži. 9 Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno, 11 a každý jazyk na nebi, na zemi i pod zemí vyznával, že Ježíš Kristus je Pane, ke slávě Boha Otce."

Pavel tvrdí, že plněním své osobní povinnosti občana nebeského království je vyjádřit se jako Ježíš a přijmout roli služebníka. Člověk se musí dávat nejen proto, aby přijal milost, ale také aby trpěl (1,57.29-30). Filip. 1,29 "Neboť vám byla dána milost ohledně Krista, abyste v něho nejen věřili, ale také abyste pro něho trpěli."
 
Člověk musí být ochoten sloužit druhým (2,17) být „vylit“ – mít přístup a životní styl odlišný od hodnot světa (3,18-19). Filip. 2,17 "I když bych měl být vylit jako úlitba za oběť a kněžskou službu vaší víry, přesto se raduji a raduji s vámi všemi."
Filip. 3,18-19 „Mnozí totiž chodí, jak jsem vám často říkal, ale nyní také říkám v pláči jako nepřátelé Kristova kříže; 19 jejich konec je záhuba, jejich bohem je jejich břicho, chlubí se hanbou a myslí na pozemské věci."

Chce to opravdovou pokoru, abychom pochopili, že být „v Kristu“ znamená být služebníkem, protože Kristus nepřišel na svět jako Pán, ale jako služebník.Jednota pochází ze služby Bohu skrze službu jeden druhému.

Existuje riziko, že se budou sobecky zajímat o své vlastní zájmy na úkor druhých, a že bude rozvíjet aroganci pramenící z hrdosti na vlastní postavení, nadání nebo úspěchy.

Řešení problémů v mezilidských vztazích spočívá v postoji pokorného jednání s ostatními. Duch sebeobětování je vyjádřením lásky k jiné lásce vysvětlené v Kristu, která byla „poslušná smrti, ano smrti“!

Skuteční služebníci se opouštějí, Pavel to vysvětluje. Měl veškeré právo nevybírat si cestu služebníka, ale mohl si dovolit svého právoplatného postavení.

Pavel nám říká, že neexistuje prostor pro náboženství blahobytu, které neváží svou služební roli vážně. Tam je také žádný prostor pro zbožnost, která nevyzařuje ani úplně vylévá pro zájmy ostatních.

závěr

Žijeme ve společnosti ovládané vlastním zájmem, prostoupené filozofií „já na prvním místě“ a formované firemními ideály efektivity a úspěchu. Ale to nejsou hodnoty církve, jak je definoval Kristus a Pavel. Tělo Kristovo musí opět směřovat ke křesťanské pokoře, jednotě a společenství. Musíme sloužit druhým a učinit z nás prvořadou odpovědnost zdokonalovat lásku prostřednictvím skutků. Kristův postoj, stejně jako pokora, nevyžaduje práva nebo ochranu vlastních zájmů, ale je vždy připraven sloužit.

Joseph Tkach