Těžké břemeno hříchu

Přemýšleli jste někdy, jak Ježíš mohl říci, že jeho jho byl jemný a jeho zátěžové světlo, když uvažoval o tom, co během své pozemské existence prožil jako Boží Syn?

Král Herodes se narodil jako prorokovaný Mesiáš a hledal ho, i když byl ještě dítě. Nařídil zabít všechny mužské děti v Betlémě, kterým byly dva roky nebo méně. Jako mladík čelil Ježíš, stejně jako každý jiný dospívající, všem pokušením. Když Ježíš v chrámu oznámil, že byl pomazán Bohem, lidé v synagoze ho vyhnali z města a pokusili se ho přetlačit přes římsu. Řekl, že nemá kam složit hlavu. Hořce plakal tváří v tvář nevěře svého milovaného Jeruzaléma a byl neustále osočován, zpochybňován a zesměšňován náboženskými vůdci své doby. Byl označován jako nemanželské dítě, opilec vína, hříšník a dokonce falešný prorok posedlý démony. Celý život žil s vědomím, že jednoho dne bude svými přáteli zrazen, opuštěn, bit a brutálně ukřižován vojáky. Především věděl, že jeho osudem je vzít na sebe všechny ohavné hříchy lidí, aby sloužil jako odčinění celému lidstvu. Ale navzdory všemu, co musel vytrpět, prohlásil: „Moje jho je mírné a mé břemeno lehké“ (Matouš 11,30).

Ježíš nás žádá, abychom k němu přišli, abychom našli odpočinek a úlevu od břemene hříchu. Ježíš před tím říká několik veršů: «Všechno mi bylo dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna kromě Otce; a nikdo nezná Otce než Syn a komu to Syn zjeví »(Matouš 11,27).

Naskytne se nám pohled na nesmírnou lidskou zátěž, kterou Ježíš slibuje zbavit. Ježíš nám zjevuje pravou tvář otcovského srdce, když k němu přicházíme vírou. Zve nás do důvěrného, ​​dokonalého vztahu, který ho spojuje pouze s Otcem, v němž je jednoznačně stanoveno, že Otec nás miluje a touto láskou nám zůstává vždy věrný. „Ale to je život věčný, aby tě poznali, kdo jsi jediný pravý Bůh a kterého jsi poslal, Ježíš Kristus“ (Jan 17,3Během svého života byl Ježíš znovu a znovu vyzýván, aby odolal útokům Satana. Ty se projevovaly v pokušení a utrpení. Ale zůstal věrný svému božskému pověření zachránit lidstvo i na kříži, když nesl všechnu lidskou vinu. Ježíš jako Bůh a zároveň jako umírající člověk pod tíhou všeho hříchu vyjádřil svou lidskou opuštěnost zvoláním: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Matěj (27,46).

Na znamení své neotřesitelné důvěry v otce řekl krátce před svou smrtí: "Otče, přikazuji svému duchu do tvých rukou!" (Lukáš 23,46) Dal nám pochopit, že Otec ho nikdy neopustil, ani když nesl břemeno hříchu všech lidí.
Ježíš nám dává víru, že jsme s ním spojeni v jeho smrti, pohřbu a vzkříšení k novému věčnému životu. Skrze to zažíváme opravdový klid mysli a svobody od jha duchovní slepoty, kterou na nás Adam s pádem přinesl.

Ježíš výslovně uvedl cíl a účel, kvůli kterému k nám přišel: „Ale já jsem přišel, abych jim přinesl život – život v celé jeho plnosti“ (Jan10,10 Nový ženevský překlad). Život v plnosti znamená, že nám Ježíš vrátil pravé poznání Boží přirozenosti, která nás od něj oddělila kvůli hříchu. Kromě toho Ježíš prohlašuje, že je „odleskem slávy svého Otce a podobou jeho vlastní přirozenosti“ (Židům 1,3). Boží Syn nejenže odráží Boží slávu, ale on sám je Bohem a tuto slávu vyzařuje.

Kéž poznáte s Otcem, jeho Synem ve společenství s Duchem svatým, a skutečně zažijete celý život plný lásky, který pro vás připravil od začátku světa!

od Brad Campbell