Stále nás Bůh miluje?

Většina z nás četla Bibli po mnoho let. Je dobré si přečíst známé verše a zabalit se do nich, jako by to byla teplá deka. Může se stát, že díky naší známosti přehlédneme důležité detaily. Pokud je čteme bystrýma očima a z nové perspektivy, Duch svatý nám může pomoci vidět více a možná nám připomenout věci, na které jsme zapomněli.

Když jsem znovu četl knihu Skutků, narazil jsem na pasáž, kterou jste možná četli, aniž byste jí věnovali velkou pozornost: „A čtyřicet let to snášel na poušti“ (Sk 13,18 1984). Slyšel jsem tuto pasáž ve své paměti a slyšel jsem, že Bůh musel snášet nářek a naříkání Izraelity, jako by pro něj byli velkým břemenem.

Ale pak jsem si přečetl odkaz: «A také jsi zažil, jak ti Hospodin, tvůj Bůh, pomohl na cestě pouští. Až do tohoto bodu tě nosil jako otec své dítě »(5. Mose 1,31 Naděje pro všechny).

Nový překlad Lutherovy Bible z roku 2017 zní: „A čtyřicet let ji nosil na poušti“ (Skutky 13,18) nebo, jak vysvětluje komentář MacDonald, „Péče o něčí potřeby“. Bůh to pro Izraelity určitě udělal, navzdory všemu jejich reptání.

Rozsvítilo se na mě světlo. Samozřejmě se o ně postaral; měli jídlo, vodu a boty, které se neopotřebovávaly. I když jsem věděl, že ji Bůh nebude hladovět, nikdy jsem si neuvědomil, jak blízko a hluboce je k jejímu životu. Bylo tak povzbudivé číst, že Bůh nesl svůj lid tak, jak otec nesl jeho syna.

Někdy máme pocit, že nás Bůh těžko snáší, nebo že je mu zle z toho, jak se vypořádat s našimi a našimi pokračujícími problémy. Naše modlitby se zdají být pořád dokola stejné a stále nás chytají známé hříchy. I když se někdy trápíme a chováme se jako nevděční Izraelité, Bůh se o nás stará bez ohledu na to, jak moc si stěžujeme; na druhou stranu jsem si jistý, že by byl raději, kdybychom mu spíše než dělali stížnosti.

Křesťané ve službě na plný úvazek, ale také všichni křesťané, kteří nějakým způsobem slouží a podporují lidi, se mohou unavit a vyhořet. V této situaci začíná člověk vidět své sourozence jako nesnesitelné Izraelity, což může vést k jejich „otravným“ problémům. Vydržet něco znamená tolerovat něco, co se vám nelíbí, nebo přijmout něco špatného. Bůh nás tak nevidí! Všichni jsme jeho děti a potřebujeme uctivou, soucitnou a láskyplnou péči. Díky jeho lásce, která skrze nás proudí, můžeme milovat své sousedy místo toho, abychom je jen snášeli. Pokud to bude nutné, budeme moci někoho přepravit, pokud jeho síla již nebude na cestě dostatečná.

Připomeňte si, že Bůh se nejen staral o svůj lid na poušti, ale také vás osobně drží ve svém milujícím náručí. Nosí vás dál a dál a nepřestává vás milovat a starat se o vás, i když si stěžujete a zapomenete být vděční. Bezpodmínečná Boží láska vás obklopuje po celý život, ať už si toho uvědomujete nebo ne.

Tammy Tkach