Bůh hrnčíř

Vzpomeňte si, kdy Bůh upozornil Jeremiáše na hrnčířův kotouč (Jer. 1 Nov.8,2-6)? Bůh použil obraz hrnčíře a hlínu, aby nám dal mocnou lekci. Podobné zprávy využívající obraz hrnčíře a hlíny se nacházejí v Izajášovi 45,9 a 64,7 stejně jako v Římanech 9,20-21.

Jeden z mých oblíbených pohárů, který často používám k pití čaje v mé kanceláři, nese obrázek své rodiny. Když se na ni dívám, připomíná mi příběh mluvícího šálku. Příběh je vyprávěn z čajového šálku v první osobě a vysvětluje, jak se stala tím, čím byl její tvůrce.

Nebyl jsem vždycky pěkný šálek. Původně jsem byl jen beztvará hrudka promočené hlíny. Ale někdo mě položil na disk a začal točit disk tak rychle, až se mi zatočila hlava. Když jsem se otočil v kruzích, stiskl, stiskl a roztrhl mě. Křičel jsem: „Přestaň!“ Ale dostal jsem odpověď: "Ještě ne!".

Nakonec zastavil okno a dal mě do trouby. Bylo to čím dál teplejší, až jsem zakřičel: „Přestaň!“. Znovu jsem dostal odpověď „Ještě ne!“ Nakonec mě vytáhl z trouby a začal na mě nanášet barvu. Z kouře mi bylo špatně a znovu jsem zakřičel: „Přestaň!“. A opět byla odpověď: „Ještě ne!“.

Pak mě vytáhl z trouby a poté, co jsem se ochladil, mě postavil na stůl před zrcadlo. Byl jsem ohromen! Hrnčíř udělal něco dobrého z bezcenné hlíny jílu. Jsme všichni shluky hlíny, že? Tím, že nás náš mistr Potter umístil na hrnčířské kolo této země, z nás dělá nové stvoření, které bychom měli být jeho vůli!

Když Pavel mluvil o těžkostech tohoto života, se kterými se, jak se zdá, setkáváme tak často, napsal: „Proto se neunavujeme; ale i když náš vnější člověk chátrá, vnitřní člověk se obnovuje den za dnem. Neboť naše trápení, které je dočasné a lehké, vytváří věčnou a nesmírnou slávu nám, kteří nehledíme na viditelné, ale na neviditelné. Neboť to, co je viditelné, je dočasné; ale co je neviditelné, je věčné“ (2. Korinťanům 4,16-17.).

Naše naděje spočívá v něčem, co je mimo tento současný svět. Důvěřujeme Slovu Božímu, naše soužení považujeme za snadné a aktuální ve srovnání s tím, co pro nás Bůh připravil. Ale tyto zkoušky jsou součástí křesťanského způsobu života. V Římanech 8,17-18 čteme: „Jsme-li však děti, pak jsme i dědici, to jest dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, trpíme-li s ním, abychom i my byli povýšeni k slávě. Jsem totiž přesvědčen, že utrpení této doby nestojí za srovnání se slávou, která nám má být zjevena."

Na Kristově utrpení se podílíme mnoha způsoby. Někteří jsou samozřejmě za svou víru umučeni. Většina z nás se však podílí na Kristově utrpení jiným způsobem. Přátelé nás mohou zradit. Lidé nás často pletou, neváží si nás, nemilují nás nebo nás dokonce zneužívají. Přesto, když následujeme Krista, odpouštíme, jako on odpustil nám. Obětoval se, když jsme byli jeho nepřáteli (Řím. 5,10). To je důvod, proč nás vyzývá, abychom vynaložili mimořádné úsilí, abychom sloužili lidem, kteří nás zneužívají, neváží si nás, nerozumí nám nebo nás nemají rádi.

Pouze „z Božího milosrdenství“ jsme povoláni být „živými oběťmi“ (Řím 1 Kor2,1). Bůh v nás působí skrze Ducha svatého, aby nás proměnil k obrazu Krista (2. Korinťanům 3,18), něco nezměrně lepšího než hrouda namočené hlíny!

Bůh je aktivní v každém z nás v akci, ve všech událostech a výzvách, které náš život zahrnuje. Ale kromě obtíží a pokusů, se kterými se setkáváme, ať už se jedná o zdraví nebo finance nebo ztrátu někoho blízkého, je Bůh s námi. Zdokonaluje nás, mění nás, formuje a tvaruje nás. Bůh nás nikdy neopustí ani nám nebude chybět. Je s námi ve všech bitvách.

Joseph Tkach

Bůh hrnčíř