Boží vztah s jeho lidmi

Když si ve starověkých kmenových společnostech muž přál adoptovat dítě, při jednoduchém obřadu pronesl tato slova: „Budu mu otcem a on mým synem. „Během svatebního obřadu zazněla podobná věta: ‚Ona je moje žena a já jsem její manžel‘. Za přítomnosti svědků byl jejich vztah vypovězen a těmito slovy oficiálně potvrzen.

Jako v rodině

Když chtěl Bůh vyjádřit svůj vztah ke starověkému Izraeli, někdy použil podobná slova: „Já jsem otec Izraele a Efraim je můj prvorozený syn“ (Jeremiáš 3 Kor1,9). Používal slova, která popisují vztah – jako vztah rodičů a dětí. Bůh také používá manželství k popisu vztahu: „Ten, který tě stvořil, je tvůj manžel... povolal tě k sobě jako ženu“ (Izaiáš 54,5-6). „Zasnoubím tě na věky věků“ (Ozeáš 2,21).

Daleko častěji je vztah formulován takto: „Budeš mým lidem a já budu tvým Bohem.“ Ve starověkém Izraeli slovo „lid“ označovalo silný vztah mezi nimi. Když Ruth řekla Noemi: "Váš lid je můj lid" (Rut 1,16), slíbila, že vstoupí do nového a trvalého vztahu. Prohlašovala, kam teď bude patřit. Afirmace v dobách pochybností Když Bůh říká: „Ty jsi můj lid“, klade (stejně jako Ruth) důraz na vztah více než na sounáležitost. "Jsem k tobě připoután, jsi pro mě jako rodina." Bůh to říká v knihách proroků mnohokrát než ve všech předchozích spisech dohromady.

Proč se to tak často opakuje? To bylo kvůli nedostatku loajality Izraele, který zpochybňoval vztah. Izrael ignoroval jeho smlouvu s Bohem a uctíval jiné bohy. Bůh proto dovolil, aby severní kmeny Asýrie byly dobyty a lidé odvedli. Většina proroků Starého zákona žila krátce před dobytím judského národa a jejich průchodem do otroctví Babylončany.

Lidé se divili. Je po všem? Bůh nás opustil? Proroci s důvěrou opakovali: Ne, Bůh nás neopustil. Jsme stále jeho lidem a on je stále naším Bohem. Proroci předpověděli národní obnovu: lidé se vrátí do své země a co je nejdůležitější, vrátí se k Bohu. Často se používá budoucí čas: „Budou mým lidem a já budu jejich Bohem“. Bůh je nevyhnal; obnoví vztah. On to přinese a bude to lepší, než to bylo.

Poselství proroka Izaiáše

„Vychoval jsem děti a staral se o ně a dařilo se jim skrze mne, ale obrátily se ke mně zády,“ říká Bůh prostřednictvím Izajáše. "Odvrátili se od Hospodina, zavrhli Svatého Izraele a zřekli se ho" (Izaiáš 1,2 & 4; Nový život). V důsledku toho se lidé dostali do zajetí. "Proto můj lid musí odejít, protože je nechápavý" (Izaiáš 5,13; Nový život).

Zdálo se, že vztah skončil. „Vyhnal jsi svůj lid, dům Jákobův,“ čteme v Izajášovi 2,6. To však nemělo být věčné: „Neboj se, můj lide, který přebýváš na Sionu... neboť zbývá jen málo času a mé nemilosti bude konec“ (10,24-25). "Izraeli, nezapomenu na tebe!"4,21). „Neboť Hospodin potěšil svůj lid a slitoval se nad svým utrápeným“ (Nm9,13).

Proroci mluvili o obrovské repatriaci: „Neboť Hospodin se smiluje nad Jákobem a znovu si vyvolí Izrael a usadí je v jejich zemi“ (Gen4,1). „Chci říct severu: Dej mi!, a jihu: Nedrž se zpátky! Přiveďte mé syny z dálky a mé dcery z končin země“ (Nm3,6). „Můj lid bude bydlet na pokojných loukách, v bezpečných příbytcích a v pyšném odpočinku“ (Lev2,18). „Pán Bůh setře slzy z každé tváře... Tehdy řeknou: ‚Hle, náš Bůh, v něhož jsme doufali, že nám pomůže‘“ (2.5,8-9). A Bůh jim řekl: "Vy jste můj lid" (Dt1,16). „Vy jste můj lid, synové, kteří nejste falešní“ (Deut3,8).

Nejen pro Izrael, ale pro každého člověka je dobrá zpráva: „Připojí se k nim cizinci a budou připojeni k domu Jákobovu“ (Gen4,1). „Ať žádný cizinec, který se obrátil k Hospodinu, neříká: ‚Hospodin mě bude držet odděleně od svého lidu‘“ (Dt.6,3). „Hospodin zástupů připraví bohatý pokrm pro všechny národy na této hoře“ (25,6). Řeknou: „Toto je Hospodin... radujme se a radujme se z jeho spasení“ (2.5,9).

Poselství proroka Jeremiáše

Jeremiáš kombinuje rodinné obrázky: „Myslel jsem si: Jak tě chci držet, jako bys byl můj syn, a dát ti tuto drahou zemi... Myslel jsem, že mi pak budeš říkat „Drahý otče“ a neopustíš mě. Ale dům Izraele mi nebyl věrný, jako žena není věrná kvůli svému milenci, praví Hospodin“ (Jeremiáš 3,19-20). „Nedodrželi mou smlouvu, ačkoli jsem byl jejich pánem [manželem]“ (Lev1,32). Na začátku Jeremiáš prorokoval, že vztah je u konce: „Nepatří Hospodinu! Pohrdají mnou, praví Hospodin, dům Izraele a dům Juda“ (5,10-11). "Potrestal jsem Izrael za její cizoložství a propustil jsem ji a dal jsem jí rozvodový list" (3,8). Nejedná se však o trvalé odmítnutí. „Není Efraim můj drahý syn a mé drahé dítě? Neboť bez ohledu na to, jak často mu vyhrožuji, musím si ho pamatovat; proto mi puká srdce, že se nad ním musím slitovat, praví Hospodin“ (Lv1,20). "Jak dlouho budeš bloudit, ty odpadlá dcero?" (Lev1,22). Slíbil, že je obnoví: „Shromáždím zbytek svého stáda ze všech zemí, kam jsem je vyhnal“ (2.3,3). „Přichází čas, praví Hospodin, kdy obrátím osud svého lidu Izraele a Judy, praví Hospodin“ (30,3:3). „Hle, vyvedu je ze severní země a shromáždím je od končin země“ (Lev1,8). „Odpustím jim jejich nepravost a nikdy si nevzpomenu na jejich hřích“ (Lv1,34). "Izrael a Juda se nestanou vdovami, opuštěni svým Bohem, Hospodinem zástupů" (Deut.1,5). A co je nejdůležitější, Bůh je promění, aby byli věrní: „Vraťte se, odpadlé děti, a já vás uzdravím z vaší neposlušnosti“ (3,22). „Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin“ (24,7).

„Svůj zákon vložím do jejich srdcí a napíšu ho do jejich mysli“ (Lev1,33). "Dám jim jednu mysl a jedno chování... a do jejich srdcí vložím strach ze mne, aby ode mne neodešli" (Lev2,39-40). Bůh slibuje obnovení jejich vztahu, což se rovná uzavření nové smlouvy s nimi: „Budou mým lidem a já budu jejich Bohem“ (2.4,7; 30,22; 31,33; 32,38). „Budu Bohem všech izraelských rodin a oni budou mým lidem“ (Lv1,1). „Uzavřem novou smlouvu s domem Izraele a s domem Judy“ (Lv1,31). „Učiním s nimi věčnou smlouvu, že jim neopomenu činit dobro“ (Lv2,40).

Jeremjáš viděl, že součástí toho budou i pohané: „Proti všem mým zlým sousedům, kteří se dotýkají dědictví, které jsem dal svému lidu Izraeli: hle, já je vytrhnu z jejich země a vytrhnu dům Judův z mezi nimi. …A stane se, až se naučí od mého lidu přísahat při mém jménu: Jakože žije Hospodin! ...tak budou přebývat uprostřed mého lidu“ (Gen2,14-16.).

Podobný vzkaz má i prorok Ezekiel

Prorok Ezechiel také popisuje Boží vztah k Izraeli jako manželství: „A prošel jsem kolem tebe, podíval jsem se na tebe a hle, byl čas si tě naklonit. Rozprostřel jsem na tebe svůj plášť a zakryl tvou nahotu. A já jsem ti přísahal a uzavřel s tebou smlouvu, praví Panovník Hospodin, že budeš můj“ (Ezechiel 1 Kor6,8). V jiné analogii se Bůh popisuje jako pastýř: „Jako pastýř hledá své ovce, když se zatoulají od jeho stáda, tak já budu hledat své ovce a zachráním je ze všech míst, kam byly rozptýleny“ (Lv4,12-13). Podle této analogie upravuje slova o vztahu: „Budeš mým stádem, stádem mé pastviny a já budu tvým Bohem“ (Lev4,31). Předpovídá, že se lidé vrátí z vyhnanství a Bůh změní jejich srdce: „Dám jim jiné srdce a vložím do nich nového ducha a vezmu z jejich těla kamenné srdce a dám jim srdce z těla, abyste je chodili v mých přikázáních a zachovávali má nařízení a činili je. A oni budou mým lidem a já budu jejich Bohem“ (11,19-20). Tento vztah je také popisován jako smlouva: „Ale budu si pamatovat svou smlouvu, kterou jsem s vámi uzavřel ve dnech vašeho mládí, a uzavřu s vámi smlouvu věčnou“ (1.6,60). Bude také přebývat mezi nimi: „Budu přebývat mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem“ (Lev7,27). „Zde budu navždy přebývat mezi Izraelity. A dům Izraele již nebude znesvěcovat mé svaté jméno“ (Nm3,7).

Poselství proroků

Zlom ve vztahu popisuje i prorok Ozeáš: „Nejste můj lid, proto nechci být ani váš“ (Ozeáš 1,9). Místo obvyklých slov pro manželství používá slova pro rozvod: „Ona není moje žena a já nejsem její manžel!“ (2,4). Ale stejně jako u Izajáše a Jeremjáše je to přehnané. Ozeáš rychle dodává, že vztah ještě není u konce: „Pak mi, praví Pán, budeš říkat ‚Můj manželi‘... Zasnoubím se s tebou na věky věků“ (2,18 a 21). „Smiluji se nad Lo-Ruhamou [nemilovaným] a řeknu Lo-Ammimu [ne svému lidu]: ‚Ty jsi můj lid‘ a oni řeknou: ‚Ty jsi můj Bůh.‘“ (2,25). „Znovu uzdravím jejich odpadlictví; rád bych ji miloval; neboť můj hněv se od nich odvrátí“ (1 Kor4,5).

Prorok Joel nachází podobná slova: „Pak bude Hospodin žárlit na svou zemi a ušetří svůj lid“ (Joel 2,18). "Můj lid se již nebude stydět" (2,26). Prorok Amos také píše: „Obrátím zajetí svého lidu Izraele“ (Am 9,14).

„Znovu se nad námi smiluje,“ píše prorok Micheáš. „Budeš věrný Jákobovi a prokážeš milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům odvěky“ (Mic 7,19-20). Prorok Zachariáš poskytuje dobré shrnutí: „Raduj se a jásej, dcero Sionská! Neboť hle, přicházím a budu s vámi bydlet, praví Hospodin“ (Zachariáš 2,14). „Hle, vykoupím svůj lid z východní země a ze západní země a přivedu je domů, aby přebývali v Jeruzalémě. A oni budou mým lidem a já budu jejich Bohem ve věrnosti a spravedlnosti“ (8,7-8.).

V poslední knize Starého zákona prorok Malachiáš píše: „Budou moji, praví Hospodin zástupů, v den, který učiním, a slituji se nad nimi, jako se slitovává člověk nad svým synem, který slouží“ (Mal 3,17).

Michael Morrison

Boží vztah s jeho lidmi