Pastýřský příběh

Vysoký, silný cizinec, asi padesátiletý, vstoupil do přeplněného hostince, rozhlédl se kolem sebe a zamrkal v kouřovém světle hliněných olejových lamp, které byly náhodně rozmístěny po místnosti. Abiel a já jsme to cítili, než jsme to viděli. Instinktivně jsme posunuli své pozice u našeho malého stolu, aby vypadal menší. Přesto k nám ten neznámý přišel a zeptal se: Mohl byste mi uvolnit místo?

Abiel se na mě tázavě podíval. Nechtěli jsme, aby seděl vedle nás. Vypadal jako pastýř a podle toho i voněl. Hostinec byl v době Pesachu a nekvašených chlebů plný. Zákon vyžadoval, aby se k cizím lidem chovali pohostinně, i když to byli pastýři.

Abiel mu nabídl místo a pití z naší láhve vína. Já jsem Nathan a tohle je Abiel, řekl jsem. Odkud jsi, cizinče? Hebron, řekl, a jmenuji se Jonathan. Hebron leží 30 kilometrů jižně od Jeruzaléma na místě, kde Abraham před více než 1500 lety pohřbil svou manželku Sarah.

Přišel jsem sem těsně před festivalem, pokračoval Jonathan. Můžu vám říct, že se to tam hemží vojáky a budu rád, když se zase brzy dostanu pryč. Zlobil se na Římany a plivl na podlahu. S Abielem jsme si vyměnili pohledy. Pokud jste tu byli na Pesach, museli jste vidět zemětřesení, řekl jsem.

Jonathan odpověděl, ano, viděl jsem to zblízka. Lidé z Jeruzaléma mi řekli, že se otvírají hrobky a mnozí, kteří zemřeli, se probudili ze smrti a opustili své hroby. Abiel dodal, že těžká, tkaná opona, která oddělovala dvě hlavní místnosti chrámu, byla roztržena odshora dolů, jakoby neviditelnou rukou. Kněží drží všechny pryč, dokud nebudou škody opraveny.

Nevadí mi to, řekl Jonathan. Farizeové a strážce chrámu stejně nedovolí lidem, aby mě měli rádi. Nejsme pro ně dost dobří, dokonce nás považují za nečisté. Můžu se tě na něco zeptat, řekl Jonathan. Byl někdo z vás svědkem ukřižování na Golgotě? Kdo vlastně byli tihle tři? Abiel se na mě podíval a pak se naklonil blíž k pastýři. Těsně před Pesachem zajali revolučního a nechvalně známého lupiče jménem Barabáš a dva jeho lidi. Ale byl tam i známý rabín, kterému říkali Ježíš. Mnozí z nás doufali, že je Mesiáš. Po tváři se mu vkrádalo zamračení. Mesiáš, řekl Jonathan? To by vysvětlovalo všechny vojáky, které viděl. Ale tento Ježíš je nyní mrtvý, nemohl být Mesiášem, že?

Byl to dobrý člověk, řekl Abiel polohlasně a rozhlédl se po místnosti, jako by se chtěl ujistit, že náš rozhovor nikdo neposlouchá. Farizeové, starší a velekněží ho obvinili z rouhání. Abiel se na mě podíval, jako by mě žádal o svolení říct víc.

Pokračuj a řekni mu to. Co mi chceš říct?“ zeptal se Jonathan. Abielův hlas se změnil v šepot. Proslýchalo se, že když ho zabijí, vrátí se k životu. Hm? Jonathan se naklonil dopředu a řekl: Pokračuj. Abiel pokračoval, včera byl nalezen otevřený hrob, ačkoli ho Římané uzavřeli těžkým kamenem a hlídali. Tělo už nebylo v hrobě! Co? Jonathan přimhouřil oči a tupě zíral na zeď za mnou. Nakonec se zeptal: Žil tento Ježíš v Jeruzalémě? Ne, řekl jsem, přišel ze severu, z Galileje. Ježíš nebyl rouhač, jak ho farizeové obviňovali. Jediné, co udělal, bylo, že chodil léčit lidi a kázat o lásce a laskavosti. Určitě jste o něm slyšeli, dokonce i tam dole v kopcích. Ale pastýř neposlouchal. Nechápavě zíral na zeď za mnou. Nakonec tiše řekl, odkud jsi říkal, že je? Galilee, opakoval jsem. Byl synem tesaře z Nazareta. Abiel se na mě podíval, pak si odkašlal a řekl: Prý se také mohl narodit v Betlémě a jeho matka byla panna. Betlém? Jsi si tím opravdu jistý? Abiel přikývl.

Jonathan pomalu zavrtěl hlavou a zamumlal, narozený v Betlémě, z panny. Pak to mohl být on. Kdo to mohl být? zeptal jsem se? O čem to mluvíš, o čem to mluvíš Pastýř se významně podíval na naši láhev vína. Tento Ježíš, myslím, že vím, kdo to je.

Vyprávím vám zvláštní příběh. Jak jsem řekl, viděl jsem ty tři ukřižované na Golgotě. Ten uprostřed byl už mrtvý a chystali se dokončit další dva. Některé ženy pod křížem vzlykaly a plakaly. Ale o kousek dál stála jiná žena a kolem ní ji držel mladý muž. Když jsem procházel kolem, podívala se mi přímo do očí a já věděl, že jsem ji už viděl. Už je to dávno.

Abiel nám dolil šálky a řekl, řekni nám svůj příběh. Jonathan se napil vína, pak vzal sklenici do obou rukou a zadíval se do své sklenice. Bylo to za dnů Heroda Antipa, řekl. Byl jsem tehdy mladý kluk. Naše rodina byla chudá. Živili jsme se chovem ovcí bohatých lidí. Jednou v noci jsem byl s otcem a několika jeho přáteli v horách poblíž Betléma. Proběhlo sčítání lidu a všichni se měli vrátit do svých domovů, aby je spočítali, aby Římané mohli zjistit, kolik daní musíme zaplatit. Můj otec, můj strýc a já a někteří naši přátelé jsme se rozhodli zůstat v kopcích, dokud to neskončí, takže Římané měli méně hlav, které by mohli počítat. Všichni jsme se smáli. Ovčáci měli pověst podvodníků. Tu noc jsme pásli ovce a seděli kolem ohně. Starší muži vtipkovali a vyprávěli příběhy.

Už jsem začínal být ospalý, když se kolem nás najednou rozzářilo jasné světlo a z ničeho nic se objevil muž v zářícím hábitu. Zářil a zářil, jako by v něm byl oheň. Anděl, zeptal se Abiel? Jonathan přikývl. Báli jsme se, to vám můžu říct. Ale anděl řekl: neboj se mě! Hle, zvěstuji vám velkou radost, která postihne všechny lidi. Pro všechny to byla úžasná zpráva.

Abiel a já jsme mu netrpělivě gestikulovali, aby řekl víc. Anděl pokračoval: Dnes se vám v Betlémě narodil Spasitel, který je pomazaný, Pán, ve městě Davidově. Mesiáš, řekl Abiel s vytřeštěnýma očima! Jonathan znovu přikývl. Anděl nám přikázal, abychom se šli podívat na toto dítě, zavinuté v plenkách a ležící v jesličkách v Betlémě. Tehdy bylo celé nebe plné andělů, kteří zpívali: Sláva na výsostech Bohu a pokoj na zemi mezi lidmi jeho dobré vůle.

Tak náhle, jak se objevily, byly zase pryč. Spěchali jsme do Betléma a našli muže jménem Josef a jeho ženu Marii s dítětem zabaleným v plenkách v jesličkách ve stáji hostince. Zvířata byla přemístěna na jeden konec stodoly a jedna ze stodol byla vyklizena. Maria byla mladá, nebylo jí víc než 15, hádal jsem. Seděla na hromadě slámy. Všechno bylo přesně tak, jak nám anděl řekl.

Můj otec řekl Josefovi o andělu a o tom, jak nás požádal, abychom k nim přišli. Josef řekl, že přišli do Betléma na sčítání lidu, ale v hostinci pro ně nebylo místo. Dítě se mělo brzy narodit, a tak ji majitel nechal využívat stáj. Josef nám vyprávěl, jak anděl řekl Marii a později i jemu, že byla vybrána, aby se stala matkou Mesiáše, a že ačkoli je stále panna, otěhotní s tímto zvláštním Božím dítětem.

Marie byla šokována, řekl Joseph, protože byla vždy velmi ctnostnou ženou a důvěřovala Bohu. Josef se podíval na svou ženu a v jeho očích jsme viděli lásku a úctu. Sledoval jsem Marii, zatímco muži mluvili, a byl jsem ohromen tím, jak je klidná. Bylo to, jako by s ní byl Boží pokoj. Musela být vyčerpaná, ale měla tajemnou krásu. Nevím, jak jinak to popsat, ale nikdy jsem na ni nezapomněl.

Jonathan se zamyšleně podíval na Abiela a pak pokračoval pevným hlasem. Byla to Marie, kterou jsem viděl při ukřižování na Golgotě. Byla to ona s tím mladým mužem, který ji utěšoval. Teď je mnohem starší, ale vím, že to byla ona. Takže Ježíši, začal Abiel, ale Jonathan ho přerušil a přemýšlel, zda bylo dítě v jesličkách zachráncem svého lidu? Myslel jsem, že byl zabit před lety, když Herodes nařídil zavraždit všechny chlapce mladší dvou let v Betlémě. Abiel a já jsme vyděšeně poslouchali. Herodes slyšel od některých mudrců z Východu, že se má narodit Mesiáš. Přišli uctít Ježíše, ale Herodes v něm viděl soupeře a pokusil se ho zabít. Jeden z mých synovců byl zabit při tomto masakru.

Ale řekl jsi mi, že tento Ježíš Nazaretský, syn Josefa a Marie, chodil kolem a dělal zázraky a lidé si mysleli, že je Mesiáš. Nyní se ho úřady znovu pokusily zabít. Jak to myslíš, pokusili se ho zabít, zeptal jsem se? Byl ukřižován. Je mrtvý, konečně si to vemte! odpověděl Jonathan. Ale neřekl jsi, že tělo je pryč? Co tím myslíš?“ zeptal se Abiel? Jen toto, pokud ta žena, kterou jsem viděl, byla Marie a jsem si zcela jistý, že to byla ona a muž, kterého ukřižovali, byl jejich syn, kterého jsem viděl tu noc, kdy se narodil, pak to na tomto kříži neskončilo. Nebyla to obyčejná noc, kdy nám andělé zpívali a tento Ježíšek nebyl obyčejné miminko. Anděl nám řekl, že je Mesiáš, pojď nás zachránit. Nyní, i když ho jeho nepřátelé ukřižovali a pohřbili, jeho tělo je pryč.

Pastýř vypil svou sklenici, vstal a řekl, než se rozloučil: Jsem jen ignorantský pastýř, co já o těchto věcech vím? Ale mám pocit, že toho Ježíše jsme neviděli naposledy.

John Halford